Přejeli nám kocoura
Nedodržování maximální povolené rychlosti na silnicích je hrozbou nejenom chodcům. Koho přejedou příště?
„Ahoj, co je nového?“ zavolal jsem večer tatovi, abych se dozvěděl, jak pořídil na úřadě v Bučovicích a co se v posledních dnech událo v Málkovicích, kde po rodině mojí maminky vlastníme malý dům se zahradou. „Přejeli nám Mikeše,“ odpověděl mi otec poněkud zastřeným hlasem. „Říkal mi to Ukrajinec, který dělá vedle na stavbě… Když přijeli ráno do práce, viděli ho naproti u zastávky rozšmelcovaného.“
Na pár dní nás to úplně vzalo. Mikešek, chudák malý. Našel jsem ho v půlce srpna jako kotě v kytkách vedle vrat, kde se schovával a současně slabým mňoukáním volal o pomoc. Buď se zatoulal, anebo ho někdo vyhodil. Zrovna jsem čistil parapety u oken a srpem sekal vysokou trávu pod nimi. Po obědě začínaly hody, kolem vždy prochází muzika se všemi krojovanými, a tak bylo třeba, abychom měli před domem čisto a uklizeno.
Nevím, jak je tomu na vesnicích v Čechách nebo na severní Moravě, ale na té jižní a střední jsou hody největší událostí v roce. Místní se na ně těší, stejně jako v květnu se staví májka, půjčují se kroje, objednává muzika (dechovka a někdy i cimbálka), peče se cukroví a i zásoby vína a slivovice se připravují… Do dědiny na hodový víkend přijíždějí někteří rodáci, zejména ti, kteří slavnost spojují s návštěvou rodičů. Jako všude jinde se někteří mladí odstěhovali do měst za prací a odlišným životním stylem.
Kotěti jsem v misce přinesl ohřáté mléko. Hlad se u něj ukázal silnější než strach, a tak jsem mu za chvíli přinesl i druhou a nadrobil do ní trochu rohlíku. Kotě pookřálo a otevřenými vraty proniklo do průjezdu. Protože si ale nebylo jisté svým postavením, našlo si důmyslný úkryt na koši sekačky, kterou kvůli prachu přikrýváme igelitem. Po nějaké době se odvážilo prozkoumat průjezd a dvorek svých nových ochránců. Bylo ještě hodně malé a oslabené, na zahradu si proto trouflo teprve až za dva dny. Zjistili jsme, že je to kocourek, byl velmi hravý, brzy si vytvořil vlastní revír, naučil se chytat myši a za pár týdnů vyrostl v kocouřího krasavce.
Otázkou zůstává, proč musel tak bídně umřít. Když žili v domě babička s dědou, měli občas i vícero koček. Jako dítě jsem k nim jezdil často na prázdniny a nepamatuji si, že by jim někdo někdy nějakou přejel. Už si to možná přesně nevybavuji, ale z vyprávění sousedů, tety a strýce víme, že zhruba od osmdesátých let se počet přejetých koček ve vesnici zvýšil.
Přes obce se má podle vyhlášky jezdit padesát, ale konkrétně v Málkovicích tuto rychlost skoro nikdo nedodržuje. Nejde totiž jen o tyto domácí tvory, ale hlavně o lidi, co tu bydlí. Ti starší už nemají tak rychlé reakce ani nohy a děcka, co se vrací ze školy autobusem, tu denně překračují silnici. Některá hovada (nemůžu si pomoci, ale tento výraz musím použít) jezdí přes dědinu i osmdesát a více. Tohle léto jsme pozorovali až komickou situaci, kdy tudy padesátkou projížděl evidentně civilizovaný Vídeňák, přičemž za sebou vytvořil minikolonu čtyř aut. Dopraváci tak jednou do roka číhají s radarem za vesnicí, udělí pár pokut, seberou pár bodů a tím to hasne. Starostka chtěla u zastávky zřídit přechod, ale na úřadě jí řekli, že výstražná cedule „Pozor děti“ z obou stran je dostačující a že dopravní situace tu je přehledná.
Asi před týdnem jsem v novinách četl, že se připravuje vznik nové soukromé televizní stanice TV Mňau. Prý ve světovém měřítku patříme k největším chovatelům těchto domácích miláčků. Možná na tom něco bude, ovšem mám pocit, že tento projekt bude určen spíše pro majitele všelijakých šlechtěných plemen, kteří si jejich přítomnost užívají v satelitních sídlištích na okrajích větších měst nebo v novostavbách prostorných městských bytů. Oni totiž hlavně ti venkovští kocouři (kočky se jako udržovatelky života více drží domu) až tak úplně domácími zvířaty nejsou. Potřebují hodně volnosti, rádi se toulají a nás lidi berou dost možná jako partnery, ne jako dominantní pány. Žijí s námi přibližně deset tisíc let, a tak se velmi odlišují od psů, jejichž domestikace začala podstatně dříve. Ale vysvětlujte tohle někomu, kdo jezdí přes obec osmdesátkou.