Kultura a umění

Folk v novém kabátě aneb Kolumbus v Náměšti

Skupina z dálné Sibiře Altai Kai. Foto Yvette Stránská Zpěvačka a houslistka Maria Natanson z polské skupiny Čači Vorba.Foto Yvette Stránská Zpěvák a kytarista z Mali Habib Koité.Foto Yvette Stránská Kapela ze wsi Warszawa. Foto Yvette Stránská Kanadský fidler Nicolas Pellerin. Foto Yvette Stránská Lucie Redlová uvedla na Folkových prázdninách svoje nové CD Křižovatky. Foto Yvette Stránská

Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou (letos 21.− 28. července) jsou významným moravským hudebním fenoménem. Pro dlouhodobě – i v mezinárodním kontextu – objevnou a zajímavou dramaturgii, stejně jako pro překrásné prostředí, v němž se odehrávají. A také pro jejich pojetí slova folkový, které tu dostává zcela jinou dimenzi.

Zaznělo to opakovaně na pravidelném publicisticko-vědeckém kolokviu, které se v rámci „Folkovek“ koná: Platí ještě dnes nálepky včerejška? A co jsou folk, world music, folklor a další kategorie dnes? Anglické slovo „folk“ je jasné. Lid. Folk music. Lidová hudba. V angloamerickém kontextu jsou tyto pojmy spjaty jak s lidovou hudbou minulosti, tak se zpěváky (singers) a písničkáři (songwriters) dneška, kteří navazují na dřívější písňové tradice a svými texty vypovídají o pocitech a situacích lidí dneška. Woody Guthrie, Pete Seeger, Bob Dylan patří do stejné škatulky folk singers/songwriters jako lidoví tvůrci devatenáctého století, jejichž jména už neznáme, ale jejichž písně kolují mezi lidmi či v repertoárech novodobých folkových, countryových a dalších skupin. Český folk označoval svého času téměř výhradně písničkáře s kytarou, který se přiznává k Bobu Dylanovi, Joan Baezové, Pete Seegerovi, Donovanovi a dalším. Folková skupina Marsyas byla po léta výjimečným rozšířením této představy, spolu s dalšími následníky se však též přiznávala k americkým vzorům. Podlužácký František Hřebačka, známý jako Fanoš Mikulecký, nikdy za folkového písničkáře považován nebyl. I když jím podle původního, nepřeneseného významu anglického spojení folk songwriter měl být stoprocentně.

Když jsem byl před lety v Polsku na festivalu Mikołajki Folkowe, ptal jsem se pořadatelů, proč to slovo „folk“ v názvu, když tam hrají polské kapely, které čerpají z Balkánu, z hudby národnostních menšin a podobně, kdežto polských originálních písničkářů nacházím pomálu? Není to spíše world music? Opáčili: To všechno je náš polský folk. My přece nemůžeme hrát world music, ta se hraje ve světě!

Když se podíváte na program varšavského festivalu world music (23.−29. září)[1], naleznete tam samé zahraniční interprety. Poláci mají už po léta folkové srdce o mnoho širší. Za folkovou skupinu je považováno od počátku uskupení Kwartet Jorgi, které ohromilo už v osmdesátých letech svou instrumentální hudbou a jeho fantazie i schopnost mísit vlivy z různých koutů světa neznaly hranic. Prestižní cenu Folkowy Fonogram roku 2011, kterou vyhlašuje Polský rozhlas (Polskie Radio), získala skupina Čači Vorba, jejíž strhující hudba i vlastní tvorba je z 90 % postavena na romsko-rumunsko-bulharsko-makedonském základě.

A proč o tom všem tady rozmýšlím? Protože „folk“ v pojetí Folkových prázdnin už dávno není tím, co býval, a možná je v tom slově skryt dokonce podivný, těžko vysvětlitelný anachronismus, který přesto „funguje“: Vyvolává silné a nezapomenutelné pocity v těch stovkách a tisících návštěvníků, kteří se „Folkovek“ zúčastnili. Pocity, v nichž dominuje radost z objevování a vracejí se momenty úžasu, podpořené atmosférou neobyčejné hudební tolerance a pestrosti.

Vedle Ivy Bittové, Dana Bárty a Pavla Bobka s Malinabandem (retro, jež není jenom pouhým návratem), Hradišťanu nebo Jitky Šuranské v jejím prvním sólovém koncertu, kde odvážně v moravských lidových písních zkombinovala svůj zpěv s houslemi a efektovými krabičkami (loopstationem), jsme tu potkali mezinárodně proslulého malijského zpěváka a kytaristu Habiba Koitého, kanadského fidlera Nicolase Pellegrina, altajské Altai Kai – tradiční muzikanty s mistrnými alikvótními vokály. A mohl bych pokračovat dále…

Ale nebudu, jen dodám: Nechyběla skupina Čači Vorba.

Zdroje:

[1] http://www.festival.warszawa.pl/15_skrzyzowanie_kultur