Samizdat: Doklad nezničitelnosti svobodného lidského ducha
V Mahenově knihovně v Brně byla 26. března zahájena výstava Samizdat - skrytá minulost tvůrčího odporu, která představuje fenomén nezávislé ediční a vydavatelské praxe v socialistickém Československu v 70. a 80. letech 20. století.
V minulém roce uspořádala Národní knihovna v Praze v prostorách Klementina ve spolupráci s knihovnou Libri prohibiti výstavu o samizdatu. Úvodní panel charakterizoval předmět výstavy takto: "Samizdatem bývají nazývány publikace a rozmnoženiny vydávané mimo dosah státního informačního monopolu. Vznikaly v podmínkách informační a ideologické hegemonie vládnoucí moci, která neumožňovala vydávání publikací, jejichž obsah by nebyl předem schválen či cenzurován. Samotný výraz samizdat pochází z ruštiny a dal by se přeložit jako vydat si sám."
Autor konceptu výstavy Petr Pospíchal tehdy pro Lidové noviny popsal vznik samizdatu v českých podmínkách takto (Jak se tisklo v utajení: výstava odkrývá poklady samizdatu): "V českém kontextu se slovo samizdat objevuje na počátku 70. let, neboť právě v období počínající normalizace se ukázala potřeba šíření nezávislých informací. Vznik neoficiálních tiskovin byl reakcí na posílení cenzury, pronásledování novinářů i spisovatelů a na vyloučení tisíců aktivních lidí z veřejného života. Po zformování Charty 77 umožnila existence samizdatu propojování různých okruhů undergroundu a také sdílení zpráv o represích, kterým byli odpůrci tehdejšího režimu vystaveni. Právě na tuto dobu se také soustředí připravená expozice." Petr Pospíchal, signatář Charty 77, sám ví dobře, o čem mluví, neboť byl odsouzen k jedenácti měsícům vězení za rozmnožování a šíření samizdatových materiálů v roce 1979.
Po úspěchu pražské výstavy se Pospíchal rozhodl uspořádat obdobnou výstavu v brněnské Mahenově knihovně. Tentokrát vycházel ze zdrojů vlastních a ze zápůjček několika přátel. K obecné prezentaci fenoménu samizdat přidal ještě několik panelů, které nastiňují specificky brněnskou produkci. Říkám záměrně nastiňují, protože v silách ani záměrem autora výstavy nebylo vytvořit reprezentativní průřez samizdatovými aktivitami, kterých zvláště v 80. letech v Brně nebylo málo. Kromě jednotlivých samizdatových počinů tu vycházela periodika - katolický Akord, Host, revue Střední Evropa (brněnská verse), Revue 88 a další. Důležitou edicí byly například Prameny Jiřího Müllera, kde se objevily zásadní práce z humanitních oborů ideově nepřijatelné v oficiálních nakladatelstvích (například Bída historicismu Karla Poppera).
Zajímavým fenoménem bylo šíření nezávislých informací o společnosti a politice, které začalo bezprostředně po sovětské okupaci aktivitami Nezávislého informačního servisu. Na tyto aktivity pak navazovaly po ustavení Charty 77 Informace o Chartě ("Infochy"), které vydávali Petr Uhl, Anna Šabatová a další, aby čelili dezinformacím v oficiálním tisku. Významným počinem bylo založení mezinárodně ukotvené Východoevropské informační agentury, jejíž vznik Petr Pospíchal inicioval a českou pobočku zastupovali spolu s ním ještě Petr Uhl a Jan Urban. Tato agentura vstoupila do dějin paradoxem: Vydáním své jediné nepravdivé (v dané vypjaté chvíli těžko ověřitelné) informace, ve skutečnosti však fámy, o zabití studenta Martina Šmída na Národní třídě uvolnila stavidla celonárodním protestům proti komunistickému režimu po 17. listopadu 1989.
Na výstavě se také potkáme s ukázkami z legendárních samizdatových literárních edic Petlice a Expedice, stejně jako se solitérními počiny - literárními díly, tematickými sborníky (politické komentáře, pekařovské studie), překladovou literaturou.
Název výstavy Samizdat - skrytá minulost tvůrčího odporu charakterizuje důležitý rys neoficiálních vydavatelských aktivit v totalitním systému - odpor proti jednostranné ideologizaci a informační deformaci médií a vydavatelské praxe. Ale zdá se mi, že trošku zužuje podstatu fenoménu. Nebo spíše vystihuje jeho povahu především v politické rovině - jako odpor vůči ideově omezené moci. Ale obecně fenomén samizdatu svědčí o nezničitelné touze lidského ducha po celistvosti, o nemožnosti jej spoutat jakoukoli jednostranně orientovanou ideologií.
A pak také má samizdatová aktivita jeden zásadní rys: vysokou míru idealismu. Petr Pospíchal to dokonce shrnul do výstižného bonmotu: Ne každý idealista vytvářel samizdat, ale každý, kdo samizdat vytvářel, byl idealista, protože nemohl očekávat žádné hmotné zhodnocení své činnosti. Samizdat byl svým způsobem filtr, který zaručoval, že to, co se v něm objeví, má nějakou kvalitu a poselství. Smysl podložený reálnou zkušeností. Na dnešním trhu s publikacemi všeho druhu nevíme, co si v té přepestré nabídce vybrat, co má nějakou skutečnou duchovní hodnotu. V samizdatu jsme si mohli být jisti určitou garancí: Někomu stálo za to věnovat ohromné úsilí, aby se dotyčná publikace dostala ke svému čtenáři. Někdo dokonce riskoval i postih či dokonce ztrátu svobody. A tak byla samizdatová díla i přijímána, s vědomím této hodnoty.
I proto stojí na takovou výstavu zajít a nad exponáty popřemýšlet o hodnotách v nich skrytých a o hodnotách, pro které stojí za to něco obětovat i dnes.
Brněnská výstava je dle záměru svého tvůrce Petra Pospíchala také prvním krokem k ustavení autonomního výstavního fondu samizdatu, který by se stal základem pro putovní expozici. V době hodnotového relativismu je dobré si osvěžovat paměť a zjišťovat, že ne všechno lze měřit ekonomickými či vlastnickými měřítky. Někdy je nutné jít dokonce proti nim, zvláště pak v oblasti svobodného šíření informací.
Samizdat - skrytá minulost tvůrčího odporu. Knihovna Jiřího Mahena v Brně, Kobližná 4, 26. března - 26. dubna 2015.
Upozornění:
Pokud by někdo z našich čtenářů měl zájem přispět k nově ustavovanému výstavnímu fondu samizdatu, ať už darem či zápůjčkou, může se obrátit na adresu redakce@kulturni-noviny.cz.