„Fragmenty, krátké úseky, detaily těla“
Živý, pěkně vypravený výbor ze své básnické tvorby vydal básník Pavel Petr. Ve vlastním uspořádání. Nazval ho Ucítíš slanou chuť a potom vůni hermelínu.
Tvorbu Pavla Petra (* 1969) mám spojenu s první polovinou devadesátých let, byl to tehdy jeden z nových, mladých, nastupujících, opravdu zajímavých básníků. Takových se tehdy zdála být celá řada. Nyní, s odstupem dvacetiletí od oné nadšené doby prvních let po pádu totality, se mi většina tehdejší mladé poezie ale jeví spíš jako tvorba autorů, kteří nesplnili očekávání, jež vzbuzovali, než co jiného. Určitým způsobem jsem tak vnímal i poezii Pavla Petra, především tu, kterou knižně publikoval ve dvacátém prvním století. Výbor z jeho díla vydaný na sklonku roku 2014 mne však mile překvapil. A myslím si, že ta knížka se povedla. Z mé strany je v tom jistá dávka nostalgie, ale koneckonců „vědecká objektivita“ v oblasti literatury se mi vždy jevila v rozporu s podstatou literatury samé.
Promyšleně nostalgická je grafická podoba knížky, která má takřka stejný formát jako jedna z edic Klubu přátel poezie. A v „historizujícím“ duchu je pojato i písmo, ilustrace, všechno je to pečlivě vymyšleno a precizně zpracováno ve všech detailech. Právě dotažení detailů je u takovéto koncepce důležité. A zdaří-li se, což se v tomto případě stalo, výsledek je neobyčejně přesvědčivý.
Na konci osmdesátých let mne v edici Klubu přátel poezie ovlivnily jiné knížky než Pavla Petra, tehdy jsem bydlel v průmyslové Ostravě a čítával jsem si ve výboru britských básníků Ostrovy plovoucí k severu nebo ve výboru z poezie Tonyho Harrisona My z Leedsu. Zatímco knížka Pavla Petra odkazuje především k titulu Zvláštní radost žít, jímž se u nás představil italský básník Sandro Penna. Jeho poezie má k tvorbě Pavla Petra v něčem docela blízko, kromě základního motivu homosexuality a krásných mladých chlapců (v době vydání knížky italského básníka to bylo v tehdejší ČSSR tabuizované a provokativní téma) jsou to především odkazy na antiku, viděnou ovšem nikoliv v heroické perspektivě, ale spíš jako vzpomínka na to, co jako by ani nikdy nebylo a z čeho zůstal jen krásný ornament. A nejen básnický, ale i grafický ornament má ve výboru z poezie Pavla Petra velmi důležitou úlohu.
Sandro Penna
Běží mladistvý atlet
za klidného, lenivého poledne.
Soumrak jej objímá a tu se vynořuje
jeho vlastní nehybný stín v Aténách.
Když se pak oblékne, jsme zase zpátky
v epoše krátkých kalhot.
Přeložil Vladimír Janovic
Pavel Petr
Ten samý chlapec bezlistý,
diagonálou prochází náměstím,
na nic nemyslí, že je ve Florencii, ani si nepovšimne,
lhostejně, stejně tak jako ručník, když mu z beder sklouzne.
Ve výboru mají daleko početnější zastoupení básně z novějších sbírek Pavla Petra, nicméně poezie z počátku devadesátých let je tu solí či kořením, které výrazně proměňuje vyznění celku. A díky starším veršům jsou ve výboru obsaženy i křesťanské (přesněji katolické) motivy, jež se postupem let z básníkovy poezie poněkud vytratily. Či se z niterných proměnily ve formální.
Díky tomuto výboru jsem se vrátil i ke starším Petrovým sbírkám, které jsem tu už několikrát zmínil, a znovu, i po letech, mi byla nejbližší knížka Trojlodí Jakuba z roku 1996. Navíc ve vzpomínce na čas, kdy právě vydané knížky poezie nebyly jen záležitostí několika kaváren, třeba už jen proto, že literární kavárny coby fenomén teprve vznikaly.
Výbor z poezie Pavla Petra je vydařeným počinem. Snad jen pochvalných zmínek z dopisů přátel v knížce uváděných mohlo být o něco méně, nicméně k sebeoslavě básníkovy tvorby tento výbor nesklouzl. Je to pěkná knížka. Veršům Pavla Petra se tu vrátila jejich křehká hravost a lehkost. A funguje tu promyšlený celek, knižní umělecké dílo, k němuž patří grafická podoba, fotografie, obálka i písmo.
Pavel Petr: Ucítíš slanou chuť a potom vůni hermelínu. Protimluv 2014.