Rok bez Magora
Festival Pocta českému undergroundu, který proběhne 24. listopadu v divadle Archa v Praze, je věnován památce básníka Ivana Martina "Magora" Jirouse, symbolické postavy a neoficiálního mluvčího undergroundového hnutí v bývalém Československu. Na návštěvníka čeká hudba, filmy i výstava.
Loňské autorské čtení Ivana Jirouse na prvním ročníku tohoto festivalu bylo jeho posledním veřejným vystoupením. Letos se v rámci festivalu uskuteční předpremiéra celovečerního filmu Olivera Maliny Morgensterna s názvem Rok bez Magora. Dále v programu, jehož začátek je plánován na 17 hodin, zazní například skladba Requiem za Magora violoncellisty a skladatele Josefa Klíče a několik hudebních bloků známých skupin DG307, Psí vojáci či Plastic People of the Universe. Doplňkem programu bude produkce hudebního vydavatelství Guerilla Records, které je pořadatelem tohoto festivalu a jež poskytuje reprezentativní pohled na českou undergroundovou scénu.
Na závěr uvádíme ukázku z Magorovy přednášky na Setkání básníků na Bítově v roce 1996, která byla věnována věštecké a magické síle poezie:
(...) A teď bude o magické síle poezie, jo. To bylo v roce 81, kdy nás imrvére zatýkali, CPZetky a tak, a jednou, poněvadž jsem byl ožralej jako prase, tak jsem blbec zašel do Slávie a tam mě samozřejmě chytili, Šimák, Duchač, Dvořák, a odtáhli mě na Barťák. Měl jsem u sebe nějaký lejstra a kazety, který se jim neměly dostat do ruky, takže jsme přišli na Barťák a voni řekli: "Pane Jirous, vysypte to z tý igelitky." Já to vysypal a zeptal jsem se jich: "Prosím vás, pánové, jen tak pro zajímavost, proč jsem tady?" A voni říkali: "Pane Jirous, vy píšete texty Psím vojákům." A já jsem říkal: "Ježíšmarjá, vy jste vopravdu úplně blbí. Já nepíšu texty Psím vojákům, samozřejmě vím, kdo je píše, to vám neřeknu, ale prosím vás, když jsem tady byl naposledy před 14 dny, tak jsem napsal báseň. Já vám ji teď řeknu, a jestli nejste úplně blbí, jakože asi jste, tak pochopíte, že mám úplně jinou poetiku." A voni říkali: "Tak nám to řekněte, pane Jirousi." Tak jsem jim to řek', ta báseň je ze sbírky Magorova mystická růže z roku 81 a jmenuje se Cela číslo 20:
Dva dny mi Majdržau
zpíval mongolské písně,
ostatní se střídali rychle, vraha
vyslýchali imrvére.
Byli jsme většinou s Majdržauem sami.
Představil se jako Josef,
později jsem se ptal:
v Mongolsku je to taky jméno?
Jmenuju se Majdržau,
nikdo si to nechce pamatovat,
tak říkám, že jsem Josef.
A zpívali jsme spolu Beatles
a Kaťušu a jiné ruské písně.
Dávno jsem v sobě neměl tolik klidu.
Pak jsem si prohlédl celu,
pod oknem jsem ho našel: Pána Boha,
stvořeného z lingrůstky, sádry a vlhka.
Navrch laskavého jako Dědeček - Bůh Jiřího Trnky,
vespod hrozného jako Bůh - Otec ze Sixtovy kaple.
A nade dveřmi bylo J H S,
a na ostění dveří vyryto Pravda vítězí.
Majdržau s týdenním pobytem před sebou
s týdenním pobytem za sebou
andělským hlasem
zpíval mongolské písně o lásce.
Znal jsem německé slovo Narr
a často jsem ho znal tak důvěrně,
že jsem se tím slovem stával.
Teď vím, že je to slunce.
A měsíci říkají sar.
Tak jsem jim to řek' a voni na mě koukali ty tři zabijáci jak na hada, jak na ropuchu, pak Šimák takhle vzal tu moji igelitku, shrnul to všechno zpátky do tašky a řekl: "Pane Jirousi, pojďte." Vodved' mě dolů k vrátnici a říká: "Vypadněte!"
Proto říkám, že je to referát o magické síle poezie.
Celou Magorovu přednášku si můžete přečíst na stránkách nakladatelství Petrov, odkud také ukázku citujeme: http://www.ipetrov.cz/dokument.py?idd=D00000000000000184.