Kultura a umění Osobnosti

Vrstva Blanska, vrstva Prahy, fatwa

Od pondělí pátého ledna bude stanice Vltava v cyklu Osudy vysílat desetidílné zpracování vzpomínek básníka a prozaika Pavla Řezníčka.

Rozhlasový pořad Osudy, který je uváděn v premiéře na Vltavě každý všední den dopoledne v 11. 30, představí vzpomínkovou prózu Vrstva chleba, vrstva vápna, královna, vydanou v loňském roce. Je to pro mne vhodnou záminkou Pavla Řezníčka (*1942) připomenout. A to také u příležitosti jeho blížících se narozenin, které připadají na 30. ledna. Krátký text v Kulturních novinách, to samozřejmě není udělení Státní ceny za literaturu. Ale tuto cenu – bohužel – Pavlu Řezníčkovi udělit nemohu, ač kdyby to v mé moci bylo, ihned bych tak učinil. Nejsem ani členem kolegia udělujícího cenu Nobelovu, takže ani při hlasování ve Stockholmu – bohužel – nemohu pro Pavla Řezníčka zdvihnout ruku. Ač bych to velmi rád udělal.

Utěšit se v tomto směru mohu útěchou státně neoceněných, totiž myšlenkou, že ta pravá literatura existuje mimo jakékoliv oficiální pocty. Což je možné doložit příklady Franze Kafky a Jaroslava Haška nebo od r. 1995 nezvěstného přítele Pavla Řezníčka básníka Karla Šebka.

Utěšovat se je možné samozřejmě různě. Druhá věc je, že autor formátu Pavla Řezníčka by si zasloužil mnohem většího uznání a pozornosti, než jakého se mu dostává. A rozhlasový pořad na Vltavě je jen nedostatečnou splátkou tohoto dluhu. Ale dobře, že se tato splátka koná. Jistě je to lepší, než kdyby nebyla.

O vzpomínkách s opravdu originálním a opravdu básnickým názvem Vrstva chleba, vrstva vápna, královna, jsem už krátkou poznámku do Kulturních novin psal v čísle 7/2014wym-1420547946191. A v titulu poznámky, kterou, milý čtenáři, právě máš před sebou na obrazovce počítače, jen připomínám, že největší prostor je ve vzpomínkovém textu věnován jednak autorovu dětství a školním létům, odehrávajícím se v městě Blansku a jeho okolí (jímž je jistě i Brno), a jednak období od poloviny sedmdesátých let, kdy se Pavel Řezníček přestěhoval do Prahy (kde bydlí doposud), až po dobu sametové revoluce.

fatwa? Podle wikipedie je to: „Forma nábožensko-právního prohlášení islámských duchovních, které zdůvodňuje či posvěcuje z náboženských pozic určité jednání či politiku. Všeobecným omylem je názor, že fatwa znamená výzvu k fyzickému odstranění (zabití) nějaké osoby.“

Ano, ve vzpomínkovém textu Pavla Řezníčka jde především o zdůvodňování určitých jednání jejího autora v čase, který již odplynul. Nikoliv o posvěcení útoků na určité osoby z oblasti české kultury. A Fatwa je také dnes už klasická báseň Pavla Řezníčka. V jeho vzpomínkách ji nenajdete, ale určitě stojí za to si ji připomenout, tak jako určitě bude stát za to vyslechnout alespoň část (čas je v současnosti nedostatkové zboží) rozhlasového zpracování knížky Vrstva chleba, vrstva vápna, královna.

 

Pavel Řezníček

Fatwa

Když jsem zastřelil Salmana Rushdieho

(seděl jsem v divadle Olympic v páté řadě číslo sedadla 16)

nasedl jsem pak na bicykl opřený o zeď ve Spálené ulici

a odjel do Teheránu kde jsem spokojeně dožil za 2 800 000 dolarů

V tu chvíli jsem si vzpomněl na nešťastného Bedřicha Smetanu 

(nevím proč)

který roku 1871 přijal příjici od zpěvačky Adriany Rizzi

v tu chvíli jsem si vzpomněl na zpěvačku Dagmar P. 

(taky nevím proč)

nic proti ní nemám a velmi se mi líbí

když jsem ujížděl na kole

zachytil jsem nešťastný pohled Karla Srpa

který si v duchu říkal: 

Proč jsem jen tomu Řezníčkovi dával ten lístek

na Salmana Rushdieho

 

Záplavy sněhu udivené temnoty karbanictví perly

Nic nevysvětlí tesknotu Barnabáše

nad dopisem z kolibříka

který hoří