Po úspěšném Brně nacistickém vyšlo Brno stalinistické
Po dvou letech od vydání historického průvodce Brno nacistické v nakladatelství Host vychází další, navazující díl, mapující místa spojená s érou stalinismu. Autoři Alexandr Brummer a Michal Konečný v něm v podobném formátu jako v případě své první společné publikace přinášejí důležitý historický materiál doplněný bohatou obrazovou přílohou.
Brno stalinistické je informačně ještě koncentrovanější než jeho předchůdce věnovaný období druhé světové války. Připomíná čtenáři 49 míst zanesených současně tíživou i groteskně vzletnou kolektivní pamětí přelomu čtyřicátých a padesátých let dvacátého století (jejichž paměť již často navazuje na první polovinu let čtyřicátých). Jeho četba může být stejně jako v případě Brna nacistického lehce mrazivá, mráz ovšem tentokrát přichází z východu.
Kniha obsahuje přehled historických údajů v širších souvislostech, ale také výňatky z deníku pamětníka nebo citace z dobových projevů a dokumentů, a více či méně nápadně do ní proniká i názor autorů. Prostřednictvím textových fragmentů věnovaných jednotlivým místům paměti se postupně vyjevuje atmosféra doby: věk papalášů a kultu osobnosti, politického útisku a poprav, násilí při brutálních výsleších nebo potěmkinovského budování. Zdi věznic, které v průběhu čtyřicátých let nasákly atmosféru strachu, absorbovaly jeho nový nápor, paradoxně uprostřed všeobecného opojení a zdánlivě všudypřítomné víry v nové kolektivní i individuální začátky.
K případům míst nesoucích odkaz podobných neblahých svědectví patřila například bývalá věznice Státní bezpečnosti na Orlí, už dříve sloužící jako věznice brněnského gestapa. Perzekuce dopadaly na „příslušníky buržoazie“, představitele náboženských církví, literáty z katolického okruhu kolem časopisu Akord, na lidovce, židovské obyvatelstvo a obecně na „nepřátele lidu“. Vykonstruované politické procesy se nevyhnuly ani Brnu, což dokládá mimo jiné kauza spojená se jménem významného stranického funkcionáře Otto Šlinga, politika a poslance Národního shromáždění ČSR, iniciátora projektu „Mládež vede Brno“ a nositele řady jiných funkcí. Jako většina ostatních obžalovaných v procesu s Rudolfem Slánským byl popraven v prosinci roku 1952, jeho strmá politická kariéra skončila ale již o rok dříve.
Období nesvobody symbolizovalo také uzavření a zrušení brněnské právnické fakulty v letech 1950−1969 a politické čistky v prostředí dalších fakult a kateder, stejně jako uzavírání mnoha kaváren a spolků, režimem pokládaných za nežádoucí buržoazní přežitek.
Brno stalinistické ale v některých kapitolách představuje také éru bujaré rozjásanosti. Tu zažívalo například dnešní Mariánské, tehdy Gottwaldovo údolí, centrum přehlídek socialistického soutěžení a lidové zábavy, nebo Dům pionýrů, dar místní mládeži, z níž měly „vyklíčit socialistické zázraky příštích pětiletek“.
K povinnému nadšení neodmyslitelně patřily oslavy Prvního máje jako svátku práce nebo akce typu „Občané budují své město“. Kromě těchto projevů lidové poslušnosti však publikace zmiňuje i spíše ojedinělé momenty vzdoru: protirežimní demonstrace organizované dělníky Zbrojovky, při kterých se na náměstí Svobody mělo v listopadu 1951 sejít kolem osmi tisíc lidí.
Právě některá klíčová místa veřejného prostoru jako náměstí celkem nepřekvapivě nemění svoji roli a působí jako zdroje ideologie svého druhu. Prostřednictvím pomníků jsou zde zvýznamněny určité symboly poskytující procházejícím jakýsi návod na čtení reality. A tak některá náměstí, v Brně např. Moravské, fungují jako prostory nabité významy – centra agitace i následných protirežimních demonstrací. O překotnosti událostí 20. století tak mimo jiné vypovídá rychlá výměna symbolů, které byly postupně zasazovány do prostoru Moravského náměstí: socha Františka Josefa, Německý dům, který po 2. světové válce lehl popelem, základní kámen pomníku T. G. Masaryka nebo dodnes diskutovaný Rudoarmějec přezdívaný jako Stopař. I o tom podává nově vydaná publikace zprostředkovaně svědectví.
Její informační hutnost i způsob seřazení textů do formy historického průvodce skutečně vybízí k reflektované procházce po městě. Jen v jejím samotném úvodu autoři přistupují k lehce nepřesné klasifikaci (i ta je však věcí individuální interpretace), když celých čtyřicet let státního socialismu označují za „čtyři desetiletí totalitního státu“. Podle některých politologů (Linz, Kubát, Kunštát) lze oproti tomu období od šedesátých let v československém kontextu definovat jako posttotalitarismus nebo období kvazitotalitní, navazující na režim s totalitními rysy typický právě pro léta padesátá.
Alexandr Brummer, Michal Konečný: Brno stalinistické. Host, Brno 2015.