Bacha na to!
Od vojenské služby za reálného socialismu začínáme mít dostatečný časový odstup, takže se otevírá prostor pro literární zpracování. Miloslav Lubas tak ve své knize Janovice nikdy více, lepší kouli do palice činí strhujícím způsobem.
Diplomat a spisovatel Jean-Christophe Rufin (1) rozlišuje při tvorbě fikce tři etapy: 1) zkušenost, 2) zapomenutí, 3) znovuvytvoření. Přestože byl jeho poslední román Check-Point „počat“ v tanku v Bosně před 20 lety, je vydáván až letos. (Blíže vše vysvětluje v dubnovém čísle měsíčníku Lire.) Kniha Miloslava Lubase Janovice nikdy více, lepší kouli do palice! má svůj zárodek v období Husákovy éry ve vojenském útvaru 1113/W v Janovicích nad Úhlavou, zhmotněna po 27 letech. To naznačuje, že tvůrčí proces nebyl ošizen…
Když nevyjebeš ty s vojnou…
Autor si zpracovanou látku vpravdě „probolel“. Zařazení „humoristický román“ považuji za hrubě nepřesné. Z knihy čiší především poctivost, pravdivost, autenticita. Mně samotnému ji nedávno přinesl kamarád s tím, že rozhodně stojí za přečtení. Nemohu než přitakat. A volám hned zkraje: „Bacha na to!“. To v osmdesátých letech na vojně znamenalo „Tohle stojí za pozornost!“ či „Tý vago!“. (Otázkou je, zda lze dané spojení zařadit bez dalšího do vojenského slangu. Nejedna průpovídka, kterou jsem svého času považoval za „typicky vojenskou“, byla, jak jsem zjistil později, spíše krajová/oblastní a na vojně se uchytivší. To platí i o známém „Myslet znamená hovno vědět!“.)
Mezi branci, vojáky i záložáky kolovalo za Husáka pořekadlo: „Když nevyjebeš ty s vojnou, vyjebe ona s tebou.“ Autor knihy patřil k těm, kdo se snažili „vyjebat“ s vojnou absolvováním vojenské fakulty (čímž si následný pobyt „naostro“ na vojně zkrátili ze dvou na jeden rok). Recenzentovi se vojna prezentovala v celé své kráse nezkráceně, v délce dvou let. „Vyjebával“ s ní (nebo ona s ním?) na postu tzv. výkoňáka, tj. PVP čili „pomocníka výkonného praporčíka“ (tabulkově býval výkonným praporčíkem voják z povolání, vlastní práci za něj zhusta vyřizoval záklaďák, tabulkově ovšem jeho pouhý „pomocník“), od jara 1981 do jara 1983, a to – stejně jako Lubasův „Absa“ (absolvent Míla Lukáš tvoří Lubasovo alter ego) – v Západním vojenském okruhu (byť ne v Janovicích). Snad mu to dává určitou kvalifikaci k – převážně konsenzuálnímu, okrajově kritickému – okomentování „Absových“ vzpomínek.
Mazácký protisystém a šikana
„Voják se stará, voják má.“ – Toto rčení se krčí zasuté v jediném výskytu uvnitř knihy. Má ale zásadní význam pro pochopení toho, jak to na útvarech ČSLA (Československé lidové armády) většinou fungovalo. V cizinecké legii i jiných frankofonních tělesech se totéž označuje jako „systém D“: „Démerde-toi“, tj. postarej se sám o sebe; vulgárnější sloveso „se démerder“ je odvozeno od substantiva „merde“ (lejno). Lejna, z nichž se vojáci základní služby (a namnoze i vojáci z povolání) v ČSLA museli sami dostávat, pramenila v absurditě, nevypočitatelnosti a iracionalitě systému. Sebeobranou byl tajný, archaický a atavistický „protisystém“, v němž takzvaně „číslo hovořilo“, resp. kde rozhodovala toliko „služební seniorita“. Mazácký „protisystém“ se vyznačoval pravidelností, transparentností, vypočitatelností, spolehlivostí. Jeho rubem byla ovšem šikana. Menší či větší – výkyvy určovala řada faktorů.
„Absův“ zápas se šikanou a proti šikaně je tenorem Lubasovy knihy. Omezit šikanu se mu nakonec podaří, když po určitém tápání – už jako četař absolvent (na útvar přišel jako svobodník absolvent) – „začne velet“. „Pořád to bylo na makovici, pořád to bylo jak v prasečáku, a ne jako mezi lidmi, ale už nikdy to nebylo tak hrozné jako předtím.“ (s. 154) Při uvádění knihy na trh toto v tříminutovém internetovém šotu (podle některých se nemá autor do propagace knihy vůbec zapojovat, neboť „marketingovou zkratkou“ nutně páchá na svém díle násilí) málo zdůraznil, takže od různých debatérů/moralistů schytal shitstorm. K tomu dodávám jen: „Eště ho namrdejte!“ To na vojně znamenalo: „Místo kritiky byste dotyčného měli spíše pochválit.“ (Někdy se tak obhajovala proti výtkám i šikana: „Eště mě namnrdej!“ se rovnalo ironické replice: „Ještě mi vynadej, že ty mladý organizuju/ukázňuju.“)
Janovice nikdy více – fascinující, strhující četba! Drobná formální výtka úplně na závěr: Počet neopravených překlepů (chybných pádů, chybějících či přebývajících slůvek apod.) je žel nikoli nepatrný. Že by to korektor měl, jak se na vojně říkávalo, „kurevsky za málo“?
Miloslav Lubas: Janovice nikdy více, lepší kouli do palice! Taková byla vojna za Husáka. K vydání připravil Ondřej Horák, odpovědný redaktor Tomáš Dimter, ilustrace Petr Urban. Mladá fronta, Praha 2012, 288 s.
Poznámky:
(1) L’entretien de Julien Bisson: Jean-Christophe Rufin in Lire, duben 2015, s. 90–97.