Milan Šedivý
Jako patrony
Nahoře si zatáhli.
Vejráme tam dál, do prachárny.
S očima jako dvě jiskry.
Nevidíme nic.
Ani jeho paty ne…
Blesk postavil do krajiny
rychlou slepeckou hůl.
Rakev?
V zemi pohřbená ležím –
cesta.
Odtud sem, reinkarnovaná –
silnice.
S děrami na duši černé
v dáli abstrakci města tuším.
Halogeny domu z dálky…
Vanutí křižuje mě.
Vyděsí,
když zelený hlen popotáhne
tráva.
Pod zem
Jak zrní sypeme se tunely.
Protivné všední ráno.
Jdeme po nohou střevlíků,
odstrkujeme se kartáčky.
Masa vteče na schody;
velkorypadla naberou
a odnášejí nás dolů,
hluboko, ke spalovně
na přestupu trasy metra B.
Nad Osvětimí lehký bílý čoud…
Revitalizačníci
Prach stoupá k mozkům javorů.
Mezi zuby náhrobků
vlamuje se kardiacké, vymačkané slunce:
citrón.
V noci u závěrové zdí,
v prudké omáčce světla
odehrával se pohyb.
Až kam se dá rozmáznout odpad v hlíně,
ukazovaly bagru halogeny.
Ta troufalost: na cvaknutí
zaslepit mrtvým pihy
v tváři nad jejich tvářemi…
Nad ránem pozůstalé vítala navážka.
Čerstvá nezatížená prsť jásala.
Prach se rozptýlil, klid a kosi,
už je zas dobře.
Už konečně můžeme
k těm odpadkům dole
pohřbívat naše maminky!
To chvění černého prostoru
Spáči rožní se v hrobech,
otáčejí se na prostěradle tmy.
Město se nahýbá
a jeho prstenec
rozřezává asfaltovou knihu nebe.
Labutě vyrvali z řeky
a zakotvili na břehu.
Neboť děsivě to teče!
Milan Šedivý (1977) je členem Střediska západočeských spisovatelů a členem redakční rady literárního časopisu PLŽ, kam psal v letech 2002−2005 literární recenze a později vedl vlastní kritickou rubriku Ve jménu Šaldovy hole. Mimo jiné vydal sbírky Nápisy na hroby II (2003), Teplický pobyt (2006), Výběh slov (2008). Uvedené básně vyšly v samostatné příloze literárně-kulturního časopisu H_aluze jako sbírka s názvem V černé i v bílé (2011).