Čtvero knih o válce (1. část)
V letošním roce jsme si připomněli sedmdesáté výročí konce druhé světové války. Tato největší válečná katastrofa v dějinách lidstva je stále živým tématem. Reflexe jejích aspektů se rozhojňuje a prohlubuje a poučení pro sebe si v ní snaží nalézt i dnešní mladá generace. V následujícím textu představíme na pokračování čtyři knihy z poslední doby, které umožňují nahlédnout na válečné události z různých stran a tvoří vzájemně se doplňující celek.
Snad to bylo právě oním blížícím se sedmdesátým výročím konce druhé světové války, snad shodou jiných okolností, nevím, ale na veřejnosti se během posledních dvou let objevilo několik knih, jejichž téma a rozsah nelze ve vztahu ke druhé světové válce pominout. Všechny by měly patřit k základní literatuře o době, kdy se k válce schylovalo, kdy už probíhala a kdy se po jejím skončení situace vracela do „normálu“. Z těch několika knih jsem vybral čtyři, přičemž dvě se týkají Brna. Není to náhoda: Brno bylo městem s velkým počtem německého obyvatelstva a zároveň důležité centrum nacistické moci. V jeho okolí na konci války probíhaly mimořádně rozsáhlé a tuhé boje. V přímé návaznosti na ně se pak Brno stalo dějištěm překotných dramatických událostí, jež vyústily v divoký odsun téměř všeho německého obyvatelstva.
Dva z titulů, které chci na stránkách Kulturních novin postupně představit, pojednávají o významných lokálních tématech, jejichž prostřednictvím můžeme pochopit i obecnější principy. Další dva se zabývají velkými politicko-historickými tématy, jež nám zas umožňují nahlédnout lokální děje v širším kontextu. Zde je jejich přehled:
1. „Měla jsem moc krásné dětství.“ Vzpomínky německých obyvatel Brna na dětství a mládí ve 20. až 40. letech 20. století. Zpracovaly a k vydání připravily Jana Nosková a Jana Čermáková, vydaly Etnologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha – pracoviště Brno a Statutární město Brno – Archiv města Brna v Brně roku 2013. – Tato práce umožňuje ojedinělý vhled do myšlení a světa Němců žijících v Brně a zrcadlí dobu konce první republiky a války včetně dramatického závěru spojeného s odsunem.
2. František Vašek, Vladimír Černý, Jan Břečka: Místa zkropená krví. Kounicovy studentské koleje v Brně v letech nacistické okupace 1950–1945. Vydaly Archiv města Brna a Moravské zemské muzeum v Brně v roce 2015. – Historie Kounicových kolejí je v knize pojata šířeji, než jak napovídá její název. Začíná už dobou jejich vzniku, poté zachycuje proměnu v nacistické vězení a nevyhýbá se ani době těsně po osvobození, kdy koleje sloužily jako vězení pro Němce a kolaboranty. Symbolickou váhu existence „Kouniček“ nelze odmyslet od žádného celistvého pohledu na válečné a poválečné dění v Brně a od reflexe energií, které probouzí brutalita moci.
3. Detlef Brandes: Germanizovat a vysídlit. Nacistická národností politika v českých zemích. Přeložil Petr Dvořáček, vydal Prostor v Praze roku 2015. – Vedle expanzivnosti hitlerovského Německa byla národnostní politika založená na rasovém principu završováním nacistických plánů. Představovala základní ideovou linii v chování „vyšší rasy“ vůči porobeným národům.
4. Keith Lowe: Zdivočelý kontinent. Evropa zasažená druhou světovou válkou. Přeložily Marie Šmilauerová a Zuzana Šťastná, vydalo nakladatelství Paseka v Praze roku 2015. – Válka rozpoutala v evropském obyvatelstvu takové energie, že v době bezprostředního poválečného bezvládí docházelo ke krutostem, násilnostem a chaosu, přičemž těchto jevů nezůstala ušetřena prakticky žádná evropská země. Obraz psychologie kolektivní mentality za výjimečných stavů.
Německý svět v Brně
Jana Nosková a Jana Čermáková (eds.): „Měla jsem moc krásné dětství.“ Vzpomínky německých obyvatel Brna na dětství a mládí ve 20. až 40. letech 20. století. Etnologický ústav AV ČR v. v. i., Statutární město Brno – Archiv města Brna, Brno 2013.
Práce na unikátním souboru vzpomínkových rozhovorů s německými obyvateli Brna započala podle editorky Jany Noskové (a zjevně vůdčí osobnosti celého projektu) v roce 2009 v návaznosti na starší studie o brněnských obyvatelích, jejich zvycích a tradicích z okruhu badatelů kolem významného etnografa Oldřicha Sirovátky. Ty se týkaly především českého obyvatelstva, takže bylo přirozené pokusit se v nové a těmto studiím otevřené době zachytit ještě něco ze světa „těch druhých“ z naší minulosti, jimž z nejrůznějších dobových důvodů nebyla věnována patřičná pozornost.
Pochopitelně tu vyvstalo také nebezpečí z prodlení – pamětníci válečných událostí byli povětšinou osmdesátníky. Nakonec se podařilo uskutečnit 34 rozhovorů, z nichž 13 bylo dopracováno do takové podoby, aby mohly být použity do této knihy. Cesta k výslednému textu, který má jak českou, tak německou variantu, ovšem nebyla jednoduchá, jelikož většina zpovídaných žije v zahraničí a texty bylo třeba po prvotním spontánním záznamu ještě upravovat a autorizovat.
V rozsáhlém úvodu popisuje Jana Nosková metodu orální historie, zásady vedení rozhovorů a také úskalí, jež se mohou při této práci vyskytnout. Důležitou roli hrálo například i to, že badatelka patří k mladším ročníkům a zpovídaní pamětníci ji tak nevnímali jako příslušnici generace, která je „vinna“ odsunem. Naopak pociťovali za jisté zadostiučinění, že se někdo zajímá o jejich osudy. Na druhou stranu je ale třeba počítat i s tím, že ve srovnání s „objektivistickým“ historickým bádáním je výpovědní hodnota vzpomínek pochopitelně omezená. Vzpomínání na léta dávno minulá, zvláště když jsou spojena s traumatizujícími zážitky, může vést k vytěsňování určitých faktů, nebo naopak k přeceňování či idealizaci jiných prvků. Čelné místo mezi společnými rysy většiny rozhovorů tak podle Jany Noskové zaujala představa dětství jako idealizovaného stavu, jakéhosi ráje, jehož konec přivodila válečná či poválečná dramata.
Z oněch třinácti pamětníků byla drtivá většina německého původu a z vyšších společenských vrstev, což také ovlivňuje obraz světa, jejž nám v knize představují. Tento většinový obrázek doplňuje paní položidovského původu. Ta nám zas zprostředkovává kontakt s německožidovským obyvatelstvem, které před válkou tvořilo významnou složku brněnské populace. Dalším důležitým typem je pamětnice, jejíž tatínek byl komunista a prožil válku v koncentračním táboře.
Tazatelka se ptala podrobně na všednodenní život, na rodinu, sociální zázemí, na školu, na dobu před válkou, na příchod německých vojáků v roce 1939, na členství v německých organizacích (například Hitlerjugend, popřípadě její dívčí odnož Bund Deutscher Mädel) i na to, co pro dotazované tyto organizace znamenaly. Rozhovory poskytují obraz Brna, který už neznáme nebo po němž zůstaly jen malé stopy – setkáváme se tu s německými obchody, ulicemi, symbolickými místy i institucemi. Závěr knihy tvoří obsažný glosář, díky němuž se můžeme zorientovat v dobovém kontextu a ve kterém nejsou vynechány ani události na konci války, včetně popisu odchodu, útěku i odsunu.
(Pokračování příště)