Jak se to tak stane…
Laureát Literární soutěže Františka Halase z roku 1989 Libor Šmatelka (nar. 1964) vydal o šest let později pod pseudonymem Marcel L. Holan prvotinu Život pod sukněmi. Stihl ji neblahý osud. Téměř celý náklad byl v létě 1995 zasažen zničující povodní. Nyní je na (některých) knihkupeckých pultech Šmatelkova druhá kniha, soubor povídek s titulem Jak se to tak stane… (nakladatelství STYLOS, 2014). Není od věci připomenutí, čím byla plněna Šmatelkova existence v oněch devatenácti létech mezi první a druhou knížkou. Byl televizním scenáristou (tím již od roku 1993), pomocným režisérem, produkčním a režisérem, spolupracoval na stovce děl pro televizní obrazovku, je hráčem na cimbál v muzice Špunt.
Knížka Jak se to tak stane… sestává ze sedmi povídek. Jejich názvy jsou v jednotě s knižním titulem, respektive jsou proměnným větným dokončením titulu Jak se to tak stane…, … že zestárnete, … že zahlédnete lidi, … že ztratíte svou důstojnost, … že se nevrátíte, … že jste tady navíc, … že jdete na dražbu, … že se vrátíte. Prostředím (především je to prostředí filmové a hudební, v němž se autor prakticky čile pohybuje nebo pohyboval), žánrem i stylem tvoří povídky volně vyklenutý oblouk lidského života od rozpadu dětského světa přes tragédie rozličných postav povídkových dějů až po parabolu osobního a profesního života fatálně ovládaného byznysem.
Šmatelkova spisovatelská a televizní praxe byla „předsunutou“ zárukou kvality jeho nové literární práce. Její psychologická a situační různost je sevřena autorovým východiskem ve stranění člověku a z toho plynoucích peripetií „vždy dobrých úmyslů“. Šmatelka je v nejlepším smyslu slova ekvilibristou fabulace. Čtenář se rozhodně nenudí. Nezřídka má dobrou příležitost sympatizujícího překvapení nad tím, kam Šmatelka své hrdiny zavádí, do jak obtížných situací, a jak je odtud s citem, někdy s ironií, vyvádí zpátky do „normálního života“.
V povídce s titulem … že ztratíte svou důstojnost je tento odstavec: Na toaletě se mísil ostrý zápach moči a uhelného prachu. Dříve, než se na sebe Teo podíval, zkoumal praskliny na zrcadle. Nemohl najít vhodné vysvětlení, proč někde je zrcadlo světlejší a jinde jakoby od sazí. Jakoby se pod sklo vylila rtuť a časem popraskala jako starý inkoust. Ještě na chvíli oddálil pohled na sebe. Cákl si na obličej štiplavou vodu, otřel se do mokrého ručníku. Vzdal to. Prostě se na sebe raději nepodíval. Zavřel se v kabince. Svlékl si sako a košili. Prohmatával si břicho a žebra. Jedno se mu zdálo zlomené. Zhluboka se nadechl. Zasténal a rozkašlal se. Ale bolest se mu zdála snesitelná. Nebude to tak hrozné, pomyslel si. Vzpomněl si, jak prosil Boha. Možná, že existuje, když může dýchat, celkem ostře vidí, může chodit a uvažovat. „Je to dobrý,“ vyzkoušel si hlas a vyrazil k pokladně.
V závěru sedmé, poslední, povídky … že se vrátíte je líčení, jak bufetář balí objednaný hamburger. Je to osvobozující originální ironie konzumu ve stejnosti absurdního osudu mnohých z přítomného světa.
„Zas někdy,“ stačil jsem říct ještě dřív, než bufetář zabalil jako velkou přílohu okénko, naše údolí, pak přidal oblohu, celý vesmír stočil do kornoutu a jako univerzální přílohu nás i sebe, pak i chlapa s jeho hamburgrem se vším hodil do rozpůlené bulky, kterou hodil jako přílohu do rozpůlených půlek, a ty pak posunul doprostřed osmaženého masa, aby to podal chlapovi, který se nechal vcucnout jako příloha mezi rozpůlenou bulku a tak dál až do úplné nicoty. Prostě sešup na ležaté osmě někam Nikam.
Ilustrace jsou od Josefa Bubeníka. Sedm většinou automatických kreseb je zařazených proti titulům povídek, osmá kresba na přední straně obálky a devátá na její čtvrté straně. Neilustrují děj. Jsou působivé svou zřetelnou samostatností, jsou explicitně tiskem vyvedenými separátními díly.
Libor Šmatelka: Jak se to tak stane… Nakladatelství STYLOS, Nová ves 2014. Ilustroval Josef Bubeník. 148 stran, náklad 500 výtisků. Další informace zde.