KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Oslovili jsme okruh osobností z oblasti kultury a politiky se dvěma otázkami a přinášíme jejich odpovědi. Ve svém celku jsou pozoruhodně výstižné a inspirativní.

1. Která kulturní událost vás v během roku 2015 zaujala? Může to být vydaná knížka, cédéčko, koncert, festival, výstava, happening…

2. Rok 2015 byl ve znamení medializované migrace, jež vyvolala nejrůznější reakce společnosti i politiků. Které slabé stránky se v nich podle vás ukázaly, a které aspekty naopak hodnotíte jako pozitivní či perspektivní?

Mikuláš Ferjenčík, zastupitel hlavního města Prahy za Piráty

1. Přiznám se, že v roce 2015 jsem žil dost jako kulturní barbar, takže tuto anketu pojmu jako poděkování české punkové kapele Totální nasazení, na kterou jsem s chutí chodil od gymplu a která letos slavila dvacet pět let. Plnotučný dvouhodinový koncert rozhodně stál za to.

2. Jako největší problém, který migrační krize odhalila, vnímám to, že se politická reprezentace nesnaží o řešení problémů a že místo toho dělá jen mediální kampaň. Česká debata tak neřeší, jestli jsme schopni imigranty integrovat, jak se vyhnout chybám, které v minulosti udělaly západní země, případně zda by NATO nemělo korigovat svou mezinárodní politiku. Místo toho zaznívají emocionální prohlášení, která nemohou k vyřešení situace nijak přispět. Potěšili mě lidé, kteří se prostě sebrali a jeli pomáhat třeba do Maďarska.

Táňa Fischerová, herečka a politička

1. Pro mne největším kulturním zážitkem byla inscenace Moravského divadla Olomouc, které do Prahy přivezlo operu Viktora Ulmanna Pád Antikrista. Silné dílo ve výborném provedení oslovilo i plné Národní divadlo, takže potlesk nebral konce.

2. Za úžasné a perspektivní považuji jednání našich dobrovolníků, kteří se spontánně vydali za naše hranice pomáhat uprchlíkům v zoufalé situaci. Byli nejpočetnější a nejlépe fungující skupinou, která v očích bezmocných lidí, jimž pomáhali, udělala dobré jméno naší zemi. Do budoucna se tady utvořila skupina lidí, kterou propojuje vlastní aktivita ve prospěch druhých, a to je moc dobrá zpráva.

Horší stránky ukázala většina politiků, která se vezla na vlně antimuslimské rétoriky, živené některými médii, skupinami i jednotlivci. Ačkoli šlo o omezený počet migrantů, které bychom mohli přijmout na doplňkový (dočasný pobyt), straší, že chceme přijmout miliony. Jejich chování je živnou půdou pro různé extremisty a silová řešení. Doufejme, že většina lidí toto chování prohlédne a odmítne.

Josef Holcman, soudce a spisovatel

1. Inscenace Prodané nevěsty v Městském divadle Zlín. Uvádět klasiku je zrádné a ošidné: Když se předvede tradičně, tak je konstatováno, že nic nového nepřinesla. Když se provede takzvaně moderně (co tento termín znamená?), tak je to označováno za svatokrádež. Režisér Pitínský však dokáže klasiku inscenovat netradičně a zároveň v jejím duchu, a umí se živě dívat kolem sebe – na scéně například hrálo 26 jízdních kol. Druhý den, v neděli dopoledne, mně volal a ptal se, co na inscenaci říkám. Odvětil jsem, že právě projíždím Vracovem a u kostela je opřeno 26 kol. Zaradoval se.
2. Evropa zaváhala a náskok médií se dohnat nedá. Brojit proti pomoci válečným uprchlíkům je hanebné. Na druhou stranu si jako člověk, který se snaží opatrovat generační paměť, kladu otázku, co migrantům, kteří jdou za lepším, může byrokratická, zestárlá a unavená Evropa přinést a co oni jí. Svoje zvyky, obřady, rituály a tradice sem nepřenesou, protože to jsou fenomény vytvářející se po staletí v jiných podmínkách klimatických, geologických i náboženských. Vykořeněnost s sebou nese agresivitu. Pokud bohatá Amerika a Evropa nepřestanou „vyvážet“ svůj způsob demokracie a pokud místo toho nebudou investovat do chudých oblastí Afriky a Asie, tak letošní vlny se budou opakovat.

Antonín Hošťálek, publicista

1. William McGuire, R. F. C. Hull (eds.): Rozhovory s C. G. Jungem (Portál, Praha 2015).

Mám kamaráda, který se vždy potutelně usmívá, když mluvím o Jungovi. Myslím, že mě podezírá, že je nad mou intelektovou úroveň. No, já jsem hlupáček, to ano, ale s tím Jungem je to trochu jinak. On neměl ani tak čtenáře z intelektuální a akademické obce, ale z řad obyčejných, prostých lidí. V jednom z rozhovorů v knize zmiňuje starou paní, která se s ním moc chtěla setkat. Když přijela, zjistil, že je ubohá ­– i intelektuálně. Prodávala v novinovém stánku a neměla dokončené ani základní vzdělání. Laskavě se jí proto optal, zda si myslí, že opravdu rozumí jeho knihám. A paní odvětila: Vaše knihy nejsou knihy, Herr Professor, ale chleba. Ano, pro nás, tedy pro zmíněnou paní, pro mě a určité množství dalších, je Jung chlebem. A v plné míře to platí i o těchto třiceti rozhovorech z let 1933–1961, které vydal Portál v polovině roku 2015.

2. Řekl bych, že se zatím vyjevily spíše instinkty společnosti než její silné a slabé stránky. K medializaci migrace mám jeden postřeh. Všiml jsem si, že pro migranty horují leckdy i ti novináři, kteří dosud tvrdili, že člověk se má starat hlavně sám o sebe a že po staletí platilo a platí „jak si kdo ustele, tak si lehne“. Že by se v nich s příchodem migrantů probudil smysl pro solidaritu? Dřímající soucit? Nezdá se mi to příliš pravděpodobné… Spíš dostali od šéfů ohledně svého psaní jinačí doporučení, že?

Dušan Krátký, předseda brněnské pobočky Masarykovy demokratické akademie

1. Patrně Epos o Gilgamešovi od Bohuslava Martinů, realizovaný v rámci Velkého symfonického cyklu Filharmonií Brno v Janáčkově divadle.

2. Za pozitivní beru:

• samotnou zkoušku EU a jejích institucí vyvolanou migrací a zjištění, jak se chovají jednotlivé země – je to dobrá zkušenost pro budoucí rozhodování;
• otevření diskuse o multikulturalismu, slučitelnosti či možnosti spolupráce různých kultur a připomenutí historie „stýkání a potýkání“ mezi křesťanstvím a islámem;
• zásadový postoj naší vlády ve věci dodržování imigračního zákona a postupné přibližování mocných evropských států našemu (i maďarskému, slovenskému, částečně také polskému) přístupu k migraci;
• postupné pronikání pravdivého pojmenování příčin migrace (postkolonialismus, arabské jaro a úloha USA, příčiny a následky agrese v Libyi, role Turecka a Saudů, vznik a financování Islámského státu), vstup Ruska do boje proti Islámskému státu a vytváření reálného spojenectví států v boji proti této organizaci, pochopení nutnosti stabilizace poměrů v rozvrácených státech a posilování diplomatických aktivit.

Za negativní či slabé stránky považuji:

• absolutní nepřipravenost EU na vlnu migrace, i když očekávanou;
• těžkopádnost institucí EU a dlouhou dobu odezvy;
• neschopnost ochránit hranice EU;
• fakt, že jsme si v EU rovni, ale někteří jsou si rovnější, a že v krizi jde demokracie stranou, jak se právě letos ukázalo;
• dlouhodobé oslabení soudržnosti EU z nezvládnuté integrace migrantů;
• roli kapitálu a snahy vytěžit z migrace levnou pracovní sílu a zneužít ji jako prostředek k posílení tlaku na snižování mezd;
• růst fobií a profitování populistů a nahnědlých ze situace;
• vytvoření pocitu dlouhodobého ohrožení a posilování zbrojení a represivních složek států;
• odkládání diskuse a řešení jiných naléhavých problémů jednotlivých států zahlcením politické sféry problémy migrace.

Vladimír Merta, písničkář

1. Sportující, pracující i tančící vozíčkáři na obrazovce ČT. Štědrost dárců, vynalézavost start-upů, věrnost posluchačů. Přirozená elegance Plachetkova recitálu, Jankové Janáčka filharmoniků s Bělohrádkem jamujících před očima Mahlerova publika. Otevřený think tank knihovny Václava Havla. Dokonale přečtená a zahraná Smetanova kvarteta v podání Haasovců. Famácké filmy, plné posluchárny, aktivní důchodci, mladí pěvci, cyklus Collegia 1715. A pak rána do sebevědomí, výsměch apollinskému očekávání: Skvělý nový svět v DOXu. Příliv katastrofického myšlení ukazuje v světle umělecké vize dystopistů. Dokládá dnešní krizi neodvolatelnou obžalobou práce tajných složek ve službách erotice moci, nezřízené touhy po smrti. Té cizí. Aktualita Podvolení (Michel Houellebecq, Odeon, 2015), film Ztraceni v Mnichově. Znovuzrození malé alternativní historie. Sebemrskačství Merkelové – hrdinky malých.

2. Němý řev matek přežívajících milované synáčky, roztrhané namísto zbabělých otců. Degradace mužství a setrvalá nemohoucnost žen v nás. Rozložená demokracie slov, keců, frází. Ekokatastrofa putujících etnik. Otravně pohodlný kolovrátek multikultury. Média fascinovaná kulturou primitivních hord. Geopolitika dronů. Volný obchod naftařů, zbrojařů, investorů zla. Političtí sračkáři a jejich baviči. Hanebná nečinnost převybavených armád ustupujících před pádlujícími zoufalci v plovacích vestách darovaných organizovanými gangy obchodníků se soucitem. Statisticky bezvýznamný počet vrahů vyznávajících islám přímým útěkem do ráje. Ostudný tichý souhlas miliard vystrkujících pětkrát za den zadek k nebi. Náboženství příkazů, frustrace mas, sériové popravy ve jménu analfabetova boha, který (bohužel) špatně zkopíroval Bibli.

Naděje? Bezejmenná neposkvrněná matka odmítající rodit nelidským nelidům nelidské plody. Mesiáška, která (za nás, děti zděděného blahobytu) jasně a neodvolatelně vyhlásí fatvu fatvě.

Tomáš Mozga, organizátor a aktivista, Spolek absolventů a přátel Masarykovy univerzity

1. Ortel – kruté odsouzení, nemilosrdný rozsudek – temně visící nad českou společností, burcující k novému boji s třídním nepřítelem. Frustrace vlastní malostí, ventilovaná nenávistí, je považována za cosi kulturního, čemu Češi tleskají, co oceňují, čím se chlubí sousedům a světu. To aby znovu zažili ty nejtvrdší represe nové totality?
2. Česká uzavřenost, omezenost, malost, povrchnost, nevzdělanost. Snadná manipulovatelnost k obavám, strachu, vášním, nesnášenlivosti, nenávisti ke všemu novému, jinému, odlišnému, cizímu a neznámému. Chtějí-li občané České republiky žít v prosperujícím státě, musí usilovat být co nejvzdělanější společností, která je otevřená světu, která se světem intenzivně komunikuje a spolupracuje a která respektuje jeho jinakost a pestrost.

Velkou inspirací může být 773 let staré poselství vepsané do čtyřiceti devíti článků Iura originalia civitatis Brunensis, jež v lednu 1243 potvrdil Brňanům český král Václav I. Všechny články privilegií mluví o obyvatelích města z pohledu rovnocennosti – každý, kdokoli, kterýkoli, komukoli – bez rozdílu, odkud kdo přišel, jakým jazykem mluví, k jakému bohu se modlí. Jedině otevřenost a dialog Česka se světem nabízí pozitivní perspektivu.

Oto Novotný, politický poradce předsedy vlády ČR

1. Pozitivně mne zaujalo vydání dvou knih v českém překladu: Kapitál v 21. století od Thomase Pikettyho (Universum, 2015) a Černá země od Timothyho Snydera (Paseka–Prostor, 2015). (Pozn. red.: Článek o Pikettyho knize jsme přinesli v KN 14/2014 a rozhovor s ním v KN 25/2015). – Negativně mne zaujalo umístění neonacistické kapely Ortel na druhém místě ankety hudebních skupin v Českém slavíku 2015.
2. Rozhodně negativně vnímám eskalaci politického extremismu a fašizaci určité části společnosti v souvislosti s migrační vlnou.

Aleš Palán, novinář a publicista

1. Pokud mám vybrat jednu kulturní událost, tak možná výsledky ankety Lidových novin o knihu roku. Výběrem vítězných knih (Alexijevičová, Houellebecq, Snyder, Putna…) respondenti ukázali, že literatura stále reflektuje aktuální dění, dělá to kriticky a nevzdala se ochoty varovat. Takto psát (a na takové knihy upozorňovat) je ostatně tou cestou, jak zvýšit prestiž literatury ve společnosti. Rezoluce a sjezdy spisovatelů toho dosáhnout nemohou.

2. Migrační vlna a její mediální uchopení nám znovu připomněly, jaký je rozdíl mezi skutečností a jejím zprostředkovaným obrazem. Ukázaly nám také, že nejsme zdaleka takoví kabrňáci, jak jsme si o sobě mohli ještě nedávno myslet. A jako vedlejší produkt proměnily chápání některých slov (například vlastenec). Co s tím? Snad si připomenout dvě století starý bonmot chasidského rabiho Nachmana z Braclavi: „Všechno nakonec dobře dopadne. Pokud to dobře nedopadlo, znamená to, že ještě není konec.“

Jan Paul, výtvarník

1. Mnohé jsem viděl, slyšel i četl, ale nemám pocit, že by mě cokoliv z toho zaujalo natolik, že bych o tom mohl referovat ve smyslu události. Kulturní aktivity se dějí, mnohé jsou zajímavé, třeba i přínosné, ale žádná výstava Gustava Rodina se u nás v roce 2015 nerealizovala. No, tak dobře, potěšil mě orchestr Berg, respektive jeho lídr Peter Vrábel. Je fajn, s jakou tvrdošíjnou představou o tvůrčí imaginaci vede svůj soubor. Vizionářů je málo a on ví, co chce. Potěšil mě i František Mikš knihou Rudý kohout Picasso (Barrister & Principal, 2015) – proč bychom se měli na ikony světového expresivního umění dívat jen prostřednictvím ustálených a učebnicových pravd? Oceňuji jeho erudici, zacílení a mnoho hodin studia pramenů. Taková práce má mysl.

2. Začnu pozitivně. Jako křesťan věřím, že příchozí, který klepe na dveře mého domu, ke mně přichází s dobrým úmyslem, chce podat ruku, potřebuje vodu, jídlo, vlídné slovo a zacházení. Jestliže si budu a priori myslet, že mě chce okrást, není v mé víře stoprocentně něco v pořádku. Jenže, co když mě udeří? A stát se to může. Mám mu, jak chce Ježíš, nastavit i druhou tvář? Mám mu dát dobrovolně vše, co chce, jak se to píše v Bibli, a tato kniha je zjevené Boží slovo? A tady já nevím, a tady neví ani Evropa.

Současná imigrace není testem jenom takzvané lidskosti, ale také toho, na čem Evropa vlastně vyrostla, a to prý snad bylo křesťanství. Ti lidé, kteří vypadají jinak a kteří jsou odlišné kultury a náboženství, o nichž k jejich škodě osobně velmi málo víme, nás samé vystavují těžké zkoušce, na úrovni států i osobního prožívání. A to je dobře, to potřebujeme jako sůl, protože už jsme se hezky usadili ve svých neochvějných iluzích pevnosti tradice víry, i ve lžích o ekonomické dokonalosti naší civilizace. Oni nám totiž, aniž by chtěli, nabízejí možnost zamyslet se nad tím, kdo jako celek Evropa jsme, odkud přicházíme a kam směřujeme.

Potíž ale je, že Evropa vůbec není jednotná, což se nyní na pozadí takzvané imigrační krize zjevuje, a což je vlastně pozitivní a přínosné. Ukazuje nám to, že jsme si možná vytvořili pro pohodlnější turistiku nádherný ideál Evropské unie. Avšak ten funguje pouze administrativně a deklarativně, a mentálně se nám zevnitř rozpadá – a to jsem hodně pozitivní, protože spíš jako celek nebyl pevný nikdy. Spojené státy vznikly na jiném kulturně-historickém podloží a jejich model nelze pasivně aplikovat na územích tak historicky tradičních, jako je Evropa.

Co je slabé a negativní, je právě nejednotnost Evropy, ale za to ti imigranti nemohou. Imigrační vlna je fakt, medializace je její odezva. Na jedné straně zde máme skutečnou realitu faktu přílivu tisíců imigrantů, která je snad zprostředkována objektivním mediálním obrazem, třeba na takzvaných sociálních sítích, na druhé straně zde máme reflexi této reality formou prohlášení a komentářů jak novinářů, reportérů, tak i politiků, což vše na mě působí jako jeden velký, obrovský kýč.

Na straně jedné „Vítejte v Německu!“, ale ouha, ono to tak snadné s vámi nebude. Na straně druhé, té východní, uvízla uprchlická bota mezi prahem a otevřenými dveřmi Evropy. Rozhodně je slabostí, jestliže západní Evropa považuje Evropské státy bývalého východního bloku za nesnášenlivé, rasistické a xenofobní. Ukazuje tím sama na sebe, že vlastně není tím, co si o sobě myslí. Anebo rozdělíme Evropu na dvě gubernie? Třeba ani to již nestihneme. Co zbývá? Já myslím zůstat věrný, pokud znovu nalezneme důvod.

Miroslav Polreich, bývalý diplomat, politický analytik

1. Romana Křenková: Peřiny a chléb (Torst, 2015). Hrubá až moc pravdivá sonda do reality života mladé ženy, podaná jemným vančurovským slovem.

2. Medializovaná migrace byla a je cílena na vyvolání strachu ke snadnějšímu manipulování s lidmi. Pozitivní stránkou je, že přece jenom nejsme všichni voli na orání.

Antonín Přidal, překladatel a spisovatel

1. Anatole France: Bohové žízní (1912). Ke starému románu o vládě teroru za francouzské revoluce jsem se vrátil po letech, inspirován esejem Milana Kundery Černé listiny ze svazku Zahradou těch, které mám rád (Atlantis, 2014). A užasl jsem, co všechno z revolucí dvacátého století tam má svůj detailní předobraz. Naivní a samolibý idealismus přivedený k fanatismu dogmat a sekyrářství. Nenávist vydávaná za vlastenectví. Mazaná zištnost prosáklá do všech vrstev. Epidemie otrlosti. Blbost tvářící se jako nové myšlení. Ne, bohové nežíznili, ale ti druzí. Naposled vydáno česky roku 1969. Kdo to udělá dnes?

2. Média se vrhla na migraci jako na kteroukoli senzační kořist. Znovu ukázala svou neschopnost pojednat znepokojivý problém, aniž by živila paniku a nevymlouvala se, že o ní pouze informují. Politikové prokázali, že lépe dovedou vyhlašovat poplach než promlouvat jako autority schopné vést národ od strachu k sebedůvěře a k hrdosti na to, že dokážeme uchovat své životodárné hodnoty. Občané ukázali, jak jsou různí. Ti, ve kterých vybuchovala zášť a hrubost, potvrzovali, že současné hrubnutí jazyka, chování a vkusu zasahuje i myšlení, soudnost a ovšem cit. Jiní, proti pokleslosti odolnější nebo dost pevní ve zděděných zásadách, vypadali (i v médiích) zprvu jako slábnoucí menšina, ale na sklonku roku se zdá, že jich přibývá. To jejich nebojácnost a svědomitost může nejvíc pomoci strádajícím a získat váhající. A jsou tu naše dorůstající děti. Co z toho, co vidí a slyší, se do nich zapíše?

Michal Schmidt, dramaturg festivalu Folkové prázdniny

1. Koncert s názvem inParadisum, ve kterém účinkovali rakouský niněrista Matthias Loibner a vídeňský gregoriánský sbor Wiener Choralschola v létě v pozdních nočních hodinách v kostele svatého Jana Křtitele v Náměšti nad Oslavou. Spojení niněry, elektroniky, zvuků a především gregoriánského chorálu představující vize ráje na zemi i na nebi bylo hudebním zážitkem mimo kategorie.
2. Je mně z většiny reakcí politiků i společnosti smutno. Velmi slabou stránkou je dle mého názoru snaha zalíbit se svému okolí, svým voličům, své hospodě. Pozitivního vidím jen velmi málo.

Tereza Šimůnková, novinářka

1. Výstava Skvělý nový svět v DOXu a výbor díla „nejvýznamnější gulagové básnířky“ Anny Barkovové Osm hlav šílenství (Prostor, 2015) – oboje jsou dystopické vize realizované budoucnosti.

2. Slabé stránky: Neschopnost zaujmout zdravý střed. Ty silné: Osobní odvaha jednotlivců. – Nic jiného bohužel nevidím.

Mojmír Vlašín, ekolog a aktivista, zastupitel města Brna

1. Nejvíce mne zaujala výstava Giona Antonia Caminady s názvem Tvorba míst, konaná pod záštitou Pavla Hubeného, ředitele Národního parku Šumava. Caminada přišel koncem sedmdesátých let minulého století s architektonickými návrhy, jak zlepšit vývoj a fungování vesnice. Dnes, s odstupem, lze konstatovat, že jeho představy a náměty nezůstaly pouze na úrovni myšlenek, a na výstavě se člověk mohl seznámit s jejich výsledky. Balzám na duši unavenou podnikatelským barokem.

2. Ano, rok 2015 byl těžký, ale myslím si, že opravdu těžké roky nás teprve čekají. Jako Evropané jsme si uvědomili, že EU není oddělena od okolního světa a že se nás budou týkat všechny události ve světě, ať už jsme je zavinili, nebo ne. Uvědomili jsme si, že je třeba zasáhnout. Některé evropské země se také domnívaly (před více než půlstoletím), že když hodí přes palubu třeba Československo, že se Hitler uspokojí. Teď se snad už nikdo nedomnívá, že spor mezi diktátorem, rebely a islamistickými teroristy je problém pouze Sýrie, a ne již náš.