Co je z věže, věži, co je z grafiky, grafice
Sezónní výstavu nového cyklu grafických listů Petra Bendy uspořádalo Městské kulturní středisko v Třebíči v komorním výstavním interiéru městské věže. Výstava má přiléhavý titul Horizonty na dosah.
Petr Benda (* 1968), člen Unie výtvarných umělců České republiky (Klub výtvarných umělců Horácka ve Žďáru nad Sázavou), středoškolský pedagog, sice nežije v uměleckém ústraní, ale stále patří mezi výtvarníky málo známé. Čím to? Známost grafika mezi vyznavači ušlechtilých originálních tisků sestává hlavně z uznání hodnoty dvou složek – tématu grafického listu a kvality jeho provedení. Samozřejmou nezbytností je alespoň občasné ukazování zřejmých tvůrčích výsledků návštěvníkům výstavních síní. Bendu nedrží v pozadí téma ani kvalita, nýbrž skromnost.
Je univerzitně vzdělaným pedagogem se způsobilostí pro výuku jazyka českého a výtvarné výchovy. V obecné i v individuální rovině výtvarné práce myslí především na své žáky, na vlastní tvorbu jen tence. Uskutečnil čtyři menší autorské výstavy, ověřil si možnosti v grafickém designu. Tedy žádný objemný položkový výčet tvorby. Ale vždy jde o soustředěnou grafickou práci vycházející z důkladného poučení a nepostrádající prvky originality.
Nyní představené Bendovy grafiky jsou jedinečnými projevy autorské vize. Vznikly specificky pro aktuální výstavu a mají trvalou platnost uměleckých děl. Dovoluji si připojit mínění, že v zobrazování Třebíče, přesněji v řadě způsobů zpracování námětů tohoto města, se jedná o vyhraněně osobitý obrazotvorný přístup, kterým Benda navazuje na své předešlé grafické listy s tematikou baziliky svatého Prokopa a bývalého židovského ghetta. Ve srovnání s předešlými sezónními výstavami na tomtéž místě je aktuálním obsahem i formou zpracování rozhodně výš.
Horizonty na dosah, jak se výstava jmenuje, autor nikterak neilustruje. Představené listy jsou především zrakovými a mentálními evokacemi města. V žádném ohledu nevybízejí k pátrání z věžní vyhlídky, kdeže se jejich motivy nacházejí, ale rovněž tak tuto možnost a priori neznemožňují. Horizonty jsou na dosah, ale především v grafikově porozumění, jehož kontury položil na plochy grafického cyklu. V těkajících lineárních shlucích jsou namnoze přítomny siluety městské architektury, avšak Benda nemá žádnou ambici objektivního vypravěče – smysl svého cyklu vidí v akcentaci fenoménu pomíjivosti času. Autor hovoří o stopách v jeho paralele. Kompoziční specifikou některých originálů je grafické pojednání motivu v dolní třetině listu, přičemž střední a horní díl je grafikovou rukou nezasažen. Divákův (vnímatelův) pohled je orientován jako náhled z věžní výšky, přičemž nad městem je sféra „nepopsaného“ vzdušného prostoru. Je to, myslím, graficky čisté, navíc s patřičnou mírou autorovy pokory.
Ve významu výstupu na třebíčskou městskou věž většina frekventantů jistě nemá na prvním místě Bendovu výstavu (statistika říká, že v naší populaci je pravidelných návštěvníků výstav asi jedno a půl promile), v pravděpodobné převaze je výhled ze čtyřicetimetrové výše věžního ochozu. Ale zřetelný, i když poněkud těkavý, vztah viděného seshora a volně zobrazeného v Bendových grafikách poskytuje návštěvníkovi nečekané rozšíření zážitku. Vím, že v tomto mínění je již stopa latentního nadbíhání a podbízivosti, ale v létě, o prázdninách, v čase zvýšeného pohybu turistů, mezi nimiž najisto jsou i příznivci grafického umění, to snad není velké provinění.
Petr Benda: Horizonty na dosah (grafické listy). Třebíč, městská věž. Výstava je přístupná do 30. září, otevřena je denně od 10. do 12. a od 13. do 18. hodiny.