Mistr veduty, realista i fantasta
Ještě poslední týden je možné navštívit výstavu grafik Giovanni Piranesiho v pražském Clam-Gallasově paláci.
Výstava Giovanni Battista Piranesi - Geniální grafik italského baroka začala už 20. listopadu, šel jsem se na ni ale podívat až v době, kdy končí (své dveře definitivně uzavře v pondělí 2. února). V deštivém lednovém sobotním odpoledni bylo na výstavě plno. Ne nepříjemně plno, žádné špalíry nebo fronty, výstava byla příjemně zalidněna a bylo vidět, že je o ni zájem. Žádnou výraznější propagaci přitom neměla, ve srovnání například s velkými výstavami Otevři zahradu rajskou ve Valdštejnské jízdárně nebo s výstavou Hrady a zámky objevované a opěvované v Jízdárně Pražského hradu. Zážitek z této výstavy je přitom srovnatelný s právě jmenovanými velkými expozicemi bohatými na exponáty.
Výstava v Clam-Gallasově paláci působí, jako kdyby vznikla "na koleně", jednoduchá instalace ale dává vyniknout tomu, oč jde, totiž vystaveným dílům, která neruší žádné vymyšlenosti architektů, kurátorů či jiných specialistů na vystavování. Sály Clam-Gallasova působí zvetšele a zanedbaně, tak jako už léta, což u některých zde pořádaných výstav může být problematické, ale v souvislosti s grafikami Giovanni Piranesiho (1720-1778) je to jednak příjemně nostalgické, jednak související s některými tématy zde vystavených uměleckých děl. Především těch, které zobrazují archeologické vykopávky nebo zchátralé historické památky Říma osmnáctého století. S výstavou souzní i sám Clam-Gallasův palác. Jednak zmíněnou atmosférou zchátralosti - ovšem velkolepé −, jednak tím, že autorem architektonického návrhu paláce je Johann Bernard Fischer z Erlachu, jeden z umělců, kteří patřili k Piranesiho vzorům. Giovanni Piranesi, dnes známý svou grafickou tvorbou, toužil totiž uspět také jako architekt. Paleta Piranesiho činností byla pestrá, věnoval se archeologii, architektuře, obchodování s uměním i uměleckému řemeslu (vyjádřeno dnešním pojmem designu) a byl také teoretikem, učencem v oblasti výtvarného umění, který ve své době proslul razantně vedenými polemikami. To všechno odnesl čas, grafiky zůstaly. A jaké grafiky!
Se jménem Giovanni Piranesi jsem se setkal poprvé před deseti lety, a to prostřednictvím upozornění spisovatele Michala Ajvaze. Z materiálů k výstavě vyplývá, že Piranesi fascinoval celou řadu literátů, a to především svým cyklem Imaginární žaláře, v souvislosti s nímž jsou v materiálu k výstavě uvedena jména Balzac, Hugo, Baudelaire, Huxley a "surrealisté". Zdá se tedy, že Piranesi působil především na francouzskou literaturu.
Cyklus Imaginární žaláře jsem si před oněmi deseti lety prohlédl na internetu, což samozřejmě není ono, ale nějaké povědomí o Piranesim jsem od té doby měl. Ač jsem až do výstavy současné netušil, že Národní galerie uspořádala výstavu Piranesiho grafik už v roce 1972 a že v jejích depozitářích se nachází mnohé z jeho díla. Jedním ze dvou pořadatelů výstavy v Clam-Gallasově paláci je právě Národní galerie, tím druhým je Archiv hlavního města Prahy. Na výstavu zapůjčili Piranesiho díla i další instituce a soukromníci, většina vystavených grafik je ale z fondů obou pořadatelů. Co ta Národní galerie v depozitářích jenom všechno má. A jak je v tomto směru skromná, jak se upejpá věci v nich skryté vystavovat, jak si je nechává pěkně tiše pro sebe…
Víc než cyklus Imaginární žaláře na mě na výstavě zapůsobily jiné Piranesiho grafiky. Řím a okolí Říma v osmnáctém století se mi jevil být v Piranesiho pojetí mnohem více fascinující. Rozpadající se antické památky, antické hrobky. A kolem nich všední život, v porovnání s rozměry monumentů nepatrné postavičky, které jako kdyby vypadly z komedie dell'arte, diskutují s patřičně rozmáchlými gesty, perou se, proměňují se v součásti architektury nebo v stíny na ní. Zkřivené větve stromů se přetvářejí v lidské údy. Anebo naopak? Trosky dávného zdiva mají podobu tváře obra. Fantaskní svět, jako kdyby kulisa nějaké zcela současné fantasy. A vše mistrovsky zpracováno, úžasné, filigránsky precizní řemeslo. Klobouk dolů.
Giovanni Battista Piranesi - Geniální grafik italského baroka. Clam-Gallasův palác, Husova 20, Praha, 20. listopadu 2014 − 1. února 2015.