Téma Kultura

Umění čtení umění

Dalibor Chatrný, Bílá, 1976, akryl na sololitu. Foto Andrea Uváčiková Pohled do instalace výstavy, v popředí Abeceda Vítězslava Nezvala, foto Nadační fond 8smička, foto Ondřej Přibyl. Pohled do instalace výstavy, v popředí Eduard Ovčáček, stereogram Wings, foto Andrea Uváčiková Jiří Valoch, Slovo jako slovo, foto Andrea Uváčiková.jpg Pavel Büchler, Probleme gelöst, foto Nadační fond 8smička, foto Ondřej Přibyl Pohled do instalace výstavy, v popředí Monogramista TD, foto Nadační fond 8smička, foto Ondřej Přibyl

Palindrom - výraz označující slovo, slovní spojení nebo větu, kterou jsme schopni číst v libovolném směru, přičemž má vždycky stejný význam. Obdobný výraz je použitý taktéž v názvu výstavy Kuna nese nanuk: Umění čtení umění, kterou můžete navštívit do dvanáctého května v humpolecké "zóně pro umění" 8smička. 

Humpolecká Kuna divákovi nabízí mezigenerační vhled do tématiky vztahu textu, znaku a obrazu v českém umění přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Výstava, dle slov kurátorky Emmy Hanzlíkové, vychází z tradice meziválečné avantgardy a lettristického umění 60. let. V expozici prezentuje díla z období počátečních experimentů s písmovým znakem, dále pak konceptuální tendence v umění nultých let, až po současné post-konceptuální výpovědi, nebo projekty přesahující do oblasti grafického designu, zejména typografie. Výběr autorů je důkazem sledování kontinuálního vývoje práce s písmovým znakem a textem v umění. Jako jeden z hlavních cílů výstavy vidím zmapování pokud možno co nejrozmanitějšího spektra uměleckých přístupů k dané problematice napříč generacemi.

„Slovo, písmo, znak a obraz od nepaměti vytvářely alianci, která v důvěrné symbióze koexistovala po staletí ve všech epochách lidské kultury.“1 Cituji slova Eduarda Ovčáčka, jednoho z nejvýznamnějších představitelů lettrismu a zároveň představitele nejstarší generace autorů zastoupených na výstavě. Poukazuje zde na přirozenost přítomnosti znaku, obrazu a slova v životě člověka. To souvisí se základní lidskou potřebou, potřebou komunikace. Pokud je ústní forma komunikace z nějakého důvodu ztížena, nebo znemožněna, nastupuje na scénu již zmíněný znak ve formě písma. Principem znaku v Derridově ponětí je, že značí, čili znamená2. Jeho význam pak může být různými způsoby dešifrován, až nakonec tenhle proces dospěje k předání informace.

Slovo informace „má latinský kořen a skládá se ze dvou částí: „in“ a „form“. „In“ je předpona, která poukazuje na směrování dovnitř, „form“ zase vyjadřuje formu, tvar.

Informovat pak znamená udělit něčemu beztvarému tvar, beztvaré hromadě dát formu.3 Jedna z linií zde zastoupených autorů si tento fakt uvědomuje a prostřednictvím děl poukazuje na umělost jazykového systému. Tito autoři pracují s jazykem často konceptuálním způsobem, narušují jeho strukturu a formu, dekonstruují ho a znovu rekonstruují, čímž ho staví do nového kontextu. Zde můžeme jako příklad uvést dílo Nečitelná kniha od Mariana Pally. Obraz Bílá od Dalibora Chatrného zas odkazuje k problematice vnímání významu slova vzhledem k jeho vizuální formě, která stojí v protikladu k jeho obsahu. Slovo zde zastupuje opačný význam než barva, stojí tak vzájemně v opozici. V díle Probleme gelöst Pavla Büchlera spatřujeme větu Hlas víry je diktum, která přímo odkazuje na jednoho z nejvýznamnějších filozofů jazyka, Ludwiga Wittgensteina, který se o jazyku zmiňuje následovně: Hranice mého jazyka znamenají hranice mého světa.4 Je opravdu jazyk tím, co určuje naše vnímání objektů a jevů v okolí? Zkoumání hranic jazyka u konceptuálně laděných uměleckých děl může být právě jedním ze způsobů, kterým autoři testují hranice naší percepce, a potažmo i světa, ve kterém má každá věc své označení, pojmenování.

Jiný způsob, který zde můžeme pozorovat ve vztahu ke slovu a obrazu, je práce s vizualitou písmového znaku. Ten na výstavě reprezentuje klíčové dílo, „slabikář avantgardy“, Abeceda Vítězslava Nezvala, graficky upravená Karlem Teigem. Teige zde zrovnoprávňuje text a ilustraci (fotografii), stírá hranice mezi nimi tím, že je kombinuje, čímž se stávají nerozlučnou dvojicí s názvem typofoto.5 Kombinace typografie s fotografií není ničím ojedinělým a objevuje se i v dílech dalších autorů, jakými je například Eduard Ovčáček, který pro podobnou techniku používá originální název fotografika.6 Zde je však zastoupen plastikou stereogram/Wings.

Odkazy k médiu volné grafiky můžeme vidět i v práci dalšího autora, kterým je Miloš Urbásek. Ten je na výstavě zastoupen svým grafickým listem - strukturální grafikou Cipher Machine. Text je součástí obrazu, přičemž důkazem jeho hmotného základu a existence je otisk.

Některé popsané principy jsou jenom ukázkou různorodosti přístupů autorů zastoupených na výstavě ke tvorbě obrazu a úlohy textu v něm. Dnes, v době převahy obrazových informací nad textovými, se v různých formách aktualizují odkazy na autory z období moderny. Komunikace se virtualizuje, čímž se stává obtížněji uchopitelnou a abstraktnější. Na pozadí obrazů nebo slov stojí v pozadí neviditelná čísla, kódy. Snad i z tohoto důvodu se v současném umění objevují tendence k návratu k základním formám, jakými znaky bezpochyby jsou. Abstraktní formy, jak se zdá, překonaly své stigma formalismu, které jim zasadila postmoderna. Ikony, indexy a symboly, tak jak je definoval Charles Peirce, se v současné informační společnosti stávají znovu objektem zájmu celé řady umělců, nezávisle na médiu, ve kterém pracují.

I zde na výstavě je z hlediska různorodosti zastoupena celá škála médií, od malby, grafiky, objektu, videa, až po 3D obraz. Výstavu považuji za přínosnou i z hlediska aktualizace „starých“ médií, kupříkladu grafiky, která dnes, také díky novým technologiím, nabývá nového významu. Nové technologie, jak se zdá, sehrají v budoucnu klíčovou úlohu v rozvíjení obsahů a principů, na něž se humpolecká Kuna zaměřuje. V neposlední řadě oceňuji komplexnost výstavního projektu, která je podpořena katalogem s obsáhlými textovými a obrazovými informacemi, nabízejícími odborné i laické veřejnosti hlubší vhled do problematiky vztahu textu a obrazu v současném umění.

Kuna nese nanuk: Umění čtení umění, 8smička, Humpolec, 9. února - 12. května 2019

---

1 OVČÁČEK, Eduard. Slova znova slova. Ostrava: Ostravská univerzita, Fakulta umění, 2016. ISBN 978-80-7464-789-5., s. 100.

2 DERRIDA, J. (2003) Die Stimme und das Phänomen, Frankfurt a. M.: Suhrkamp

3 SLAVKOVSKÝ, Adrián: Informácia v kontexte filozofie a kognitívnych vied. FF UK Trnava, 2013, s. 18., volný překlad autorky

4 WITTGENSTEIN, Ludwig. Tractatus logico-philosophicus Logisch-philosophische Abhandlung. 1. Aufl. Frankfurt am Main: Suhrkamp Verlag, 1963. ISBN 3518100122., odd. 5-6

5 typofoto=pojem, který zavedl László Moholy-Nagy. Jde o propojení typografie s fotografií. Populární bylo především ve 20. letech 20. století.

6 http://www.eduardovcacek.cz

7 Peirce, C.S. (c.1894 MS), "What Is a Sign?". Published in part in CP 2.281, 285, and 297-302, and in full in EP 2:4-10. Peirce Edition Project Eprint