Počteníčko: Deštivý průmysl
Že se dá vydělat i na aprílovém počasí, dokazuje úryvek z reportáže Ignáta Herrmanna, popisující oslavy narozenin holandské královny Vilemíny.
… V Amsterodamě prší vám najednou z nejkrásnějšího dne, z čista jasna, z modré oblohy, za jasu slunečného. Ale ještě nikde neviděl jsem deště tak veselého. Šlehne vám náhle, z nenadání teplým vzduchem jako z pouhého taškářství, a rázem zas ustane. Ale nevycházejte tam bez deštníku, neboť bez něho v několika minutách promoknete na kůži.
Toto deštivé taškářství vypěstovalo v Amsterodamě zvláštní průmysl. Jde milý buržoust amsterodamský anebo cizinec, ani na nic nepomyslí. Jde panička, slečinka, a ta teprve na nic nemyslí. A pojednou hrrr! — liják jako by necky překlopil. Honem někam pod přístřešek, do vrat — myslí si laskavý čtenář, pravda-li? Jenže v Amsterodamě je mnoho domovních vrat velmi úzkých, pouhých vrátek, a po celý den zamčených, a nesnadno tam ihned schovati se. Ale kde se vzal, tu se vzal, človíček nějaký vám nabízí deštník — má jich plnou náruč —, deštník za celých pětadvacet centů (bezmála tolikéž našich krejcarů)! Arci to není deštník nový, anobrž někdy velmi spráskaný, každý drát z jiného smetiště, deštník slátaný, zašívaný, vyrudlý, mnohdy se značnými záplatami, ale přece jen deštník. Nuže, milý chodec, deštěm překvapený, koupí si beze všech rozpaků takovýto deštník „od panstva odložený“, a nestydí se za něj docela nic, neboť hlavní věcí jest, aby zachránil oděv, dáma klobouk. A donese deštník až domů a pěkně jej uloží. Neboť druhý den, když už je zas hezky, zazvoní třeba týž včerejší prodavač anebo jiný a vykřikne: „Prodáte deštník?“ Dáma popadne deštník a prodá jej milému spekulantu za patnáct anebo za deset centů. Vyplatilo se jí přece včera, že za deset nebo za patnáct centů zachránila klobouk, toaletu?
Národní listy, 24. srpna 1913