Fejeton

Léto, čas naplnění

Cestování už není zábava, ale společenská nutnost. Pasažéři na londýnském letišti Heathrow. Foto: asap.co.uk

Jedním z nejčastějších konverzačních témat vůbec jsou zážitky z dovolené. V zásadě platí: v čím větší vzdálenosti od České republiky dovolená proběhla, tím větší byl zážitek. Zemí zaslíbenou je v tomto směru Thajsko.

Jde o útěk od běžných denních starostí, kam nejdále je možné? Své fyzické tělo i svou psychiku si ale „útěkáři“ vezou s sebou.

Anebo jde o počátek nirvány, ve smyslu prvního kroku a zanechání všeho movitého i nemovitého majetku na opačném konci světa? Děje se to rychle: prostřednictvím „přímé stezky“ letecké dopravy.

Anebo jde o pouť k místům současného posvátna? Ty historické pouti jsou u nás doloženy už od středověku. Až do poloviny devatenáctého století jejich účastníků stále přibývalo, poslední veliká pouť se pak konala o svatováclavském miléniu v roce 1929. I pouti na posvátná křesťanská místa byly konverzačním tématem – určitě stejně významným jako pouti na dovolené dnes. A účastníky pouti do Říma stejně jako dnes účastníky zájezdu do Thajska jejich cesta společensky legitimovala. Ti méně platní – tedy ti, kteří si za pouť mohli dovolit méně zaplatit – putovali tehdy na Hostýn, na Svatý Kopeček či do Staré Boleslavi.

A tak je tomu i dnes, pouť na dovolenou je záležitostí především reprezentativní a její platnost je prokazatelná po celý zbytek roku.

Na prázdniny se jezdí na chatu či na chalupu, a to hlavně ve věku důchodovém a dětském. Společenským trumfem je pak jezdit na chalupu do Thajska či na Floridu. Na chalupu do České republiky recipročně prozatím majetní občasné Thajska ani Miami, kteří zbohatli na cestovním ruchu, na prázdniny nemíří. Chalupy a chaty u nás mají důchodci z Německa, Rakouska a Holandska, chalupy v podobě lázeňských domů v Karlových Varech noví Rusové, o masovou ani prestižní záležitost se však ani v jednom z těchto případů nejedná. Snem německy mluvícího důchodce nikdy nebyl domek na Šumavě či v Jeseníkách, ale v teplém Řecku či Španělsku. Dnes už ovšem mladí chudí Jižané přestávají být k vetchým penzistům ze Severu přívětiví, jak bývali – v byvším snu vzlétla křídla nočních můr. A Karlovy Vary? Ano, jsou zajímavé, ale ti více platní ruští občané jezdí na chalupu do Cannes.

Z českých a moravských měst jsou kromě zmíněných západočeských lázní, odkud bylo místní obyvatelstvo vysídleno celoročně, prázdninově uprázdněny turistům centra Prahy a Českého Krumlova. Poslední zbytky trvale zde bydlícího obyvatelstva odjíždějí na dovolené, chalupy a chaty a ponechávají ulice vplen návštěvníkům z ciziny, sezónním číšníkům, kteří pro hrubé české slovo nikdy nechodí daleko, pokojským z Ukrajiny a prodavačkám suvenýrů z Makedonie.

Léto, léto, čas naplnění a úrody a sběru plodů. Léto vrcholící časem duchovního prohlédnutí na pláži v Thajsku, léto, které končívalo mariánskými poutěmi. Léto, které naděluje starším generacím úrodu hub v dosud volně přístupných českomoravských lesích a generacím mladším přehršle hudebních festivalů oplývajících úrodou léta lásky, plodů marihuany a úsilí alternativních chemiků.

Léto nad řekou, která plyne s vodáky. S řekou, jejíž voda uplývá – do Hamburku a Budapešti a nakonec i do Thajska.