Charles Cros
Balada o uzeném slanečku v překladu Jaroslava Vrchlického.
Balada o uzeném slanečku
I byla velká zeď bílá – holá, holá, holá,
a o zeď byl opřen žebřík – vysoký, vysoký, vysoký,
a na zemi ležel slaneček – suchý, suchý, suchý.
I přišel drže v svých rukách – špinavých, špinavých, špinavých,
kladivo těžké a hřebík – špičatý, špičatý, špičatý,
a klubko motouzu – veliké, veliké, veliké.
A vystoupil na žebřík – vysoký, vysoký, vysoký,
a zarazil hřebík ostrý – cvak, cvak, cvak,
ve výši velké zdi bílé, tak holé, holé, holé.
A upustil kladivo, – které padá, padá, padá,
na hřebík navázal motouz – dlouhý, dlouhý, dlouhý,
naň pověsil slanečka – suchého, suchého, suchého.
Pak sestoupil s žebříku – níž, níž, níž,
a odnesl kladivo – mohutné, mohutné, mohutné,
a odešel potom – daleko, daleko, daleko.
Od chvíle té slaneček – suchý, suchý, suchý,
na konci motouzu – dlouhého, dlouhého, dlouhého,
se zvolna kolébá – sem, tam, sem tam, sem tam.
Já složil tuto pohádku – prostičkou, prostičkou, prostičkou,
bych hodně dopálil pedanty – veliké, veliké, veliké,
a pobavil dětičky – maličké, maličké, maličké.
Přeložil Jaroslav Vrchlický.
Charles Cros (1842–1888) byl francouzský básník a novinář, člen literárního spolku „hydropatů“. Je znám také svými výzkumy v oblasti záznamu zvuku a obrazu; žádný ze svých vynálezů však nedovedl k funkčnímu prototypu.