Nebojte se aneb Trh je jenom člověk
Knížku nebo film zná snad každý, takže jen stručně připomenu: ve Štorchově Osadě Havranů je zločinec jménem Divous vyobcován ze svého kmene. Aby osamělý psanec nezahynul, převleče se do zvířecích kůží a straší obyvatele jedné vzdálené osady děsivým řevem, takže dotyční uvěří, že je nadán nadpřirozenými schopnostmi, a obětují mu jídlo či dokonce ženy. Teprve Sokolí oko Divouse přemůže a odhalí jeho podvod. Štorch v duchu své doby věřil v pokrok a humanitu, takže vše skončilo dobře, kdežto nás napadne, že ve skutečnosti by nejspíš rozzuření a zklamaní vesničané hrdinu zabili, přinejmenším proto, aby o jejich hlouposti nikde nevyprávěl. Smysl této epizody byl však jasný: člověk má spoléhat na svůj rozum, nikoli na falešné modly.
Každý je jináč hlúpý, jak říká prostý lid. Právě lidé, kteří si zakládají na své racionalitě, slepě věří údajně objektivním zákonům ekonomiky, založené na přesunech virtuálních statků. Náš premiér otevřeně prohlašuje, že ve skutečnosti není odpovědný nám občanům, ale jakýmsi ratingovým agenturám. Nikoho bohužel zatím nenapadlo zeptat se ho, komu jsou odpovědné ony agentury, kdo je volil a kdo ručí za jejich kompetenci. Já si například nějak nevzpomínám, že by kdokoli z ekonomických expertů před pěti lety předpovídal prasknutí hypoteční bubliny. A kde je dneska konec hospodářským zázrakům Irska či Slovinska, které nám bývaly do omrzení dávány za vzor? Jednou je potřeba urychleně přijmout euro, jindy zase euro úplně zrušit. Proto nemá smysl obětovat majetky či dokonce lidské bytosti něčemu, co vlastně neexistuje. Současní mocipáni tady dvacet let pod záminkou slíbené prosperity ničili všechno, co nebylo podle nich dost lukrativní: zemědělství, průmysl, krajinu, rodinné a vůbec mezilidské vztahy. Teď nám drze tvrdí, že žádná prosperita nebude, ale navzdory tomu, že nás jejich chamtivost a neschopnost zavedla do krize, moci se vzdát nehodlají. Naopak nás podle vzoru Divouse přesvědčují, že jak jim nedáme, co chtějí, bude ještě hůře.
"Nebojte se," bylo poselství, které Jan Pavel II. krátce po svém zvolení papežem adresoval východoevropským krajanům. Tato prostá slova měla větší účinek než otevřený návod k revoluci. Znamenala konstatování, že nemá smysl nechat se deptat někým, kdo se vás ve skutečnosti bojí daleko víc. Také současné elity vidí, že jejich moc narazila na hranice možností a že už dál mohou jen ztrácet. Proto se ostatních lidí štítí, označují je za omezenou lůzu, izolují se od nich jak fyzicky v rezidenčních ghettech, tak myšlenkově, používáním nesmyslného pseudoodborného žargonu. Triky, jimiž se nás různí makléři a podobné existence snaží přesvědčit o své nepostradatelnosti, jsou stále trapnější. Nápady současné vlády, jako je důchodová či školská reforma, svědčí o tom, že oni už s žádnou budoucností nepočítají, chtějí jen všechno co nejrychleji rozkrást. Jediné, co ještě drží systém v chodu, je strach většiny lidí, že mohou být hozeni přes palubu, pokud se ekonomům nebudou zdát dostatečně užiteční. Uvidíme, jak dopadne člověk, který nám jednou přinese splasklou kůži dosud všemocného Trhu.