Jablko
Rozpustilý jarní fejeton.
Plod rostliny je symbolem života a symbolem plodu je jablko. Snad proto, že jeho tvar je téměř dokonalou kopií magnetického pole Země, protlačilo se jablko ve vědomí lidí alespoň na její severní polokouli i před takové plody, jako je banán (kterému jeho objevitelé z Evropy okamžitě začali přezdívat nebeská mana). Jablko se také stalo symbolem vědy, protože poté, co je Adam s Evou ochutnali, přestali býti nevědomými. Následkem toho se vzápětí dozvěděli o jablku rajském, jablku zemském (Erdäpfel, pomme de terre = brambora), jablku oranžském (pomme dʼorange = pomeranč), jablku borovém (pineapple = ananas) i jablku granátovém. Vrchním velitelem všech granátových jablek (pokud měl to štěstí a o Vánocích si rozkrojil jablko na hvězdičku) byl samozřejmě státní suverén, mezi čtyři insignie jehož panovnické moci (+ jeden hermelín) patřilo i zlaté jablko královské.
Snad proto, že jsem o tom všem tehdy zhola nic nevěděl, nebylo jablko na začátku života šálkem mého čaje. Ať mi je loupali, či strouhali a podávali s medem, dával jsem před souměrným, ale nakyslým jablkem vždy přednost neforemné, ale sladší hrušce. Teprve onoho památného dne, kdy babička na našem výletě do zahrad pomologického ústavu (v nichž mi názorně vysvětlovala vynikající přednosti jablek) rozbalila naši svačinu, a já jsem ochutnal svůj první jablkový koláč…
O jedné jediné věci, která může být ještě sladší, a člověk ji může mít ještě radši, vám více poví tato písnička.