Poezie Kultura

Feng Jen-ťi

Čínský vějíř s jarním motivem. Repro Honolulu Academy of Arts

Jarní báseň čínského autora z 10. století.

1

 

Ten jarní kraj!
Ten jarní kraj!
Nach květů, zeleň vrb a v kosém slunci háj.
Narudlá silnice od modré brány s věží.
Kdo je ten mládenec,

co to tam zpitý leží?
Opilé mládí!
Opilé mládí!
Musíš se radovat,

nežli tě roky zradí!

 

2

 

Ten měsíc tam!

Ten měsíc tam!

Působí jenom žal každému, kdo je sám.

V noci mi jeho stín došel až na podušku.

Víš, jak je dlouhá noc,

když jsi sám na svém lůžku?

Dlouhá noc k létu!

Dlouhá noc k létu!

Ve snu jsem chodil sám

zahradou v stínu květů.

 

3

 

Ten jižní břeh!

Ten jižní břeh!

Kde je teď dívčina s jehlicí ve vlasech?

Tenkrát jsme v besídce si tiskli ruce spolu.

Dnes kolem jako dřív

jen voda plyne dolů.

Plynoucí voda!

Plynoucí voda!

Odnáší s sebou pláč

srdce, jež cosi bodá.

 

Přeložil Jan Vladislav.

Feng Jen-Ťi (903–960) byl úředníkem na dvoře dynastie Jižní Tchang a autorem textů k písním žánru cch‘.