Český art brut na uměleckém veletrhu v New Yorku
Na veletrhu zaměřeném na svérázný výtvarný styl, umění „outsiderů“, se neztratili ani čeští výtvarníci. A to přesto, že v našich zemích se tento styl emancipoval až po roce 1989.
Čeští výtvarníci byli k vidění na čtyřdenním newyorském Outsider Art Fair, který se specializuje na svérázný art brut. Jeho třiadvacátý ročník se ve čtvrtek 29. ledna navrátil do Chelsea, kde obsadil tři patra budovy Center 548, původně pod správou významné Dia Art Foundation. Veletrh s uměním „outsiderů“ zaujímá od roku 2013 lukrativní místo mezi uznávanými či výdělečnými galeriemi, jako je například progresivní The Kitchen nebo Gagosian Gallery. Tato nová adresa leccos vypovídá o měnícím se statusu tohoto dlouho marginalizovaného stylu.
Art brut se začal hlásit o své místo v západoevropských uměleckých kruzích již v první polovině dvacátého století, zejména ho prosazoval Jean Dubuffet (1901–1985). V anglicky hovořících zemích se užívá termín outsider art, který poprvé použil britský kurátor Roger Cardinal v roce 1972 pro označení kreativní činnosti vznikající mimo uměleckou společnost. V České republice byla tato autonomní a rozumem neovládaná tvorba přehlížená nejméně do sametové revoluce.
Na newyorské prodejní výstavě byl český art brut zastoupen v Cavin-Morris Gallery, která připravila kvalitní kurátorský výběr a vyhradila sestavě jednu celou stěnu. Současná tvorba Luboše Plného (* 1961) upoutala hned na první pohled. Výtvarně talentovaný rodák z České Lípy a vyučený hrobník spojuje své dva zájmy, lidskou anatomii a grafiku, které se překrývají a vytvářejí švankmajerovské obrazce. Spletitá, ale jemně provedená kresba čínským inkoustem od Zbyňka Semeráka (1951–2003) zaujala svým obsesivním vykreslením detailu. V jeho pozdější malbě, vypracované dva roky před zesnutím, se projevuje vliv postupného zhoršování umělcova zdravotního stavu, proto nejspíše začal Semerák používat méně náročné temperové barvy; avšak jeho typicky složitý celek neztratil na křehkosti.
Dětské nadšení až chronická posedlost musely být hlavním impulsem ke kreslení lokomotiv pro Leoše Wertheimera (* 1956), který neošidí žádnou ze svých kreseb o vysvětlivky o unikátnosti a historii každého modelu. Oproti naivní fascinaci vlaky jsou démonické výjevy Karla Havlíčka (1907–1988) nahlédnutím do temných představ člověka, který z politických důvodů musel ukončit svou právnickou praxi a začal se živit jako dělník. Nedostatek uměleckého vzdělání a možnost tvořit pouze v noci ho přivedly k samovolnému vyjadřování emocí pomocí automatismu. Vlastní imaginací se nechává vést také Jaroslav Čevora, jehož energické kresby jsou nabité neobvykle intenzivní pečlivostí a působí jako extatické vidiny.
Spontánní zakreslování představ bylo součástí praktik při spiritistických seancích, které mají v naší zemi dlouhou tradici. Ukázkou mediální tvorby byla na veletrhu více než sedmdesát let stará anonymní práce, podle spolumajitelky galerie Shari Cavin pravděpodobně od ženy, spíše než od muže. Ženský rukopis je patrný z jemného provedení florálního obrazce, který dále dokládá přítomnost feminního prvku.
Tato organicko-ženská spojitost se objevuje rovněž v květnatých obrazech Anny Zemánkové (1908–1986), která novou seberealizaci objevila až po svých padesátých narozeninách, odhodlaně vstávala před čtvrtou hodinou ráno a pracovala do sedmi, dokdy se nemusela starat o rodinu a mohla se nerušeně ponořit do své intuitivní tvorby. Umělecké porozumění našla u svého syna Bohumila, který byl sám sochařem a poměrně úspěšně pomohl šířit umění své matky v Čechách i na Západě (jedním z prvních kupců jejích obrazů byl Václav Havel). V této tendenci pokračovala pak i vnučka Anny Zemánkové, Terezie Zemánková, přes kterou se dostalo několik děl českého art brutu právě i do galerie Cavin-Morris a následně na Outsider Art Fair. Terezie Zemánková spolu s Barbarou Šafářovou pečují o odkaz našeho art brutu publikováním prací a přednáškami doma i v zahraničí.
S rostoucím mezinárodním zájmem o elementární kreativitu se postupně dostává publicity i českým představitelům umění v syrovém stavu. Například dílo Anny Zemánkové je součástí zásadní sbírky Collection de l’art brut založené Jeanem Dubuffetem, Zemánková též patří k umělcům zastoupeným na průkopnické výstavě v Londýnské Hayward Gallery v roce 1979, jejímž jedním z kurátorů byl již zmiňovaný Roger Cardinal. Ze současníků je výrazný Luboš Plný, který je zaslouženě často vystavován v zahraničí. Ve veletržních prostorách galerie Cavin-Morris byl český art brut představen návštěvníkům společně s tvorbou fotografky Vivian Maier, o které v předminulém roce vznikl úspěšný filmový dokument s názvem Finding Vivian Maier.
Ačkoli by se dalo namítnout, že komerční výstavy v první řadě rozšiřují pole působnosti pro galeristy, obchodníky, investory a jiné agenty na trhu s uměním, veletrh s tvorbou bez přetvářky má pro společnost svůj smysl. Může to být nová cesta, jak nejen začlenit ty, kteří jsou bráni jako sociálně marginální, ale hlavně jak si rozšířit obzory vkusu a vyvinout svou empatii pro jiné vnímání světa.
Outsider Art Fair založil v roce 1993 Sanford Smith. Po dvaceti letech odkoupil veletrh Andrew Edlin a vedení převzala akciová společnost Wide Open Arts. Od roku 2013 se veletrh koná rovněž v Paříži.