KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Málokteré z našich zeměpisných pojmenování v sobě nese ozvěnu dávné minulosti, kdy naše země spadaly do akčního prostoru Říše římské a svou pozornost jim věnoval i slavný Claudius Ptolemaios, řecký učenec působící v egyptské Alexandrii.

Starší občané si pamatují z předválečných dob, že nacisti označovali termínem Sudety (Sudetenland) pohraniční kraje republiky sousedící s Německem. S tím jménem spojovali stoupenci K. H. Franka i požadavek přivtělení k „domovské říši“: Heim ins Reich! (Domů do říše!). Proto si název Sudety naši lidé neradi připomínají.

Ovšem podrobné německé slovníky ukazují i jinou možnost. Za Sudety se v nich považuje celé území Čech a nikoli jen pohraniční pás. I tato interpretace je však pozdní aplikací starého keltského pojmenování dochovaného v interpretaci polyhistora ze 2. století Claudia Ptolemaia (asi 85 – asi 165). Ten ve svém geografickém díle, jehož část nazval Velká Germanie, vyznačuje některá pohoří „oros“, která se vztahují k dnešnímu území naší republiky.

Askiburgion oros představuje krkonošsko-jesenický horský pás. Melibokon oros pravděpodobně pás Duryňského lesa a Krušných hor. Jako Sudeta oré je možno označit souhrn všech vrchovin a pahorkatin v celé jižní polovině Čech a jihozápadní Moravy – tedy území na jih od Polabské nížiny. Rozumí se tedy, že to zahrnuje i území Šumavy. Podle dosavadních vysvětlení se však označuje jako pohoří Šumava Ptolemaiova Gabreta. Ptolemaios ji však přiřazuje k lesům „hylé“. Za Ptolemaiovým termínem bylo nutno spatřovat osamocený lesem porostlý kopec čnící v krajině jako výrazný orientační objekt. Proto název Gabreta se hodí bez větších pochybností pro horu Kleť. Tento okrajový vrchol pohoří Šumavy je zdaleka viditelný (jak z našeho, tak z rakouského území). Leží pod ním oppidum Třísov, významná keltská lokalita.

Jiný Ptolemaiův název Sémanus hylé lze přiřadit k našemu bájemi opředenému Řípu, ale možná i k jinému vrcholu, jako jsou Trosky, Bezděz nebo Ještěd. Mapa rekonstruovaná podle Ptolemaiových souřadnic pro několik desítek míst je značně deformovaná. To nastalo pro nepřesné určení hodnot geografických souřadnic, protože Ptolemaios se orientoval jen podle málo spolehlivých itinerářů bez jiných pomůcek. Proto přenesení starých údajů do dnešních map není bez problémů, zvláště v Čechách. Takže díky tomu je možno za Orkynios drymos považovat Velký Kosíř u Prostějova (od něhož není příliš vzdálené oppidum Staré Hradisko) a za Lunu lze označit Pavlovské vrchy u Mikulova, jejichž uspořádání připomíná srpek Měsíce.

Pokud jde o Ptolemaiovy názvy sídel, může se uvést alespoň několik z těch, co se nalézaly na křižovatkách stezek. Z Čech na prvém místě stojí za to jmenovat Nomisterión, který byl předchůdcem Prahy – oppidum Závist u Zbraslavi, Hégétmatia na místě dnešní Kouřimi, Budorigon v poloze Hradce Králové a Marobudon odpovídající současné Plzni. Na Moravě jako Karrodunon se nabízí oppidum na Hostýně a Eburon ležel někde mezi Židlochovicemi a Brnem, snad v jižním předměstí Brna. Za našimi hranicemi Felikia, toť rakouský Horn. Arsikua se dnes nazývá Nitra na Slovensku, Limiosaleon odpovídá polskému městu Kłodzko (Kladsko) a Susudate německému Görlitz (Zhořelec).

S Ptolemaiem jsme se dostali i za hranice Sudet, protože ve svém díle popisuje území zahrnující celou naši republiku. Bohužel žádné z jejích míst si neuchovalo původní jméno z římské doby, v níž Ptolemaios psal, jako se tomu stalo například u rakouských lokalit na Dunaji. Jediná pravděpodobná památka na tu dobu je jméno vrchu Oškobrh ležícího východně od Poděbrad. Jeho název s českým jazykem nemá nic společného a byl zřejmě odvozen z názvu pohoří Askiburgion oros.