Odcházet ze školy sytý
Úvaha o tom, co vše potřebují školáci vedle možnosti se řádně naobědvat.
Ministryně školství Valachová navrhuje, aby stát dětem do třetí třídy platil obědy. Komentáře k tomuto návrhu jsou většinou výrazně odmítavé, obvykle s příznačnou dávkou bigotnosti: jsou špatné, protože „co taky od socialistky chcete“, jsou špatné, protože je to „sociální inženýrství“, jsou špatné, protože „zas dávají z našich peněz“, jsou špatné, protože to je „laciný populismus“.
Jsou to takové odsudky mezi dvěma sousty svíčkové – kouknu na titulek v novinách a hned vím „Panebože, to je ale kr…!“ Bez toho, že bych třeba zkusil zvážit, že takovýto návrh je vyvolán nějakým problémem, který existuje a je relevantní (jen my jej nevidíme), a že když už mám touhu se k tomu vyjádřit, bylo by dobré si něco zjistit a zapojit též mozek, nejen první signální soustavu.
Jde o to, že v České republice žije nějakých čtyři sta tisíc matek samoživitelek (což je docela ohromující číslo, na hlavu patříme k smutným rekordmanům) a že v drtivé míře tyto neúplné rodiny žijí relativně až hodně chudě. Informace o tom, že děti (a nemusí to být jen z neúplných rodin, i jiné rodiny jsou chudé nebo výživu dětí podceňují nebo řeší špatně) jsou ve škole nedostatečně vyživené a z různých důvodů neobědvají, jsou hodně časté. Nadace www.obedyprodeti.cz takto pomáhá už pár tisícům dětí, což je jen vrcholek ledovce, protože řešení pomocí nadace je samozřejmě nesystémové a částečné.
Jiná věc je, jestli návrh MŠMT je správný. Především nikde (ani na webu ministerstva) nevidím jeho věcný záměr: popis situace, kvantifikaci problému (Kolika dětí se to týká? K čemu by vedlo neřešení problému?), proč to chceme řešit zrovna takto a jaké jsou alternativní možnosti. Jde jen o jakýsi výkřik z tiskové konference do médií, který je pak zkrácen, zjednodušen a zkomolen a žije si svým vlastním životem.
Jako málo přesvědčivý mně přijde zejména argument, že by děti, kdyby se situace neřešila plošně, ale cíleně (tedy jen potřebným), byly „stigmatizovány“. Myslím, že děti by se to vůbec nedozvěděly. Prvňáček stejně většinou netuší, jakým způsobem se obědy platí, maminka mu jednoduše řekne: „Budeš chodit do školní jídelny na oběd,“ a jestli to platí stát, nebo maminka, jde už mimo něj. A jeho spolužáci (kteří by se mu pak mohli posmívat) se to už vůbec nemají kde dozvědět. V tomto mně tedy zdůvodnění potřeby plošnosti příspěvku přijde jako nevěrohodné.
Zdůraznění socializační role školní jídelny je správné, je ale potřeba říci, že ty děti, které chodí na oběd jinam (například jim vaří maminka, která je s druhým dítětem doma, babička a podobně), to k pobytu ve školní jídelně stejně nejspíš nepřiměje. Je rovněž dobré poznamenat, že úroveň stravování ve školních jídelnách je v souhrnu průměrná až podprůměrná (existují jídelny, které vaří skvěle, ale právě tak i ty, které vaří mizerně), a nebylo by špatné zaměřit pozornost i sem – tedy ke zvyšování kvality.
Konečně pak vidím jistý problém v tom, že jestli si MŠMT někdy vyžebrá ty tři miliardy na obědy, budou se mu o to hůře vyžebrávat další miliardy na to, co je ve školství potřeba spravit stejně akutně: podfinancovanost a systém i kvalitu vzdělávání. Pokud by se tedy podařilo cílenou vnější podporou – která může čítat desetinu dvacetinu celkové částky – vyřešit problém hladových dětí, zbude slušná částka peněz na zlepšení vzdělávání, což je, i s veškerým ohledem na hladové děti, primární problém.