Knížecí odcházení
Na okraj vrcholově politického loučení Karla Schwarzenberga.
Karel Schwarzenberg odchází z vrcholové politiky. Někteří tento odchod interpretují jako dokonané zmizení Havlova odkazu a jakéhosi evropského humanismu z české politické scény, přičemž se často zmiňuje například Schwarzenbergův aktuální morální postoj v otázce uprchlické krize. Tento názor chápu a rozumím i jakémusi smířlivému tónu, který v této souvislosti volí část veřejnosti (i ta, jež ne vždy souhlasí s jeho konkrétním politickým činěním v některých situacích). Koneckonců, opravdu jde o odchod jedné z velkých osobností, a česká politika ať nalevo, či napravo takových postrádá. Přesto mi ve veřejném a mediálním prostoru chybí trochu kritičtější zhodnocení.
S Karlem Schwarzenbergem odchází nejen Havlovi blízký postoj k humanismu. Odchází s ním (do určité míry) i myšlení, které svým způsobem nevnímá sociální práva jako součást a nezbytnou podmínku všech ostatních lidských práv. TOP 09 ústy Karla Schwarzenberga moralizuje v otázce práv uprchlíků, ale uniká jí, že podobným náladám a stavu společnosti dlouhodobě nahrávala právě její sociální politika, a že v zásadě jde o její přímý důsledek. Dokud si neuvědomíme, že společnost může solidárně (v otázce uprchlíků, i dalších jim podobných) fungovat, pouze pokud v ní bude panovat alespoň relativní sociální smír, dokud nepřestanou politické elity burcovat společensko-ekononomické vrstvy proti sobě, nikdy skutečné solidární a kohezní společnosti nedosáhneme. Můžeme se jen v našich soukromých kukaních divit, čím to, že „je kolem tolik nenávisti“, a odvozovat z toho svoji vlastní morální nadřazenost.
To je mimo jiné také odkaz politického uvažování Karla Schwarzenberga a domnívám se, že je třeba o něm mluvit stejně tak, jako je třeba mluvit o tom pozitivním, co tento muž v české politice představoval.