Alarm: Česká věda mimo demokratické mechanismy!
Styl „volby“ (staro)nového vedení Grantové agentury České republiky (GA ČR) zinscenovaný Radou vlády pro vývoj, výzkum a inovace (RVVI) je alarmujícím dokladem nedemokratického a netransparentního způsobu spravování miliardových prostředků. Dalším problémem je postup RVVI vůči Akademii věd, který v návrhu rozpočtu pro příští rok směřuje k ochromení špičkové české vědecké instituce.
Vloni jmenoval premiér Petr Nečas „nové“ členy Rady vlády pro vývoj, výzkum a inovace. V případě tří „nově jmenovaných“ (Miroslava Kopicová, Petr Fiala, Zbyněk Frolík) došlo ke střetu s platným zákonem 130/2002, který neumožňoval zvolení člena RVVI do třetího funkčního období za sebou. Kritiku tohoto kroku premiér Nečas ignoroval, nicméně během jara tohoto roku došlo v tichosti k přípravě změny zákona, z něhož má být sporná klauzule odstraněna. Názorná ukázka účelového ohýbání zákonů po česku.
Zlaté prasátko vědy a výzkumu
Ostudná situace (ne)řízení české vědy a výzkumu a absence jakékoliv dlouhodobější koncepce v této oblasti byla mimo jiné stvrzena závěry důkladného mezinárodního auditu zdejšího výzkumu, vývoje a inovací (VVI) ukončeného vloni konsorciem Technopolis. Klíčovým problémem je tu orgán, který by měl českou vědní politiku koordinovat − výše zmiňovaná RVVI.
Po koncepční a procedurální stránce je tato Rada v podstatě dysfunkční. A zejména to není orgán nezávislý, jenž by jasnou prioritu spatřoval v optimalizaci podmínek rozvoje české vědy a výzkumu. Zástupci jednotlivých sektorů (vysoké školy, firemní výzkum, Akademie věd ČR) zde totiž v poslední době především bojují o peníze, respektive o (pře)nastavování parametrů pro „porcování“ veřejných financí směřovaných do oblasti VVI (zhruba 26 miliard korun). Pozoruhodná je rovněž míra závislosti RVVI na jejím sekretariátu (tedy příslušném odboru Úřadu vlády); RVVI je de facto svým sekretariátem ovládána.
Navěky s jakešovským kafemlejnkem?
RVVI rozhodla o zachování stávající Metodiky hodnocení výsledků VVI (v posledních letech kritizovaný „kafemlejnek“). Tato metodika nezohledňuje kvalitu výstupů ani specifičnost jednotlivých oborů, pouze sčítá formálně správně vyplněná políčka nekonečných tabulek. Vykazování co nejvyššího množství nejrůznějších pseudovýsledků jak v oblasti vědy a výzkumu, tak ve vysokoškolské sféře rozhodně není přímo úměrné jejich kvalitě. A vykazuje se ostošest. Není třeba dodávat, že nejúspěšnější vykazovači nemusejí vždy být nejúspěšnějšími odborníky. Řada ze zúčastněných má totiž tento přístup (Petr Matějů ho označil jako „švejkování“) pod kůží ještě z doby před rokem 1989. A kdo „vykazovat“ odmítá, podřízne si větev sám pod sebou. Tak tomu bez pochyby je a díky petrifikaci kafemlejnku bude i nadále.
Demokracie po česku: Místo volby fraška
Maximálně trapným byl způsob recentní „volby“ vedení Grantové agentury ČR na další pětileté období. Grantová agentura ČR má v prostředí českého základního výzkumu dominantní postavení. Značná část vědecké komunity je na ní zcela závislá, zejména při stávajícím tlaku na posilování účelového financování výzkumu (tedy z grantů) oproti institucionálnímu. Mimochodem, v České republice se tento poměr (účelové : institucionální financování) blíží 60 : 40, což je – dle Technopolisu – pro konkurenceschopnost české vědy riskantní; standardně bývá poměr opačný. Další problém je podfinancování GA ČR v posledních letech, které vede k nízké úspěšnosti podávaných projektů. Opět: V evropském srovnání je zdejší poměr (ne)úspěšnosti „nezdravý“, tedy dostatečně nepodporujeme kvalitní vědecké záměry.
Zpět k „volbě“ vedení GA ČR: RVVI (v jejímž čele jsou pod premiérem výše jmenovaní: Miroslava Kopicová, Petr Fiala, a dále Karel Aim) rozhodla, že se bude volit en bloc a že jedinými kandidáty bude stávající předsednictvo! Kromě nestandardnosti tohoto kroku je zarážející i troufalost současného vedení GA ČR. Je totiž dlouhodobě kritizováno za zásadní nedostatky v komunikaci s žadateli a odbornou veřejností a zejména za neustálé problémy s technickým zajištěním online aplikací. Ty vyvrcholily letošním kolapsem a „pohřbením“ již podaných přihlášek i s jejich obsahem. Takový lapsus by v civilizované zemi vedl k okamžitému odvolání předsedy Grantové agentury.
Velmi pravděpodobně to však byl předseda GA ČR Petr Matějů, kdo si vymohl ono totalitární oktrojování jediné kandidátky en bloc. Jak je možné, že uspěl? Jednoduchá odpověď. Matějů není v „řízení“ vědy žádný nováček. Právě on byl autorem všeobecně kritizované a nyní Petrem Fialou odmítané vysokoškolské reformy. Ta bývá dnes novináři paradoxně označována jako „dobešovská“, ovšem ještě pro Mirka Topolánka ji vypracoval Petr Matějů s kolektivem. Na Matějů rovněž spoléhala v řadě otázek i dvojnásobná exministryně školství a trojnásobná (viz úvodní odstavec) místopředsedkyně RVVI Miroslava Kopicová. Není důvod si myslet, že je tomu dnes jinak. Skandální průběh volby vedení GA ČR to dokládá. Kopicová hájí v RVVI především zájmy průmyslu. Spolu s Matějů pak dlouhodobě podporovala extrémní nárůst počtu vysokých škol. A jednoho dne se probudila a „podivila se“, že jich tu máme nějak moc, až příliš na tak malou zemi… Oba zmiňované pak zjevně pojí i nepřátelský postoj vůči Akademii věd ČR.
Cílená likvidace Akademie věd?
Vláda premiéra Nečase deklarovala jako svou prioritu podporu vědy a výzkumu, a to v zájmu posilování konkurenceschopnosti České republiky. S tím ostře kontrastuje fakt, že je již čtvrtým rokem významně krácen rozpočet přední výzkumné instituci, Akademii věd ČR (AV). Návrh RVVI pro příští rok hovoří o téměř 300 milionech: Jak tomu rozumět? Jednak tak, že rozhodující činitelé (včetně prezidenta Klause) nemají AV rádi. Z nejrůznějších důvodů. Rozhodující je však zřejmý úmysl přesměrovat finance někam jinam. Můžeme tomu třeba říkat snaha o „liberalizaci výzkumu“, tedy úsilí podpořit nejrůznější výzkumné projekty nejrůznějších výzkumných (i pseudovýzkumných) subjektů. To je pochopitelně možné. Zároveň je však tato idea trochu podezřelá.
Osud financí svěřených na výzkum realizovaný v privátním sektoru je téměř nezjistitelný. Dále je ze srovnání stávajících výsledků zjevná nízká efektivita až ztrátovost takto vynakládaných peněz. Pokud tedy jde o konkurenceschopnost a posilování kvality, je nesmyslné podvazovat či likvidovat špičkovou vědeckou instituci a s omezeným množstvím financí v době krize hazardovat, nota bene pod diktátem ideologických hesel liberalizace.
Obdobně krátkozrace byla v privatizačním období zničena síť výzkumných ústavů, z nichž nám dnes mnohé citelně scházejí a jejich absence z České republiky činí montovnu zahraničních firem. Byl to koncepčně naprosto chybný krok. Audit Technopolisu stvrdil kvalitu odborného potenciálu AV. Ta je – jako další veřejné výzkumné instituce – povinna vykazovat vynaložené finanční prostředky. Její pracoviště i projekty pak podstupují pravidelné evaluace založené na hodnocení kvalitativních parametrů formou peer review. Je legitimní požadovat vyšší efektivitu AV, je přitom ale nezbytné takový efekt promyšleně stimulovat, nikoliv předpokládat, že k němu dojde restriktivními zásahy. Do úvah o možné politické nepohodlnosti nezávislého akademického prostředí se raději nebudu pouštět.
Neuralgický bod současného stavu
Technopolis konstatoval několik zásadních problémů českého VVI, mimo jiné naprostou nedůvěru aktérů oblastí VVI vůči politickým reprezentacím (viz výše) a jejich nedostatečnou vzájemnou kooperaci. Ta logicky vyplývá z nastavení systému, kdy všichni bojují proti všem a každý chce „urvat“ pro sebe co nejvíce bodů do kafemlejnku. Když budete spolupracovat, budete se muset o body rozdělit… Na několika odborných fórech bylo všeobecně konstatováno, že toto je neuralgický bod zdejšího VVI. Není třeba uměle zvyšovat počet aktérů (výzkumných institucí, vysokých škol) a tím ještě více přetěžovat podfinancovaný systém. Je nezbytné nastavit podmínky a kritéria pro jejich přirozenou spolupráci a podpořit součinnost s privátním výzkumným sektorem.
Společný jmenovatel: Nekoncepčnost do budoucnosti
Veškerý vývoj posledních let – přes zprofanovaná hesla optimalizací a reformních kroků – vedl k vymýcení jasných kvalitativních kritérií a v důsledku jejich rozvolnění k masivnímu nárůstu počtu (pseudo)vědeckých organizací a podivných projektů. Evidentní posun ke kvantitativním parametrům zdeformoval zdejší výzkumné prostředí; stejný efekt vyvolala kvantitativní kritéria na vysokých školách. Šokující je, že se zodpovědní „reformátoři“, kteří kroky vedoucí k současnému stavu prosazovali, nyní podivují: Jak je možné, že má tak malá země tolik vysokých škol, respektive tolik výzkumných organizací? V daném kontextu je pak srozumitelné jimi navrhované řešení: Rušit či redukovat především ty kvalitní…
Další časovanou bombu nám zdejší (ne)zodpovědní koordinátoři vědní politiky právě kladou v podobě do značné míry živelně zakládaných nových výzkumných center z dotací Evropské unie. Nelze pochopit, že se – přes četné výhrady odborné veřejnosti – nikdo vážně nezabývá otázkou jejich udržitelnosti a budoucího financování. Tedy, ono to pochopit vlastně lze: Buď jim je to zcela lhostejné, nebo v tichosti předpokládají, že si nově zřízená centra vyžádají redukci stávajících veřejných výzkumných institucí. V případě druhé eventuality bych se ovšem přimlouval za koncepčnější zvažování struktur nově zakládaných center. Nyní to zjevně nikdo příliš neřeší, neboť „z cizího krev neteče“ (z drtivé většiny jde o evropské peníze) a volební období je pouze čtyřleté…
Dokud nebude mít Česká republika kvalitně formulovanou a řízenou vědní politiku, nelze se dočkat zlepšení. Současný stav, kdy o vliv na RVVI dlouhodobě skrytě bojují Ministerstvo školství a Ministerstvo průmyslu a obchodu a obě jsou přirozeně lhostejná k osudům třetích subjektů (Akademie věd ČR), je nejen tristní, ale pro vzdělanost a konkurenceschopnost České republiky výhledově nanejvýš nebezpečný. Proč tedy není vůle ke změně? Komu daný chaos – ať už v podobě „švejkovacího tyjátru“ nebo „Divokého západu“ − vyhovuje?
Martin Krummholz (1974) je historik umění, vědecký pracovník Ústavu dějin umění AV ČR a vysokoškolský pedagog. Zabývá se též vědní politikou.
Text je s mírnými úpravami a souhlasem autora převzat z http://krummholz.bigbloger.lidovky.cz/c/276368/Kopicova-Mateju-Konec-ceske-vedy-a-vzdelanosti.html