Na Šumavě je holina
Přímý účastník občanských záchranných aktivit proti kácení v centrálních zónách Národního parku Šumava rekapituluje po více než třech letech dosavadní průběh dění: „Výsledkem ale je, že viníci na straně národního parku i policie zůstali nepotrestaní, blokádníkům se nikdo neomluvil a na Ptačím potoce zůstala obrovská holina.“ K tématu přinášíme ještě další doplňující informace.
Policisté, kteří před třemi roky zasahovali na Šumavě u Ptačího potoka proti aktivistům bránícím těžbě dřeva, nepostupovali podle zákona. K takovému závěru dospěl před více než rokem Krajský soud v Plzni. Vyhověl tak mojí žalobě, kterou jsem na policii podal. Verdikt je pravomocný.
U Ptačího potoka jsme se v roce 2011 snažili zabránit porážení stromů od konce července až do poloviny srpna. Kácení smrků v rozporu se zákonem nařídilo vedení Národního parku Šumava, jako záminku uvedlo boj proti kůrovci. Prostor, kde měli dřevorubci těžit, policisté označovali páskami se zákazem vstupu a blokádníky z těchto míst vykazovali a později i vynášeli.
Nesprávný a nezákonný postup policie
Soud konstatoval, že po příjezdu na místo bylo povinností policistů vyhodnotit, zda je těžba zákonná. Sám jsem policii opakovaně upozorňoval na nezákonnost kácení. Že těžba, resp. holosečné kácení, byla ilegální, jasně vyplývá i ze zákona. Potvrdil to ombudsman, později inspekce (ČIŽP) a nejnověji i Ministerstvo životního prostředí (viz zde).
Policisté ale dle protokolů nebyli schopni rozhodnout, zda se kácí legálně, či nikoliv. Předseda Senátu Alexandr Krysl řekl, že když policie nedokázala ověřit zákonnost těžby, nesměla přistoupit k zákroku. Čili první chybou policie bylo, že si nezjistila, jestli náhodou nepomáhá těm, kdo přestupují zákon.
U soudu jsme argumentovali tím, že blokáda v místech těžby v šumavském národním parku byla ve smyslu Ústavy shromážděním. A policisté proto měli striktně postupovat podle shromažďovacího zákona a shromáždění měl tudíž právo rozpustit pouze zástupce obce Modrava, na jehož území se blokády konaly. Druhou chybou policie tedy bylo to, že se snažila rozpustit shromáždění nezákonnými prostředky. Soudce konstatoval, že policie na místě zasahovala na základě své předchozí chyby. Na to, jak správně postupovat podle shromažďovacího zákona, v té době už judikatura byla k dispozici.
Soudce pochválil policii za to, že na místě byla a situaci monitorovala, odmítl však, že by policie jednala v dobré víře. „Kdyby policie jednala v dobré víře, měla možnost si zákonné podmínky kácení ověřit na inspekci životního prostředí nebo na ministerstvu životního prostředí. Nic takového ale policie neudělala,“ prohlásila v závěrečném návrhu Zuzana Candigliota, která mne u soudu zastupovala. Policie prostě uvěřila tvrzení pana Stráského, jehož jedinou kvalifikací v této věci bylo, že byl předsedou turistického klubu. (Rozhodnutí soudu viz zde).
Soud tedy souhrnem konstatoval, že vedení národního parku přistoupilo ke kácení v rozporu se zákonem, policie zasahovala nezákonným způsobem a občanská blokáda byla shromážděním v souladu s Ústavou. Výsledkem ale je, že viníci na straně národního parku i policie zůstali nepotrestaní, blokádníkům se nikdo neomluvil a na Ptačím potoce zůstala obrovská holina.
Při blokádě nešlo jen o dřevo, ale především o princip
Na Šumavě však vůbec nejde o kůrovce a o smrk. Jde o to, jestli člověk ve své neskonalé pýše dovolí, aby se tam děly věci, které nemůže (a ani nechce) ovlivnit. K tomu byl zřízen národní park. A tak tomu zpočátku i bylo. Jenže velmi brzy se tam začalo ukazovat, a začalo to především vadit, že stromy rostou i bez lesníka.
A že se horský smrkový les po gradaci kůrovce spontánně zmlazuje. A to by mohlo být nebezpečné. Od posledního provozního technika až po profesora lesnické fakulty se lesníci semkli a začali bojovat proti kůrovci, stejně jako církev bojovala proti kacířům, kteří tvrdili, že Bůh existuje i bez kněze. Dnes nám připadá směšné, jak se kdysi církev snažila zamezit například poznání, že se Slunce netočí kolem Země. Jak marně likvidovala vědecké poznatky včetně jejich nositelů. Stejně tak marně se snaží zabránit zjevným faktům lesnická obec (čest nemnohým výjimkám), protože na bavorské straně Šumavy, a dokonce na četných místech na naší straně, už je zjevné, že lesy odumírají, zmlazují se a dorůstají. Bez člověka, bez lesníka.
Na Šumavě skutečně nejde o smrk ani o kůrovce. Jde o dřevo. O hromady dřeva. O miliony kubíků dřeva. Ne, nechci nasazovat lesníkům psí hlavu a tvrdit, že jsou to ziskuchtiví hrabivci. Z valné většiny určitě ne. Jde o to, že byli vychováni k tomu, aby pěstovali a chránili les a sklízeli úrodu. Tedy dřevo. Teď ale po nich někdo chce, aby na Šumavě se založenýma rukama sledovali, jak úrodu sklízí kůrovec. A lesníky čert bere. Jenže smrk a kůrovec tady byli mnoho milionů let před tím, než se na planetě objevil první člověk (a lesník). A budou tady i po tom, co poslední člověk (a lesník) vyhyne. A proto se před kůrovcem i smrkem skláním s pokorou. Souboj tohoto Davida a Goliáše nepatří do lidských dějin. Je to kapitola z dějin přírody, z dějin Země, které zatím známe tak málo, jak žáci první třídy integrál.
Na Šumavě vlastně nejde ani o to dřevo. Jde jenom o to, abychom na malém, malinkatém kousku republiky ponechali přírodní procesy běžet. Poznání, které nám to přinese, je tisíckrát cennější než všechno dřevo, které na Šumavě stojí a leží.
Kulturní noviny o NP Šumava a další doporučené čtení
Kulturní noviny se prostřednictvím přímého účastníka dějům v Národním parku Šumava Mojmíra Vlašína a dalších autorů věnovaly systematicky od samého počátku v roce 2011.
- Nejprve titulním Vlašínovým článkem v prvním čísle tištěného ročníku Kulturních novin 1/2011 (vyšlo v červnu 2011, tištěná čísla lze dohledat v archivu zde).
- Pak například v tištěných číslech 6/2011 (strana 2, svědectví o občanský aktivitách) či 10/2011 (strana 2).
- V internetové podobě jsme věnovali článek mystifikacím o národním parku a anotaci zásadní multidisciplinární vědecké publikace, která pojednává o problematice přírodního parku Šumava (Šumava stále začarovaná a lákavá).
Ve věci Národního parku Šumava obecně se opakovaně děly pokusy o změnu legislativy, o změkčení ochranných principů a o možnost využívat prostory parku k těžbě a dalším podnikatelským aktivitám. Naposledy v loňském roce vznikl na půdě Senátu další legislativní návrh tohoto typu, proti němuž se vzedmula vlna odporu nejen ekologických občanských sdružení, ale i široké veřejnosti (viz zde).
Ve vedení parku se naštěstí v poslední době dějí změny, které navracejí zpět rovnováhu v pohledech na funkci a smysl přírodní rezervace, a opět se dostávají ke slovu i vědci (viz zde).
Zajímavé zamyšlení o smyslu národního parku a pohled za oponu minulých dějů nabízí v nedávném rozhovoru Jaromír Bláha z Hnutí Duha.