Čtrnáctideník Kulturní noviny
16. číslo pondělí 20. 4. 2015
Radost bez radosti
Kauza výběrového řízení na místo ředitele brněnského Divadla Radost je více než jen sporem o „pouhé“ loutkové divadlo. Je principiálním testem schopnosti politicky jednat a kulturně řešit další směřování města Brna a jeho institucí. (Aktualizováno dodatkem dne 22.4.)
V Brně vyvřela v posledních dnech či několika týdnech na povrch kauza výběrového řízení na místo ředitele Divadla Radost. Reprezentativní soubor dokumentů, názorů i dílčích výroků o vývoji situace si můžete pročíst na facebookové stránce Vše o kauz ... více »
Řecko: černá ovce Evropy? (dokončení)
Situace Řecka a její geneze není tak jednoznačná, jak tvrdí některá média i politici. Při hlubším rozboru se ukazuje, že Řecko je do velké míry obětí současného deregulovaného globálního finančního systému, který přispívá ke koncentraci moci v rukou velkých korporací, včetně ratingových agentur, a omezuje státní suverenitu diktátem „trhů“.
Média u nás i jinde nicméně nadále prezentují líbivý příběh o lenivých a nezodpovědných „nenáviděných sousedech“ na jihu Evropy, kteří žijí nad poměry, nepracují, podvádějí, zadlužují se a pak žebrají o peníze u bohatších a prozíravějších Seveřanů ... více »
Žijeme opravdu ve svobodné společnosti?
Skutečnou svobodu jednotlivce nelze redukovat jen na svobodu slova ve veřejném prostoru, jíž jsme po sametové revoluci bezesporu dosáhli. Míra svobody je úzce spjata také s penězi.
Žijeme ve svobodné společnosti!" "Děkujeme Bohu, že žijeme ve svobodné společnosti, v níž nemusíme sami sebe cenzurovat." "Chtěl bys snad návrat socialismu a nesvobody, buď rád, že žijeme ve SVOBODNÉ společnosti!" Otázka zní: ŽIJEME VE SVOBODNÉ ... více »
Otázky bez odpovědi (3. část)
V roce 1966, v době myšlenkového i tvůrčího kvasu v české společnosti, sepsal mladý student fyziky filosofické pojednání o devatenácti kapitolách, v němž si kladl mnohé – pro něj tehdy důležité – otázky. Ani po bezmála padesáti letech nemůžeme říci, že by zcela pozbyly své důležitosti či inspirativnosti. Přinášíme další část tohoto dříve nepublikovaného textu.
Motto: Jsme tu pro druhé lidi, především pro ty, na jejichž úsměvu a blahu zcela závisí naše vlastní štěstí, potom však i pro ty mnohé nepoznané, s jejichž osudem nás váže pouto společného cítění. (Einstein) Kdysi ještě v dětství mne napadlo: a co k ... více »
Z pamětí kriminálníka
Rodák z bývalého Sovětského svazu Nicolai Lilin, píšící v italštině, vydal u nás během posledních čtyř let tři knížky.
Jak už to většinou bývá, v sérii titulů, které jsou de facto „románem na pokračování“, je nejpřesvědčivější první díl a pak už jde o texty o něco slabší. Byť čtenáři chtějí od „svého“ autora v zásadě stále totéž a další a další pokračování přijímají ... více »
V soukolí historie
Nakladatelství Paseka vydalo nový francouzský román, který je zajímavý nejen tím, že se jeho velká část odehrává v Čechách.
Dvacáté století přineslo řadu dramatických zvratů, které jsou dosud inspirací pro řadu spisovatelů (století následující sice není na lidské tragédie o nic chudší, ale zpravidla se odehrávají příliš daleko). Jedním z nich je Jean-Michel Guenassia, je ... více »
Subjektivní obměny v tvorbě Miloslava Čevely
Výstavu tří desítek dřevěných reliéfů a trojice obrazů Miloslava Čevely připravila pod názvem Subjektivní obměny Galerie Chodba Katolického gymnázia v Třebíči.
Miloslav Čevela (narozen 1952 v Dolních Bojanovicích, vystudoval stavitelství a architekturu na Vysokém učení technickém v Brně) se vrátil do Galerie Chodba po pěti letech, kdy zde uskutečnil svou vůbec první autorskou výstavu. Mezitím se představil ... více »
Kulturní noviny potřebují podporu čtenářů
Milí čtenáři, naše perspektiva není růžová. Abychom zabezpečili týdenní vydávání Kulturních novin na nejbližší měsíce, museli jsme snížit odměny našim nejbližším spolupracovníkům, kteří zajišťují provoz webových stránek. Výše těchto odměn byla přito ... více »
Počteníčko: Doktor Vlach pronáší řeč o úpadku řemesel
Ukázka z klasického Jirotkova románu Saturnin dokládá, že stížnosti na řemeslníky nejsou fenoménem jen postindustriální doby.
Nejsou-li řeči doktora Vlacha zrovna osobní, dají se docela dobře poslouchat. Vypravuje velmi živě, dovede napodobovat způsob řeči lidí, o nichž vykládá, a přitom se obyčejně tak upřímně rozhorluje, že je to zábavné. Stmívalo se čím dále tím více a ... více »
