Fejeton

Nobelovka

Cena se vždycky hodí. Repro www.dvdmise.cz

Nobelovka

"Tak zas udělili tu Nobelovu cenu, pane Švejk…"

"A kterou, paní Müllerová? Já znám dva Nobely. Jednoho, ten je sluhou u drogisty Průši…"

Jaroslavu Haškovi Nobelova cena nikdy udělena nebyla. Stejně jako Bohumilu Hrabalovi a Vladimíru Holanovi. Češi dostali Nobelovu cenu za literaturu jen jednu, stejně jako Portugalci, Rakušané, Belgičané a Maďaři. Žádnou nedostali Nizozemci, Slováci, Slovinci, Chorvati. A nejmenším národem s vlastním jazykem, jehož příslušník dosáhl na tuto poctu, byl Island. V roce 1955, kdy Nobelovu cenu získal Halldór Laxness, tu žilo sto šedesát tisíc islandsky mluvících Islanďanů. Ovšem ostrov je součástí Skandinávie stejně jako Švédsko, kde ve Stockholmu učení akademici cenu nechávají kvasit a péct.

Nobelovu cenu nezískal Franz Kafka, James Joyce, Marcel Proust ani André Breton. Nobelovu cenu získal William Faulkner a Samuel Beckett. A ovšem známý literát sir Winston Churchill. A Elfriede Jelineková, na protest proti čemuž jeden ze členů výboru, který cenu uděluje, odstoupil z funkce.

Letos cenu získal Číňan Mo Yan. V Číně žije víc než sto šedesát tisíc Číňanů. Čína je velká země. A ač dodává do naší malé země velké množství výrobků, svou literaturu k nám importuje jen velmi skromně. Rovněž jest málo rodilých Číňanů, kteří by překládali čínská umělecká veledíla do češtiny.

Texty čerstvého nobelisty Mo Yana vyšly u nás zatím pouze časopisecky, a to v Souvislostech. Přeložil je Denis Molčanov. Denis Molčanov žil několik let v přízemí domu v Praze na Smíchově, kde jsem bydlel ve druhém patře. Nacházela se zde řada zajímavých sousedů. Stýská se mi po nich. Denis teď bydlí v Paříži. Já v Radlicích. Denis Molčanov býval na Smíchově po řadu let mlčenlivým mužem. Poté se proměnil v neustále mluvícího muže. Ať mlčenlivý či mluvný, vždy nosil bílé košile s rozhalenkou. Přeložil knihu čínského nobelisty Gao Xingjiana Hora duše. Ta knížka mi v lecčems připomínala texty Mo Yana v Souvislostech. Oba autoři, ač jeden čínskou vládou pronásledovaný až v daleké emigraci a druhý vážený funkcionář ve své domovině, jsou si v jedné podstatné věci podobní. Představují Čínu v globálních stereotypech, vycházejí vstříc očekávání globálního čtenáře. Podobně jako prózy Orhana Pamuka, nositele Nobelovy ceny, ukazují současné Turecko. Podle prózy Mo Yana byl v duchu tohoto globálního očekávání natočen v Číně film Rudé pole, který naděje svých tvůrců nezklamal a získal Zlatého medvěda na globálně známém filmovém festivalu v Berlíně.

Není reálné očekávat od Nobelovy ceny příliš mnoho. Je nejen cenou literární, ale i politickou a společenskou. V novém tisíciletí především politickou a společenskou. Což je ostatně symptomatickým vyjádřením doby, která už na literaturu příliš nevěří.

Shodou okolností by měl předešlý čínský nobelista Gao Xingjian mít autogramiádu 24. října na Václavském náměstí v Praze. Jen čtrnáct dnů po udělení Nobelovy ceny jeho krajanovi. Autogramiáda na Václaváku, to už je taky něco. To je alespoň půlka Nobelovy ceny. Václavské náměstí je místo významné, to už bylo známo Jaroslavu Haškovi:

Na Václavském náměstí vzrostl zástup kolem vozíku se Švejkem na několik set hlav a na rohu Krakovské ulice byl jím zbit nějaký buršák, který v cerevisce křičel k Švejkovi:

"Heil! Nieder mit den Serben!"

Na rohu Vodičkovy ulice vjela do toho jízdní policie a rozehnala zástup.

A kolik že Nobelových cen za literaturu bylo uděleno spisovatelům nejpočetnějšího národa světa? Ta letošní je teprve druhá. Zatímco naši sousedé Poláci už mají čtyři. Ale Číňané to jistě doženou. Džíny z Číny nahradily ty polské přece už dávno.

A ještě něco. Globální pomluva říká, že prý v Číně jedí psy. A Švejk, "opustiv před léty vojenskou službu, když byl definitivně prohlášen vojenskou lékařskou komisí za blba, živil se prodejem psů, ošklivých nečistokrevných oblud, kterým padělal rodokmeny…" Nuže ovládnou-li Číňané svět, jak praví jedno z globálních očekávání, Jaroslav Hašek, který Nobelovu cenu nikdy nedostal, hned v prvních větách svého románu předvídavě nabízí komoditu, se kterou český národ obstojí a očekávání na něj globalizovaným světem kladené nezklame.