O kůrovcích a lidech
V č. 49/2018 Kulturních novin vyšel článek Jiřího Plocka Lesy v ohrožení: ziskuchtivost je smrtící pro nás všechny, potřebujeme změnit kulturu hospodaření. Ten přehledným způsobem analyzuje krizi statní organizace Lesy ČR a zároveň kůrovcovou kalamitu. Ta, jak je patrné i z uvedeného článku, není příčinou této krize, ale jen ji učinila viditelnou.
Současná kůrovcová kalamita v Česku je způsobena v rozhodující míře gradací lýkožrouta smrkového (Ips typographus), řečeného kůrovec. Je nesporné, že současnou dynamiku jeho přemnožení primárně způsobuje globální změna klimatu. Míra zavinění ze strany lidí, míra selhání systému lesního hospodářství je ale obrovská. Pokud nebude zjednána náprava pomocí tradičních a osvědčených způsobů tlumení kůrovce, tj. včasná těžba a účinná asanace napadených stromů, je výhled do budoucích let velmi smutný.
To, že jde o lidské selhání (zejména u státem vlastněných lesů), můžeme vidět tam, kde se setkávají lesní celky různých majitelů. Mám osobní zkušenosti z Lesů města Brna, kde jsem donedávna působil jako předseda představenstva, tedy jako statutární zástupce této organizace. A tak jsem si nemohl nevšimnout, jak v okolí Černé Hory u Brna zcela selhaly veškeré mechanizmy Lesů České republiky, které měly zabránit šíření kůrovců. Tam, kde v lesích patřících městu Brnu zajistil lesní personál odstranění napadených stromu často do jednoho týdne, u porostů Lesů ČR se do jednoho týdne (možná) podařilo vypsat tendr na vytěžení kůrovcového dříví, protože příslušný lesní správce nedisponoval podnikovou kapacitou. A vlastně mu v současnosti nastavený způsob prodávaní dřeva na pařezu (nastojato) ani neumožňuje něco jiného. Když se po odvoláních neúspěšných uchazečů v tendru konečně podařilo vybrat firmu, která napadené stromy vytěžila, bylo pozdě. Kůrovec se namnožil a v další generaci napadl okolní stromy. Tím se rozběhl nekončící kolotoč. Na městském majetku v tu chvíli bylo dřevo už na pile, protože Lesy města Brna disponují vlastními zaměstnanci v těžbě a v dopravě, nebo si najímají živnostníky. Navíc mají dvě vlastní pily, a tak dřevo mohou asi z jedné třetiny zhodnotit a prodávat už jako řezivo či naštípané palivo.
Výše uvedené srovnání dobře ilustruje skutečnost, že přerůstání kůrovcové gradace do katastrofických rozměrů do velké míry způsobuje nefunkční obchodní politika a vnitřní organizace Lesů ČR. Příčiny jsou systémové a zaměstnanci na nejnižších stupních za to opravdu nemohou, protože na to opakovaně upozorňovali, ale nebylo jim dopřáno sluchu. Proč taky, když na „kůrovcovém dřevě“ vydělávají privátní subjekty a ztráty nese stát. Jedna z největších firem pak je řízena svěřenským fondem českého předsedy vlády. Už tím je současná vláda podvázaná a neschopná cokoliv změnit.
V současnosti je jediným pohořím v Česku, kde monitorované počty kůrovce klesají, Šumava. Jedním z důvodů je pochopitelně to, že zde letos spadlo (spolu s Beskydy) nejvíc srážek, a tak jsou zde smrkové porosty v relativně dobré kondici. Dalším důvodem je i to, že v centrální části Šumavy je smrk doma a rostou zde tedy původní smrkové horské lesy, na rozdíl od většiny Česka, kde je smrk výhradně vysazen člověkem. Často se ovšem uvádí, že dalším důvodem je také to, že všechny smrky na Šumavě už sežral kůrovec, a tak už se nemá kam šířit. Tento doslova blábol, šířený například novinářem MFD Ivanem Brezinou, je bez důkazů papouškován. A je mu dopřáváno sluchu, protože jinak by ti, kteří v minulosti prosazovali, že v bezzásahových porostech Národního parku Šumava je třeba provádět „ozdravné kácení“, byli za úplné idioty. Skutečnost je ovšem značně jiná.
Celá Šumava zabírá 167 100 hektarů, kdežto NP Šumava je vyhlášen na zhruba 68 000 hektarech plochy. Bezzásahové území se rozkládá na 27 procentech tohoto výměru (v době blokády v roce 2011 na 13 procentech). Tedy bez zásahu v nejlepším případě mohlo být 8 800 ha, to znamená, že tzv. „ozdravné kácení“ nemohlo být prováděno pouze na pěti procentech území celé Šumavy. I z těchto hektarů je kůrovcem zgradováno (vulgo sežráno) jen asi padesát procent. Bezzásahovost byla v jádrových částech NP Šumava prosazována a z větší části i prosazena ne proto, aby se zde namnožil kůrovec, ale aby v NP probíhaly přírodní procesy tak, jak se to dělo před příchodem prvních kolonistů. Jak ukazují výsledky monitoringu, všechny takto napadené porosty přirozeně zmlazují bez zásahu člověka. Kůrovec ani jednou nevyletěl z národního parku do českých hospodářských lesů, o tom bychom se totiž dozvěděli velmi rychle, neboť majitel příslušných hospodářských lesů by žaloval národní park o náhradu škody.
Téměř 100 000 hektarů Šumavy je tedy území mimo národní park, a z toho asi 70–80 % pokrývá les. Je to les hospodářský, kde nikdy nikdo nebránil kácení ani chemickému ošetřování. Přesto i na těchto asi 70 000 hektarech kůrovce ubývá. Říci, že na Šumavě nejsou porosty, které by mohl kůrovec napadnout, může říci jen ten, kdo tam nebyl. Navzdory tomu Ivan Brezina v článku o kůrovcové kalamitě v příloze MFD Víkend dne 28. květena 2018 píše: „Poslední ránu českým lesům zasadili ekologičtí aktivisté, kteří v minulých letech zablokovali ozdravné kácení kůrovcových ložisek třeba na Šumavě.“ Jednak tím „třeba na Šumavě“ předkládá k věření, že ekologičtí aktivisté blokovali kácení na více místech než jen na Šumavě, jednak se snaží podsunout myšlenku, že se snad kůrovec např. do Nízkého Jeseníku dostal ze Šumavy. Přelety dospělých kůrovců na vzdálenost větší než 500 metrů patří do myslivecké latiny a nikdy nikdo to neprokázal. Co se ovšem podařilo prokázat, je, že kůrovec se šíří tím, že se neodkorněné klády (s kůrovci ve stadiu hnědého brouka) vozí po celé republice a na skládce kulatiny z nich pak vyletí dospělci, kteří masivně napadnou okolní porosty. Pokud vím, tak aktivisté nikdy nevozili kůrovcové dřevo, i když pan redaktor Brezina je z toho zjevně podezírá.
Z uvedených fakt je zřejmé, že smrky a smrkové lesy jsou u nás ve značném ohrožení. Má to několik příčin. Za prvé – většina smrkových porostů je vysazena člověkem jako plantáže na dřevo, a to na nevhodných místech. Za druhé – globální klimatická změna oslabuje smrky, zejména ty nevhodně vysázené a nahrává jejich parazitoidům, zejména proslulému kůrovci. A za třetí – nesmyslný ekonomický model Lesů České republiky celou věc jen prohlubuje a neřeší.
O nevhodnosti vysazovaní smrkových monokultur se ví už aspoň sto let, posledních padesát let se o tom již nahlas hovoří. Kromě kosmetických změn se ale nic zásadního pro změnu situace neudělalo. O klimatické změně se ví asi 30 let a něco se začalo dělat až po podepsání Pařížské úmluvy. Přesto se mnozí snaží i to málo brzdit. O nesmyslnosti ekonomického modelu v Lesích ČR, ale i ve Vojenských lesích a statcích se ví od jejich zřízení. A tak jak píšu v úvodu – teprve kůrovcový boom znemožnil další zametání problémů pod koberec.