Kubistické inspirace krajináře Vlastimila Tomana
Ohlédnutí za autorem bibliofilií, originálně spojujících poezii s výtvarným uměním.
Akademický malíř a grafik Vlastimil Toman (19. 2. 1930 v Třebíči – 11. 12. 2015 v Třebíči, původním povoláním malíř pokojů) vytvořil od vysokoškolských uměleckých studií, během padesáti pěti let v odříkavé existenci v třebíčském předměstí Týn trvající stopy své profesní a osobní svéráznosti.
Do výtvarné kultury Vysočiny se zapsal jako jeden z předních představitelů moderních forem krajinomalby, souznících s postuláty, jež tvořily pedagogický rámec Akademie výtvarných umění v Praze v 50. letech minulého století. Byl žákem Otakara Nejedlého, Antonína Pelce a Vlastimila Rady. U Rady absolvoval v roce 1960. Socialistickým realismem byl však dotčen jen tak slabě, že příští tři desetiletí tvůrčí praxe (do konce 80. let) bylo mu to značnou přítěží při získávání zakázek, tedy při opatřování si základních existenčních náležitostí.
Toman kubistický
V 60. a 70. letech byl ovlivněn kubismem. Největší měrou k tomu přispěl Antonín Pelc, jenž ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu. Nejvýznamnější Tomanovou kubistickou malbou je olej Lom v zimě z roku 1973 (74×53,5 cm). (Námět bývalého lomu uplatňoval po řadu let v kresbách rudkou, v grafice i v malbě. Lom, ukrytý dnes v již bezmála padesátileté vegetací, se nachází jen pár set metrů od Tomanovy týnské chaloupky, vedle cesty Týnským údolím, kudy vedla Tomanova pravidelná pěší cesta do centra Třebíče.) Uvolněná geometrická struktura lomených čar po vzoru Josefa Čapka, s akcentem na představu prostoru, je dokladem malířova racionálního i emočního proniknutí do kubistických formových zásad. V žádném z příštích obrazů už neuplatnil stejné pojetí kubismu v této komplexnosti a s onou silou.
V roce 1976, tři roky po dokončení Lomu v zimě, vyšlo z Tomanovy píle šest kubistických krajinářských grafických listů v technice linorytu. Ve stejné době jejich autor píše jedny ze svých prvních lyrických básní s přírodní tematikou. Dvanáct básní a šest zmíněných linorytů spojil v obsahu bibliofilie Krajina domova. V tiráži zmiňuje, že ji v nákladu pouhých třiceti kusů vytiskl na ručním lisu. Autorský tisk je zřetelný z drobných nepřesností otisků linorytů, jež jsou fakticky stvrzením autenticity. Ale jak tomu bylo s tiskem textů? Je ze strojové sazby, nemohl tedy být pořízen na Tomanově jednoduchém lisu. Nabízí se odpověď bez záruky: sazbu provedla tiskárna, tisk na jejím zařízení hostující autor.
Od Krajiny domova jsou Tomanovy básně po dlouhých devětatřicet let vlastními sestrami jeho malířských a grafických děl. Nejčastějším způsobem, jímž verše šířil k příznivcům, jsou drobné autorské tisky vydávané s ilustracemi v minimálních nákladech.
Bibliofil, uvyklý kráse a dokonalosti polygrafie, úpravy a vazby vzácných tisků, může nad Tomanovou produkcí mávnout rukou, že je poněkud spěšná a snad i nedostatečná. Ale nelze nepostihnout autorovu zemitou opravdovost a zejména jedinečnost kubistických linorytů. Četnost vydání Tomanových poetických sešitků rostla. V dubnu 2015 vydal Za horizonty života, s pořadovým číslem 236 (!). Poslední, 237., s titulem Kolik nám ještě zbývá, je z léta téhož roku. Za pomoci přítelkyně Jany Plevové vznikl v třebíčské nemocnici, kde umělec pobyl posledních osm měsíců života. Dvě do sebe vložené kreslící čtvrtky papíru s xeroxovými kopiemi rozechvělých textů a kreseb nesou fatální rysy blížícího se konce Tomanovy cesty.
Třebíčan Třebíči, kubismus ke kubismu
Kubismus, jak pověděno, je v Tomanově rané tvorbě důležitou formou. V malbě opojně vyvrcholil v Lomu v zimě z roku 1973, v grafice v šesti o tři roky mladších linorytech, původních ilustracích bibliofilie Krajina domova (1976). Lom v zimě získalo zjara 2017 do sbírek Muzeum Vysočiny Třebíč. Tam má být letos uložen rovněž autorský tisk Krajiny domova. Lze říci Třebíčan Třebíči, kubismus ke kubismu.
Nekrolog Vlastimila Tomana jsme zveřejnili zde