Svatý Martin ve zdi: Kostel jako symbol
Jedno z míst, kde před šesti sty lety započala česká reformace, má za sebou pohnutou historii. V reprezentativně pojaté publikaci Pijte z něho všichni, již vydalo v roce 2014 nakladatelství EMAN, jsou dějiny jedné církevní stavby ukotveny do širších souvislostí, které umožňují celistvější pohled na fenomén českého protestantismu od 15. století až po současnost.
Základ kostela u sv. Martina ve zdi na pražském Starém městě je románský. Byl postaven ve druhé půli 12. století a později přestavěn v gotickém slohu. Podle legendy zde bylo poprvé na podzim roku 1414 vysluhováno „pod obojí“, čímž zjevně na veřejnosti začalo reformní hnutí, jež později vyústilo v církevní rozkol a vznik protestantských denominací.
V části knihy, která pojednává o historii kostela a dále o duchovních kořenech reformace, vystupuje výrazně do popředí působení mistra Jakoubka ze Stříbra. Ten byl zásadní postavou, která dala impuls k zavedení nového liturgického úkonu. Píšu nového, ale ve skutečnosti šlo o staronový způsob, poněvadž ve starší církvi se vysluhovalo pod obojí, což v českém prostředí dosvědčují legendy svatováclavská a ludmilská. Kalich jako jeden ze symbolů večeře Páně ztrácel svou funkci pozvolna různými nařízeními ve 12. a 13. století – důvodem bylo jednak zjednodušení, takzvaná úspornost, liturgického aktu a současně se tím symbolicky odděloval klérus od laiků. Při vysluhování „pod jednou“ přijímají věřící hostii – tělo Kristovo, ale kněz sám vedle toho pije i Kristovu krev – víno z kalicha.
Mistr Jakoubek ze Stříbra byl výrazným zjevem v generaci utrakvistických učenců, kteří se tímto tématem zabývali, a propracoval důkladně argumentaci, proč znovu zavést způsob vysluhování „pod obojí“. Každý liturgický akt měl totiž pro něj svůj nedělitelný význam. „Zatímco Kristus vydal své tělo in communionem (na účast), krev dal in redemptionen (na vykoupení). Pod první způsobou se tak přijímajícímu dostává účast na mystickém těle Kristově a jeho dobrech, pod druhou účast na milosti vykoupení. Proto Bůh ustanovil více svátostí, jimiž dává své dary, své milosti. (…) Jako jeden a týž řemeslník pomocí různých nástrojů koná různé úkony, tak jeden a týž Kristus pod způsobou chleba a vína působí skrze tyto dvě svatosti různá ‚díla‘.“
Široké pole martinské monografie
Jakoubkův strukturovaný pohled na symboliku liturgických úkonů zastávali a rozpracovávali také další zastánci kalicha, například mistr Jan Hus, Jan Rokycana, Jan Želivský a další. Nechci tu dále rozvádět teologické úvahy zakladatelů reformního hnutí. Jde mi o naznačení pole, v němž se rozkládá obsah knihy. Její první oddíl popisuje vlastní historii kostela, legendy s ním spjaté, ukázky ze starých kronik. Samostatná studie je věnována varhanám. Druhý oddíl se zabývá výše naznačenou problematikou „zapomenutí“ a „znovuobjevení“ kalicha ve středověku, přičemž máme možnost se seznámit s liturgií pozdního středověku a s širšími teologickými a sociálními aspekty, jež byly spjaty s počátky české reformace. Další dva oddíly nám přibližují nedávnou historii kostela, která se promítá i do současnosti, a také vzpomínky osobností, jež s ním byly spjaty ve druhé polovině 20. století (Jan Sláma, Miloš Rejchrt, Štěpán Hájek a další). Obeznámíme se i s aktivitami, které vyplňují kostelní prostory dnes (vedle bohoslužeb jsou to přednášky, koncerty, výstavy, divadlo). Poslední oddíl je věnován několika kázáním významných českých evangelických bohoslovců 20. století (G. A. Molnár, J. Křenek, S. C. Daněk, J. Heller), což zvláště neznalému čtenáři dává příležitost zakusit evangelickou spiritualitu z těch nejautentičtějších zdrojů. Text mladého evangelického teologa a publicisty Jakuba Orta s názvem Ve víně je pravda pak symbolicky knihu uzavírá. Ve sborníku neschází ani oddíl věnovaný stavebnímu vývoji kostela, zakončený průvodcem, které sestavil editor celé monografie, evangelický farář Mikuláš Vymětal.
Historie kostela u sv. Martina ve zdi jako zrcadlo našich dějin
Poté, co bylo počátkem 15. století na půdě kostela zažehnuto reformní hnutí, můžeme až do bitvy na Bílé hoře sledovat jeho rozvoj a proměny. Se všemi klady a zápory, které s sebou přinášely jednotlivé osobnosti svatomartinských farářů, i problematickým vztahem farní školy k pražské univerzitě. Po roce 1621 byli vyhnáni reformní kněží a nastala doba zmatků. Katolických kněží bylo málo, některé farnosti v období třicetileté války zanikly. Sv. Martin ve zdi zůstal však farním kostelem – samozřejmě katolickým. Jeho zánik přišel v roce 1784 za reforem císaře Josefa II.
Město jej prodalo a byl postupně skladištěm starožitností, zámečnickou dílnou, lahůdkářstvím, konaly se v něm plesy i hostiny. Koncem 19. století se uvažovalo také o zbourání a přestavbě celého místa, na němž se kostelní budova nachází. Nakonec kostel na popud politika Ladislava Riegra znovu zakoupilo město a nechalo jej zrekonstruovat architektem Kamilem Hilbertem. Začaly se tu pořádat výstavy (významná byla výstava děl sochaře Františka Bílka) a sloužit první evangelické bohoslužby. Po první světové válce byl kostel dlouhodobě zapůjčen Českobratrské církvi evangelické a od té doby slouží jako liturgické místo několika evangelickým denominacím. Takto přečkal tíživé období protektorátu i 50. léta. V současnosti zde působí dvě evangelická společenství – jedno české a jedno německé. Konají se tu nejrůznější společenské a kulturní akce a uzavírají se tu svatby. Občas je kostel dějištěm příležitostné akce, jako tomu bylo například v případě bohoslužby zakončující gay a lesbický festival Prague Pride.
Kostel u sv. Martina ve zdi dosvědčuje svou historií, že je v náboženské oblasti symbolem „jinakosti“, jejíž projevy se poprvé objevily v době kališnické a v různých podobách se – podle ducha doby a jeho potřeb – objevují dodnes. Bohatě obrazově i fotograficky vybavená monografie o tomto kostele je dílem výjimečným a inspirativním a každý, kdo se zajímá o české dějiny a křesťanskou (a zvláště pak protestantskou) spiritualitu, by ji neměl minout. Vedle historických a teologických pojednání se tu dozví i ledacos zajímavého ze světa tradovaných legend i všedního života této významné farnosti.
Pijte z něho všichni / Kostel u sv. Martina ve zdi a víra v něm. Uspořádal Mikuláš Vymětal. Pro Pražský seniorát Českobratrské církve evangelické vydalo v roce 2014 nakladatelství EMAN, Benešov, 304 stran.