Počteníčko: Perfektnost techniky
Každé zastavení mechaniky vyvolá v technicky organizovaném člověku pocit nesnesitelné životní prázdnoty, prázdnoty, jíž se necítí být dorostlý a jíž se pokouší uniknout zvýšeným pohybem. Sice vzdychá nad neúprosnou organizací času, jíž je podroben průběh jeho dne, proklíná mechanismus práce, v němž je zapřažen, ale zároveň je na něj odkázán a ve svých zábavách se na něj obrací. Pohyb má pro něj narkotické kouzlo, omamnou sílu, především ve své vlastnosti jako rychlosti, zrychlení lámajícího rekordy. Potřebuje jej jako stálou stimulaci, na povzbuzování. Musí mít neustále pocit, že se něco děje, že se účastní nějaké akce. Odtud nenasytná potřeba novinek, kterou nemůže uspokojit žádná rotačka. Jeho představa o životě je dynamická. Oceňuje jej podle vitality, která v něm je, ale toto oceňování vitality je výrazem hladu po životě, který ostře a mučivě proniká masu. Život je nyní komandován hladem, stravující silou. Člověk, který stále hladoví po zážitcích, který má dychtivé přání něco prožít, je zároveň člověk, který chce být oživován. Pocit slabosti, únavy, vyčerpání a nesmyslnosti života přemáhá jednotlivce všude tam, kde se impulz, který obstarává mechanický pohyb, zpomalí, kde cítí, že mechanicky pracující energie, která ho žene vpřed, začíná ochabovat. Depresivní stavy se ho zmocňují všude tam, kde do jeho vědomí proniká mrtvý čas. Pohyb patří k spotřebě, a kde je tato spotřeba omezena, tam zesiluje hlad. Ihned jej také zachvátí nuda a potřeba obstarat si nějakou senzaci. Bojí se mrtvého času, který chce zhltnout, je však zhltáván sám a tomuto stravujícímu pocitu chce uniknout tak, že urychluje tempo pohybu. Pouhé tempo v něm vyvolává představy silnějšího života, oživuje ho jako intoxikace, opatřuje mu zázračnou iluzi. Uctívá život bez jakýchkoli rozpaků, silný, pulzující, ale jako slaboch požívající iluzi. Mrtvý čas si z něj dělá blázny. Nechápe totiž, že mechanický pohyb, jemuž se oddává, je sám prázdný, že musí být tím prázdnější, čím je dravější; propůjčuje mu vlastní hodnotu, neboť jeho blaho se jím stupňuje. Snad cítí již jako dobrodiní, že mu pohyb brání v tom, aby přemýšlel o sobě, neboť myšlení, které je podle Aristotela utrpením, jelikož neexistuje bez trpícího rozumu, je bolestné, a když se člověk bezmyšlenkovitě oddá mechanickému pohybu, může se mu vyhnout. Narkotizující sílu mechanického pohybu lze vskutku sledovat všude. Snovým způsobem prostupuje bdělou atmosféru našich velkých měst. Tato atmosféra je spojením toho nejnapnutějšího vědomí se snovým životem. Vědomí automobilového závodníka, letce, strojvůdce je bdělé, ale v úzkém sektoru, který je omezen nocí a snovými představami. Má onu funkční bdělost zaměřenou na funkce aparatury. Čím jednostranněji se však vědomí koncentruje, tím více se také zužuje. Je úžasné, jak málo toho pasant vidí ve velkém městě, především v centrech dopravy, v nichž se veškerá pozornost věnuje sledování dopravních pravidel. Je bdělý, protože z automaticky klouzající mašinérie vychází stálé ohrožení. Zároveň jej však tento pohyb snadno uspí a snadno se vyleká, je-li jeho funkční průběh nějak narušen.
S tím souvisí vědomí ireálnosti, dokonalé neskutečnosti a umělé skutečnosti, jež ve velkých městech člověka bleskově přepadá, onen submarinní rys, kteří dobří pozorovatelé na velkoměstě vnímají stále zřetelněji. Život se pohybuje jako v potápěcím zvonu, a když se člověk dívá do velkých skleněných oken kaváren a úřadů, má představu, jako by se díval do akvária. Tento pozoruhodný, nijak příjemný pocit se pojí k automatismu pohybu, na vnímání mechanicky klouzajících reflexů, které se obojživelně projevují v pohybech. Tato města jsou právě tak pozoruhodná, právě tak odcizující jako velká města minulosti, na něž se nám traduje nějaká vzpomínka. Kdyby do nich vstoupil člověk jiné doby, člověk, který nemá ponětí o naší technice, a kdybychom se ho zeptali, jaké mocnosti tu vládnou, zřejmě by odpověděl: velmi silní, velmi zlí démoni.
Friedrich Georg Jünger: Perfektnost techniky. Přeložil Milan Váňa. Nakladatelství Academia, Praha, 2012. S. 138–140
Friedrich Georg Jünger (1898–1977) byl německý spisovatel, mladší bratr filosofa Ernsta Jüngera. Jeho nejvýznamnějším dílem je Perfektnost techniky, napsaná v roce 1939 a vzhledem k nacistické cenzuře i válečným událostem vydaná až v roce 1946. Prorocký text analyzuje destruktivní působení technické civilizace, jejíž povrchní a panovačná mentalita zrodila totalitní režimy, neoliberalismus i postfaktický populismus.