Poezie

František Gellner

Autoportrét Františka Gellnera se svým otcem.

V zlých časech

Zazněl pláč matky domoviny

nad nepodařenými syny.

Jak mají občané být řádní,

když krade starosta a radní?

Jak možno za vlast bojovati,

když z Vídně na volby se platí,

a když muž vaší důvěry je

zároveň ve službách policie?

Pochybné osobnosti všecky

očima kroutí pokrytecky:

− Písničku spusťte zase jinou,

vždyť zadáme si před cizinou.

− Též nedůvěra k politice

šíří se v lidu víc a více. −

Zbabělci, strašte svoje tchýně

a ženy. Co nám po cizině?

Ta o nás malý zájem jeví

a ani, zdali žijem, neví.

A lid ať myslí víc jak dosud,

než svěří někomu svůj osud.

Jen huba ho pak neomráčí

a mazanost mu nepostačí.

S myšlením přijde láska k činu,

jež osvobodí domovinu.

František Gellner (1881−1914) se narodil v Mladé Boleslavi v rodině židovského trhovce a místního bohéma. Proslul jako věčný student i anarchistický provokatér, byl básníkem, povídkářem a karikaturistou, přispíval do časopisu Nový kult, ale i do Lidových novin. Je autorem sbírek Patnáct lahví koňaku (nevydáno), Po nás potopa (1901), Radosti života (1903) a románu ve verších Don Juan (1912). V prvních dnech první světové války zmizel beze stopy na haličské frontě.