Družstvo rozhledny na Petříně v Praze
Petřínská rozhledna patří k atraktivním pamětihodnostem Prahy. Pro družstevní historii je velmi zajímavým faktem, že stavbu rozhledny i vybudování lanové dráhy na Petřín realizovalo družstvo – Družstvo rozhledny na Petříně. Připomeňme si tedy základní údaje o činnosti tohoto družstva.
U zrodu rozhledny stáli v roce 1890 členové Klubu českých turistů, které při návštěvě Paříže inspirovala Eiffelova věž. Zmiňme alespoň dva z nich: pány dr. Viléma Kurze a architekta Vratislava Pacovského. Realizaci jejich plánu napomohla i skutečnost, že v roce 1891 se měla konat v Praze Zemská jubilejní výstava.
Zároveň s projektem stavby rozhledny vznikl v roce 1890 i plán na postavení lanové dráhy na Petřín. Celkový rozpočet na výstavbu rozhledny a lanovky vyšel na značnou sumu – 110.000 zl. V únoru 1890 se konala valná hromada Klubu českých turistů, na které byl přijat návrh projektu a zároveň se zrodila myšlenka založit za tím účelem družstvo, které by od veřejnosti získalo úpisem podílů potřebné peníze. Pro získání zájmu veřejnosti byla vydána i propagační brožura. V dubnu t. r. se pak v budově Živnostenské banky sešla ustavující schůze Družstva rozhledny na Petříně. První řádná valná hromada družstva se konala 26. října 1890 v Měšťanské besedě. Osobně přišlo 48 podílníků a 25 osob zastoupených plnou mocí, celkem držících 420 podílů. Největšími podílníky s 50 podíly byl Antonín Neumann, majitel domu č. p. 305 na Malé Straně, a Obec Pražská. Zprávu zřizujícího výboru přednesl koncipista Zemského výboru Leopold Mareš, poté byla zvolena první správní rada. Předsedou byl zvolen architekt Vratislav Pasovský, místopředsedou Leopold Mareš.
Autoři projektu rozhledny byli Ing. František Prášil a Ing. Julius Souček. Objednávka byla zadána První českomoravské továrně na stroje. Přes počáteční potíže trvala výstavba petřínské rozhledny pouhých 5 měsíců a 6 dní. Na výrobu se spotřebovalo 175 tun železa. Šedesátimetrová rozhledna byla otevřena pro veřejnost 8. srpna a slavnostní otevření se konalo 20. srpna 1891. Návštěvníci mohli na její vyhlídkovou terasu vyjít po 300 schodech nebo se nechat vyvézt výtahem poháněným plynovým (později elektrickým) motorem.
Lanová dráha se začala stavět zároveň s rozhlednou. Její trať ale měla trochu jinou trať než trať pozdější – byla o něco kratší. Jako pohon sloužil systém vodní převahy, kdy vozy měly ve spodní části nádrž, která byla v horní stanici naplněna vodou a takto zatížený vůz vytáhl druhý nahoru. V dolní stanici se pak voda vypustila. Vozy pro lanovou dráhu byly vyrobeny ve smíchovské Ringhofferově továrně, měly 4 oddíly a svezlo se v nich až 50 cestujících. Jízda trvala 6 minut. První cestující se svezli 25. července 1891.
Zásadní práci při výstavbě odvedl předseda družstva Vratislav Pacovský, který řídil nejen samotnou stavbu rozhledny i lanové dráhy, ale i veškeré řemeslnické práce a ve finále konal nepřetržitý dozor na staveništi.
Aby po skončení Zemské jubilejní výstavy neochaboval zájem veřejnosti o tyto dvě nové atrakce Prahy, připravovalo družstvo další aktivity. Například nedaleko rozhledny byl umístěn pavilon Klubu českých turistů přestěhovaný z výstaviště a v něm nainstalováno zrcadlové bludiště, později byla v 1. patře rozhledny zřízena camera obscura, která byla volně přístupna návštěvníkům atp.
Zápisy z valných hromad družstva jsou velmi zajímavé nejen obsahem, ale i prezenčními listinami podílníků, kteří se valných hromad účastnili. Podle původních stanov nebylo možné prvních 5 let od vzniku družstva vyzvednout podíly, a později se uvažovalo o prodloužení termínu až do roku 1910. Družstvo bylo přitom každoročně ziskové, ale největší část zisku vždy plynula do umořovacího a obnovovacího fondu. Zájem podílníků o hospodaření družstva tak postupně opadával a mnoho jich na výnos svých podílů rezignovalo a investici odepsali jako „dar“ na stavbu rozhledny.
V roce 1903 se družstvo podle nového zákona o revizi společenstev stalo členem Jednoty českých hospodářských a výdělkových společenstev v království Českém. V hospodaření družstva nebyly shledány závady, ale byla doporučena změna stanov.
Vypuknutí 1. světové války a válka sama zasáhla samozřejmě do chodu Družstva rozhledny na Petříně. Rozhledna sice měla určité příjmy, ale činnost lanové dráhy byla zastavena. Situace se po roce 1919 začala opět konsolidovat, stoupala i návštěvnost rozhledny, ale provoz lanovky se obnovit nepodařilo Přestože bylo podniknuto několik pokusů obnovit provoz, na svoje zprovoznění si musela lanovka ještě pár let počkat. Družstvo v této záležitosti nemohlo nic dělat, neboť koncese k lanové dráze patřila městu a družstvo ji jen provozovalo. Teprve v souvislosti s IX. všesokolským sletem se situace změnila. Koncem roku 1930 bylo rozhodnuto, že nejlepším řešením bude převod lanovky do správy města, což se stalo v březnu 1931, kdy lanovku převzaly Elektrické podniky hl. m. Prahy, které okamžitě provedly její rekonstrukci podle projektu fy ČKD a elektrifikaci. Předáním lanovky se družstvo zbavilo značného břemene a město za to prodloužilo dobu, po kterou bude družstvo spravovat rozhlednu. Původní smlouvou byl stanoven termín předání po 50 letech, tedy v roce 1941. Nově byla tato lhůta prodloužena do roku 1956.
Kritickým se stal pro rozhlednu červenec 1938, kdy zde vypukl požár, jehož důvodem byl zkrat, od kterého chytlo dřevěné obložení výtahu. Nikomu se naštěstí nic nestalo a požár byl po 40 minutách uhašen. Přesto se plameny rozšířily až na dřevěnou konstrukci zastřešení, takže následně musela být částečně přestavěna horní část rozhledny.
Existence rozhledny byla ohrožena v době okupace republiky, když údajně Adolf Hitler prohlásil, že rozhledna je odpornou stavbou, která hyzdí krásné „říšské“ město Prahu. Přípisem presidia hl. m. Prahy ze dne 27. ledna 1942 bylo družstvu oficiálně oznámeno, že konstrukce rozhledny musí být odstraněna. Správní rada družstva sice podala odvolání, to ale bylo zamítnuto a družstvo vyzváno k likvidaci konstrukce. Paradoxně celou záležitost vyřešil atentát na říšského protektora R. Heydricha. Po skončení období tzv. heydrichiády se už na likvidaci rozhledny naštěstí zapomnělo.
V době protektorátu se družstvo muselo přizpůsobit novým poměrům, byla provedena úprava stanov a podíly družstva byly podrobeny kompletní revizi. Také byl změněn název družstva na: Genossenschaft des Aussichtsturmes auf dem Laurenziberg, reg. Gen. m. b. H. Přestože byla válka, návštěvnost byla velmi dobrá a s ní příjmy, které každoročně rostly a umožňovaly výplaty dividend. Od roku 1944 však návštěvnost začala klesat a tento trend pokračoval i po válce. Od počátku roku 1945 přestala jezdit lanová dráha a ani rozhledna neunikla na krátkou dobu uzavření z důvodu obsazení německými vojáky, kteří si zde zřídili vojenskou pozorovatelnu. Ale již 13. května 1945 se mohli první návštěvníci opět dívat na Prahu.
Po osvobození republiky byla dle dekretu prezidenta republiky č.5/1945 Sb. v družstvu zavedena dočasná národní správa. Podle zákona byla svolána mimořádná valná hromada, na které byla provedena volba nové správní rady a výmaz německého názvu firmy. Následující tři roky se pak na doporučení nadřízeného družstevního orgánu – Všeobecného družstevního svazu – nekonaly valné hromady.
V roce 1948 se z rozhledny uskutečnil první zkušební televizní přenos. Rozhledna se však dostala do úvah o začlenění do komunální sféry. Ústřední národní výbor informoval vedení družstva o možnostech a formě převzetí rozhledny do správy města Prahy. Přes ujištění o „dožití“ družstva do roku 1956 došlo brzy ke změně. Důvodem byl vyšší státní zájem. Hospodářský referát ÚNV hl. m. Prahy vydal ve středu 21. ledna 1953 výměr, kterým na návrh Ústřední rady družstev zrušil družstvo a nařídil jeho okamžitou likvidaci. Již 24. ledna 1953 byl proveden zápis likvidace v rejstříku. V roce 1956 byla likvidátory podána žádost o vymazání družstva z rejstříku, což se stalo 3. března 1956. Je paradoxní, že právě na tento rok bylo i původně plánováno činnost družstva ukončit.
Pro úplnost uvádíme ještě několik významnějších dat ze „života“ rozhledny a lanovky po roce 1953. Od roku 1953 bylo zahájeno pravidelné televizní vysílání a byl zde v činnosti televizní vysílač. Jako vysílač sloužila rozhledna 40 let, než ji nahradila Žižkovská věž. O rozhlednu jako takovou nebylo příliš pečováno, a tak byla v roce 1979 z důvodu havarijního stavu tubusu pro veřejnost uzavřena. Znovu byla zpřístupněna v až roce 1991 zásluhou organizátorů Všeobecné československé výstavy. V letech 2000–2001 byla provedena nutná rekonstrukce a v březnu 2002 byla znovu otevřena. Také osud lanové dráhy byl strastiplný. V roce 1965 došlo vlivem dešťů k rozsáhlým sesuvům půdy, které způsobily uzavření lanové dráhy. Teprve v roce 1981 byla provedena sanace celého petřínského svahu a o 2 roky později zahájena stavba nové trati lanovky, na které byl zahájen provoz v roce 1985 při příležitosti konání VI. československé spartakiády.
Použité publikace a dokumenty:
Rudolf Píša, 125 let mladší a menší sestřičky, Věstník MCP č. 8/2016
Lanovkou opět na Petřín, Dopravní podnik, Praha 1985
Diplomová práce Jitky Hlávkové: Investiční výstavba českých družstev na přelomu 19. a 20. století