Vánoce s výstavou Václava Sokola
Třetí rok v řadě za sebou vystavuje Václav Sokol o Vánocích. Tentokrát na pražské Novoměstské radnici. Možnost zažít setkání s tichým svátečním světlem autorových kreseb je krátká – od 21. prosince do 1. ledna.
Výstavy Václava Sokola (*1938) konané ve vánočním čase se pro mne v posledních třech letech natolik pevně spjaly s vánočními svátky, že pokud by Václav Sokol příští rok o Vánocích nevystavoval, hodně by mi to chybělo. Nejvíce na mne v této tříleté sérii zapůsobila výstava předloňská, v rodném domku básníka Vítězslava Hálka ve vsi Dolínku. Domek a výstava v něm tak pěkně, tak vroucně svítily do tmy. Sokolův betlém v podobě věže sahal až k nízkému stropu chaloupky a tiše zářil v kraji prudkých protikladů. Dolínek je dnes fakticky součástí města Odolena Voda, jehož většinu tvoří bytovky pro zaměstnance blízkých průmyslových podniků a ve kterém stojí krásný barokní kostel.
V Dolínku jsem byl předloni vícekrát, další rok jsem navštívil Kutnou Horu. Václav Sokol zde v Galerii Středočeského kraje kromě svého betlému vystavoval i nové kresby. Pod vysokánskými stropy se v ohromné budově vystavěné jezuity jeho betlém trochu ztrácel, kresbám bylo dopřáno komornější prostředí v podkroví. Spojení s výletem bylo opět velkým zážitkem, zimní Kutná Hora bez turistů v ulicích, průhledy na chrám svaté Barbory mezi holými větvemi stromů v sadech a lesících. (Pozn. red.: Zprávu o obou těchto výstavách si můžete přečíst v článku Petra Motýla, který jsme publikovali přesně před rokem v KN 51/2014.)
Letos mám vánoční výstavu Václava Sokola jen přes Vltavu, z Radlic jsem na Novoměstské radnici za dvacet minut. Z předvánočního výletu mimo město tedy sešlo, ale nevadí. Výhodou je, že na tuto radnici to má blíž, stejně jako já, mnohem více potenciálních návštěvníků. Prostory galerie nejsou tak důvěrné, jako byl domek v Dolínku, ani tak monumentální jako v rezidenci jezuitů v Kutné Hoře. Jde o víceméně běžné výstavní místnosti. Novoměstská radnice ovšem nepochybně také má svou jedinečnou atmosféru, zájemce o kulturu sem v posledních letech přitahuje „hipsterská“ Café Neustadt a Neviditelná výstava nabízející vidoucím svět z pohledu nevidomých.
Sokolova letošní výstava nese mimořádně šťastný název: Poklad skrytý v poli (biblické obrazy). První část jejího titulu, ta před závorkou, nabízí různé výklady. Pro mne třeba ten, že tvorbu Václava Sokola vidím pevně svázanou s inspirací krajinou. A byť zrovna konkrétní kresba krajinu nezachycuje, mohl podnět k ní vzejít při putování, na něž se Václav Sokol po polních cestách rád a pravidelně vydává a jež jsou jistě i jedním z pramenů vzdušnosti jeho kreseb, doslova prostoupených povětřím a volností vzduchu, větru či deště nad krajinou. Biblické téma, jež je v názvu výstavy uvedeno v závorce, je pro dílo Václava Sokola rovněž zásadní. Zmínil jsem už jeho betlém a nemohu nezmínit také rozsáhlý soubor jeho ilustrací v knížce Čtení z bible uspořádané jeho bratrem Janem Sokolem.
Výstavní prostory aktuální Sokolovy výstavy sestávají ze tří místností. V první jsou představeny ilustrace k právě vydané knížce francouzské autorky Agnès de La Gorce Chudý, který našel radost (Triáda, 2015), jež pojednává o životě svatého Benedikta Labre (1748–1783), poutníka a mystika, který žil na okraji společnosti a dnes je patronem bezdomovců. Na Novoměstské radnici jsou k vidění varianty kreseb, které jsou v knize reprodukovány.
Sokolův betlém v podobě věže, po jejíchž spirálových schodech stoupají poutníci k jesličkám, nebylo možné zde vystavit, ten je právě nyní opět k vidění v kutnohorské Galerii Středočeského kraje. Téma betléma je ale na Novoměstské radnici zastoupeno velmi působivou kresbou z šedesátých let, která se vztahuje k větě z evangelia, v níž se říká: „a v zájezdním útulku nebylo pro ně místa“.
V druhé místnosti jsou ony „biblické obrazy“ z názvu expozice. Biblickými tématy se Václav Sokol zabývá po celý život. Na výstavě jsou k vidění kresby z posledních let. Autor svá utkvělá témata stále znovu a znovu zpracovává a vytváří jejich další a další varianty, přičemž veřejnosti je ochoten předložit jen kresby, které sám považuje za opravdu dobré. Velkou část těch, jež se jinému než autorovu oku zdají být ovšem rovněž velmi krásné a velmi vydařené, sám likviduje. Jistě, vybírat se má jen to nejlepší, což je také jedním z důvodů, proč jsou kresby Václava Sokola, které dá z ruky, tak přesvědčivé. Jsou onou pověstnou špičkou ledovce, v níž je obsažena všechna ta vynaložená práce, energie a trpělivost skrývající se pod hladinou, to oku neviditelné, ale v kresbě přítomné a působící. Nejde přitom o křesťanské umění „plakátové“, ale o díla vírou prostoupená.
Ve třetí místnosti je k vidění autorova „volná tvorba“. Opět jde o témata utkvělá. Hrnky, akvária, domy v dešti. Vše pojato na pomezí abstrakce a vše postaveno na duchovním základě.
Novoměstská radnice nepatří mezi místa, kam by o Vánocích směřovaly tradiční vycházky Pražanů či návštěvníků Prahy. Ten, kdo sem letos o Vánocích zajde a navštíví výstavu Václava Sokola, má možnost setkat s výjimečným výtvarným dílem, které souzní s vánočními svátky v jejich křesťanské tradici.
Václav Sokol: Poklad skrytý v poli (biblické obrazy). Galerie Novoměstské radnice, Praha, 21. prosince 2015 – 1. ledna 2016. Otevřeno denně od 10 do 18 hodin. 31. prosince a 1. ledna otevřeno pouze do 15 hodin, 24. a 25. prosince zavřeno.