Petr Motýl: 21. 12. 2012
***
je vyhlašováno skonání věků
a určeno na 21. 12. 2012
nikdo však nespatřil proroky
nikdo nenaslouchal na poušti
zda do ticha zazní hlas volajícího
je vyhlašováno skonání věků
a odevšad se ozývá strašlivý kravál
jehož byť jen chvilkovou nepřítomnost
lidé považují za ztrátu přítomnosti života
vyzpěvuje černý pes
není zítra je jen dnes
tak užij čas tak užij čas
ať tě může spolknout ďas
za rezavějícím ostnatým drátem na hranicích Babylónie
stojí kmeny bojovných Hyksósů
toužící zdegenerovat v náručí digitálního marketingu
hvězdy jsou chladné jako cola s ledem
a netečné jako ryby přezimující v bahně na dně rybníka
Číňané mají naprosto špatnou demografickou křivku
a matné oči
Mohamedovo slovo je sladké jako med
a mocné jako archa úmluvy hromovládných praotců
Češi na to prdí a kradou
a pevně se drží diamantové rukojeti naděje
že se vždycky najde někdo kdo bude nahoře
a komu polezou do prdele
poněvadž život lidský je tak složitý
že život člověka je proti tomu úplný hadr
postavit si baráček
pěstovat tam rajčátka
a víte co mi můžete bližní moji
parchanti jedni zasraní
noc jede na koni ze snu
po elektrické stepi města
kdo pil umřel
kdo nepil umřel taky
nalej mi rovnou dva panáky
smích proteče mezi prsty
a zbyde písek který nesnesitelně řeže v krku
a kde je v tom zmatečném jekotání přítomného času
můj příběh
má židle pero kalamář
a věnec bobkového listu na skráních
nebo je básník už jen kašpar
jehož úlohou je pobavit sešlost
která se rozhodla příjemně strávit večer?
kam podělo se dvé křídel olbřímích
která v chůzi mu překáží?
zda důstojno-li ducha trpěti...
pětadvacet let jsem žil tím že jsem psal
podřídil jsem tomu všechno
potloukal jsem se v podřadných zaměstnáních
v kotelně na vrátnici
v maringotce u geologů
ve špíně a mezi prasečími rypáky
ale mohl jsem psát
mohl jsem číst Danta a Balzaca
a naslouchat Jeremiášově pláči Orlanda di Lassa
a kouzlu měnících se ročních dob
nelituji toho ani v nejmenším
jen po čtvrt století s údivem zjišťuji
že pro takzvanou uměleckou scénu
neznamenalo to naprosto nic
snad je ovšem právě nic
veškerým smyslem žití
nelpět na věcech
s úsměvem pohlížet na popel
který zbyl z veškerého našeho pozemského činění
na popel
se kterým si pohrává podzimní vítr
bylo pět panen pošetilých a pět panen prozíravých
které vyšly z evangelia do světla a do tmy
na hranicích Babylónie v polovině adventu
tiše rezne ostnatý drát
natažený na sloupech z drolícího se betonu
na 21. 12. 2012 je vyhlašováno skonání věků
ale doposud nikdo nespatřil proroky
noc jede na koni ze snu
po elektrické stepi města
Ejhle, Hospodin přijde, a všichni svatí jeho s ním.
A bude v onen den světlo velké.
Aleluja.
na první neděli adventní 2012, Veletržní palác