Kalina Izabela Zioła
Ukázky z tvorby současné polské básnířky: „Co když je na druhé straně také jen temnota?“
***
kluzké hedvábí pohladí pokožku
což vyvolá chvění
jen hedvábí
a chladný dotek větru
bezejmenná hvězda
mlčky zhasne den
další den
bez tebe
Nevím
jak ponořit ruce
do hladkého povrchu jezera
abych neporušila průhlednou hloubku
nenechala na vodě
zlověstné kruhy
jak se rty dotknout
sněžené orchideje
abych nepoškodila plátky
nezničila křehkou krásu
dokonce dechem
jak zhasit plamen
tenké kostelní svíčky
abych si nepopálila prsty
a nezůstala ve tmě
nevím
Když budeš s jinou
buď na ni hodný
podaruj slova na která čeká
zpečeť je zlatým prstencem
skládej jí básně které
jsi nestačil napsat mně
na stěnách vašeho domu
namaluj hořící motýly
večer ji jemně hlaď
vyhýbej se hvězdici nohou
usínej v objetí jejích bílých zad
a nepamatuj si mou dlaň
ponořenou do tvé tmy a ani polibky
kterými jsem tě budila uprostřed noci
ráno jí s úsměvem
přines kávu do postele
a naplánujte další společný den
buď jejím andělem i démonem
minulostí i předzvěstí zítřka
a já přestanu navštěvovat
dokonce i tvé sny
Jako anděl
jako anděl
nebo možná jako motýl
odletět ke světlu
a zapomenout
pod bosýma nohama
chlad okenního parapetu
nade mnou nebe
stačí jen zvednout ruce
rozložit křídla
a plachtit s větrem
avšak co když je na druhé straně
také jen temnota?
Přílivy
chtěla bych dnes
v sobě najít
to děvče
vzkvétající očekáváním
které
pověsilo na šíji
zvonečky smíchu
chtěla bych dnes
v sobě najít
tu ženu
která
plachetnicí dlaně
neustále objevovala stále nové
zátoky tvého těla
chtěla bych dnes
v sobě najít
tu starou dámu
která
háčkem času
rýsuje mapu vrásek
na tvé kdysi hladké tváři
Stále to není ta jízdenka
všechny mé cesty
do vzdálených koutů světa
a na druhou stranu ulice
podnebné lety do budoucnosti
a toulání po svých vlastních stopách
cestami dětství
zamlžená okna vlaků
kterými nahlíží noc
mručivý hluk autobusu
a studená letištní světla
co stále hledám
co mě volá
co opravdu chci
v mé zpocené dlani
další pokrčená jízdenka
nikam
Rozhovor
na krátkou chvíli
vpletla jsem ti měsíc do vlasů
a ty jsi zapálil
hvězdy nad našimi hlavami
noc se snově usmívala zpoza okenní tabulky
a reflektory vyznačovaly jasné cesty nikam
slova slova
mluvili jsme o něčem
a naše propletené prsty
vedly své vlastní tajné rozhovory
Z polštiny přeložil a biografickou poznámku napsal Libor Martinek
Kalina Izabela Zioła je polská básnířka, literární kritička a překladatelka. Vydala čtrnáct básnických sbírek, mj.: Okno niepamięci („Okno zapomnění“; Polsko, Bydgoszcz, Biblioteka Tematu, 2013), На краю ночи („Na kraji noci“; Bulharsko, Pleven, NIMA, 2014), Po tamtej stronie świtu, Wybór wierszy z lat 1970–2015 („Na druhé straně svítání, Výbor z poezie z let 1970–2015“; Polsko, Bydgoszcz, Biblioteka Tematu, 2015), Kiedyś / Peutetre un jour („Kdysi / Možná jeden den“; Francie, Paříž, Institut Culturel de Solenzara, 2015), Думите все още тлеят („Slova stále ještě doutnají“; Bulharsko, Pleven, NIMA, 2015), ԻՆՉՊԵՍ ՓԽՐՈՒՆ ՍԱՌՈՒՅՑԸ („Jako křehký led“; Arménie, Jerevan, Svaz arménských spisovatelů, 2015), Кога си co другa („Když jsi druhá“; Makedonie, Struga, BRAN, 2015), Oczy od grzechu ciemne („Oči hříchem temné“; Polsko, Bydgoszcz, Biblioteka Tematu, 2017) a jednu literárněkritickou knihu Na mojej drodze ptaki przelotne („Na mé cestě stěhovaví ptáci“; Polsko, Bydgoszcz, Biblioteka Tematu, 2015).
Její básně byly publikovány v mnoha časopisech, antologiích a almanaších v Polsku i v zahraničí. Dočkaly se překladu do němčiny, srbštiny, ruštiny, ukrajinštiny, angličtiny, italštiny, makedonštiny, maďarštiny, esperanta, arménštiny, bulharštiny, srbštiny, běloruštiny, řečtiny, francouzštiny, čínštiny a švédštiny.
Přeložila deset sbírek poezie z ruštiny do polštiny, dvě antologie polsko-arménské a jednu antologii polsko-bulharskou. Je laureátkou mnoha národních a mezinárodních literárních ocenění. Členka Svazu polských spisovatelů, Sdružení novinářů Polské republiky, je čestným členem Svazů spisovatelů Arménie, Bulharska, Makedonie, Ukrajiny, Srbska a Chorvatska.