Co dokáže jedna koza pro Tibet
Cesty pomoci jsou různé. Člověk může účinně pomoci jinému i na velikou vzdálenost. Například Čech z Evropy chudému nomádovi na náhorních planinách Himálají.
Je začátek srpna a já si potřetí balím věci na cestu do Indie, do Himálají. Přemýšlím, co všechno budu potřebovat a také, co mě letos čeká. Budou místa a lidé, které jsem tam zanechala, vypadat stejně?
Stojím na zelenající se pláni ve výšce 4 500 metrů nad mořem u nomádské vesnice Sumdho ležící u tibetských hranic. Jsem tu už podruhé spolu s dalšími pracovníky občanského sdružení M.O.S.T., které pomáhá tibetským dětem a nomádům. Od vrcholků Himálají se kolem dokola odráží ozvěna, všude je slyšet mečení stovek koz. Sleduji, jak skupina tibetských nomádů a nomádských žen pečlivě vybírá a odchytává pobíhající zvířata. Na vše dávají pozor velcí, hrozivě vyhlížející pastevečtí psi.
Tibetští nomádi začali utíkat ze své vlasti v roce 1959, kdy byla jejich domovina násilně obsazena čínskými vojsky. Dodnes žije část těchto nomádů (přibližně 1 500) na hranicích Indie a Tibetu v oblasti zvané Čhangtang. Přijela jsem sem, abych zjistila, co potřebují a jak jim můžeme my z České republiky pomoci. Jsem tady, abych s ostatními z našeho týmu na místě darovala první zdravé kozy těm nejchudším rodinám.
Lámaně se pokouším dát do řeči s nomádkou Padmou. Naštěstí přichází můj kamarád Tenzin, který překládá. Padma nás oba zve dovnitř do svého stanu na šálek tibetského slaného čaje. U malých kamínek jsme se zahřáli a Padma začala vyprávět, jak to tu vlastně u nomádů chodí. "Porodila jsem svých šest dětí jako ostatní ženy ve stanu z jačích kůží. Maminka mě naučila dojit a vyrábět máslo a také jak utkat vlněný koberec." Tiše poslouchám a Padma dál vzpomíná na mrazivé zimy i na horká léta, na kočování se stády zvířat rok za rokem. Ptám se jí, jestli by raději s rodinou nežila ve městě. Podívala se na mě svýma tmavýma, hlubokýma očima a bez váhání odpověděla: "Do města já nechci. Všechno, co znám, je tady. Bojím se ale toho, že přijde tuhá zima, stáda nám pomřou a jednou tam budu muset odejít."
Extrémní výkyvy počasí jako mrazy či sucha, nebo nemoci - to vše ohrožuje nomádská stáda. Narušení rovnováhy životního prostředí přináší spolu s výdobytky civilizace pro nomády velké nebezpečí. Pokud nemají dostatek koz, nemohou na pláních přežít a jejich tradice pomalu mizí ze světa. Existuje ale způsob, jak tyto tradice uchovávat a kočovným nomádům umožnit dále žit jako dříve. Projekt Koza ProTibet umožňuje pomocí darovného certifikátu koupit zdravou kozu, která pomůže vyrovnávat ztráty a rozšiřovat možnosti obživy pastevců. V posledních dvou letech bylo tímto způsobem darováno 137 koz, narodilo se 49 kůzlátek a 22 chudších rodin tak získalo pomoc.
Bližší informace o projektu: www.protibet.org