Dospělost
Fejeton-otázka.
V posledních dnech se mi opakovaně dostalo upozornění, že jsem ve svých názorech málo dospělý, protože „ostentativně dávám najevo odstup od veškeré politiky a nadávám na ni na sociální síti Facebook“. Až na drobné výhrady (každý autor nerad slyší, když jeho kritiku, o které si myslí, že je stylově dokonalá, někdo přiléhavě nazve nadáváním) mohu s touto anamnézou souhlasit.
Moje otázka ale zní: Je to moje škoda, nebo spíše výhoda? Kdybych byl býval literární postavou, byl bych nejspíš jedním z onoho zástupu jurodivých anarchistů z románů Fjodora Michajloviče Dostojevského, kteří si oškliví jakoukoli státní politiku a hledají přímé řešení věcí veřejných, napojené přímo na Božského Pantokratora. Tento postoj se jistě s plnou vahou toho označení dá nazvat bláznovstvím, když se člověk nezamyslí také nad oním opačným, státotvorným postojem, tedy postojem voliče, který se poctivě snaží hledat východisko v našem politickém statu quo. Můj antipod v této otázce, dospělý spořádaný občan, je člověk, jenž v orloji plytkých bazilišků – kteří se mu nabízejí na kandidátkách, aniž by měli pro své politické povolání jakoukoli kvalifikaci, a kteří zpravidla vyvíjejí jen jedinou činnost: rozkládání jim svěřeného národního státu pomocí rozkrádání a rozprodávání (za což jsou placeni mnohonásobně více nežli i takový pracovník, jehož lidská i vzdělanostní hloubka je nepoměrně větší než jejich a který na rozdíl od nich ve svém zaměstnání podává výkony na hranici svých sil) – coby jejich volič přesto věří, že se v onom soukolí konečně objeví někdo „nový, jiný a lepší“, že Godot nakonec přijde. Ve prospěch zachování tohoto perpetua mobile, nepřesně označovaného jako „demokracie“ (tedy „vláda lidu“), jsou pak zastánci tohoto systému ochotni zbavit se i některých jeho esenciálních principů, jako je dobrovolnost, když v rámci nepochopitelné logiky, která i příznivci teologického pohledu na svět, jako jsem já, přijde příliš iracionální („Když nevolíš, volíš tím ty špatné“), horují za zavedení volební povinnosti - anebo když se ve snaze "podpořit mír ve své zemi" staví za znovuzavedení povinnosti občanů téže země strávit několik let se zbraní v ruce.
A tak se vás, milí voliči, ptám: Opravdu vám můj postoj člověka, který hledá a nachází svůj koncepční svět v samosprávné paralelní polis, jejímuž budování v několika podobách se nyní věnuje a která má podle jeho názoru (na rozdíl od nynějšího modelu) do budoucna skutečnou perspektivu, přijde o tolik nedospělejší a dětinštější nežli ten váš?
Vaše odpovědi přijímám na adrese tomas.koloc@centrum.cz.