Desatero domácí ekologie ještě po třiceti letech
Před třiceti lety jsme napsali a vydali první podobu takzvaného Desatera domácí ekologie. Reagovali jsme tak na všeobecnou apatii lidí, kteří sice vnímali (možná citlivěji než dnes) hrozící ekologickou krizi a zároveň se setkávali s nezájmem či neschopností dožívajícího komunistického režimu cokoliv účinně řešit. Chtěli jsme čtenáře povzbudit, že sami ve svém životě mohou ledacos změnit, a že v souhrnu může mít takové úsilí významný vliv na zlepšení stavu naší země i celé planety.
Když jsme se dnes, po letech, pokusili o „inventuru“ našich tehdejších rad, zjistili jsme, že se dají rozdělit do tří skupin. V první skupině jsou doporučení, která v průběhu doby přestala být aktuální. Například rada, jak zacházet s ustalovačem a vývojkou (které obsahují těžké kovy) už dneska postrádá smysl. Pokrok techniky způsobil, že v době digitálních aparátů a chytrých mobilů už doma nikdo fotografie nevyvolává. Zákaz fosfátových pracích prášků do praček zase způsobil, že naše rady, jak si vybrat bezfosfátový prací prášek, jsou už naštěstí „pro kočku“. Také zákaz kouření na veřejnosti způsobil, že naše rady o ne-kouření se vztahují naštěstí už jen na domácnosti. Tehdy nás však nenapadlo, že námi propagovaný zákaz kouření v restauracích a v podobných zařízeních bude mít třicetiletý komplikovaný porod.
Druhou skupinu tvoří rady v oblastech, které se od té doby ještě zhoršily. Naše nabádání nepoužívat nezálohované lahve a další nádoby na tekutiny se nesetkalo s úspěchem u výrobců a obchodníků, takže v některých případech se musíte rozhodnout buď nápoj koupit v nezálohovaném obalu, nebo jej nekupovat vůbec. Například minerálky. Teprve chystaný zákaz používání jednorázových plastů (viz dále) možná posune situaci tam, kde jsme byli na přelomu devadesátých let, tj. k převaze zálohovaných obalů na tekutiny, od kterých podnikatelé s vidinou co největších zisků nepromyšleně utekli do náruče všeobjímajícího volného trhu. A tak se ptáme s bratry Mrštíky: Musí to tak bét, Maryšo?
Už před třiceti lety jsme nabádali k nepoužívání jednorázových, zejména plastových předmětů.
20. prosince 2018 jsme se z tisku i webového zpravodajství dozvěděli, že „EU se shodla na zákazu plastových brček“. Taková novinka mohla ve většině lidí vyvolat v lepším případě pousmání a v horším povzdech nad tím, jakými nepodstatnými blbostmi se ta Unie zase zabývá. Jenže ve skutečnosti je to hodně jinak. Vyjednavači členských zemí a zástupci Evropského parlamentu se domluvili na zákazu jednorázově používaných plastových výrobků, tedy nejen oněch donekonečna omílaných brček a ušních tyčinek, ale především plastových příborů a talířů, polystyrénových obalů na potraviny a nápoje, kelímků a hrnků, a také dalších plastových výrobků, ze kterých se mohou do ovzduší, vody i půdy uvolňovat mikroskopické částečky plastů zvané mikroplasty. Zákaz by měl začít platit od roku 2020. Nezbývá než věřit, že se vyjednavačům podaří ubránit nejrůznějším plastikářským zájmovým skupinám, a že toto veledůležité opatření bude skutečně Evropským parlamentem schváleno a také bezodkladně zahrnuto do právních předpisů všech členských zemí EU.
Konečně třetí skupinou jsou rady, které jsou stále platné, a jejich aktuálnost se neztratila. Situace se nezlepšila ani výrazně nezhoršila. Například naše rada, že je zapotřebí významně snížit spotřebu energie a že jediná skutečně čistá energie je energie nevyrobená, ušetřená, stále platí. Pokud jde o vodu, radili jsme, jak náš podíl na znečišťování vody snížit na minimum. Například jsme psali: „I u nás je kromě toho v některých oblastech a obdobích o vodu nouze, různá její využití si vzájemně konkurují a mohou se projevit např. až v akutním nedostatku pro zemědělství. V dalších desetiletích se tento problém bude dále zostřovat. I proto je na čase začít se učit s vodou hospodařit mnohem lépe.“ Také jsme radili využívat dešťovou vodu, protože se v domácnostech, které by dešťovkou mohly disponovat, na řadu „špinavých“ činností zbytečně používá pitná voda. Je docela smutné, že až po tolika letech se začíná masivněji podporovat využívání dešťovky.
V dopravě jsme radili co nejvíce využívat její hromadnou část a žádali jsme, aby její provoz byl podporován státem. Od socialistické dopravy jsme se přes otevřený chřtán volného trhu konečně pomalu propracovali k integrovanému dopravnímu systému s masivní podporou pro juniory a seniory.
Ať si to připouštíme nebo ne, většina obyvatel České republiky dnes žije v nadbytku, o jakém se naší generaci v dětském věku ani nesnilo. Řítí-li se naše civilizace čím dál rychleji do průšvihu, neměli bychom už konečně zatěžovat přírodu o něco míň, než chtít pořád jen víc a víc? Nemáme na mysli prudký spotřební zlom, nýbrž postupné slevování z hmotných a energetických nároků, které pro mnohé z nás může být i osvobozujícím krokem ze zajetí konzumu a pohodlnosti. Šetřit planetu i vlastní peněženku je ostatně docela dobrý souběh. Proto si dovolíme doporučit některé z kroků, které se sami snažíme léta praktikovat, a o jejichž smysluplnosti jsme přesvědčeni. Tak třeba:
* co nejmíň jezdit autem (platí především pro spalovací motory, ale i pro elektromobily), obzvlášť po městě raději využívat hromadnou dopravu, zvlášť městskou, která patří k nejpropracovanějším na světě (ve dne a v Brně i v noci); také elektrokola i koloběžky jsou dobrým řešením;
* vědomě umenšovat spotřebu plastových (a dalších zbytečných) obalů a výrobků, zvyknout si nakupovat pečivo do přinesených vlastních textilních pytlíků nebo do několikanásobně použitelných mikroteňáků – opravdu to jde, i prodávající už přestávají být takovým požadavkem udiveni;
* častěji využívat tzv. bezobalových obchodů, jejichž sortiment se neustále rozšiřuje;
* omezovat cestování letadly; jejich offsetování (kdy za vyprodukované emise CO2 platíme letecké společnosti, která tyto prostředky využije na úhradu opatření ke snižování emisí, nejčastěji jde o výsadbu lesů) sice není nesmyslné, avšak tyto „uhlíkové odpustky“ vyvolávají v cestujících neoprávněný pocit, že offset je dostatečnou kompenzací letu;
* stále více přivykat bezmasé stravě, postupně omezovat maso především z velkochovů (ovšem třeba ovčí klobásky z malého zemědělského družstva Chaloupky mohou být příjemnou výjimkou potvrzující pravidlo);
* s veškerým jídlem nakládat obezřetněji, aby se vyhazovalo co nejméně;
* trávníky sekat tak, aby v nich stačili nacházet místo k životu a rozmnožování motýli a další mizející hmyz, to znamená ne zbrousit křovinořezem každý týden porost těsně u země – jak to bohužel často vídáme nejen na veřejných prostranstvích;
* odebírat „zelenou“ elektřinu – podle doporučení experta Karla Srdečného z českobudějovického EkoWATTu je nejspolehlivějším dodavatelem zelené elektřiny společnost Nano Energies (https://www.elektrinanazeleno.cz/nazeleno/).
Žít bohatším životem skromnějšími prostředky není řehole, ale osvobození. Navíc i zde platí, že štěstí přeje připraveným – v budoucnu se nepochybně bude líp žít těm, pro něž není konzum smyslem života.