Královský trubadúr Daniel
Fejeton-píseň na počest autora hymny k 700. výročí narození Karla IV.
Jde to jak nic,
chtěj ode mě čím dál tím víc,
stačí říci jim „Čech“
a mám je na křídlech,
dávám jim nemožnej cíl,
co jsem si vymyslil.
Je to jak sen,
v němž jen já vzhůru jsem,
nic není dost velkej kšeft,
abych mu neříkal „mše“.
Volám k nebi přání!
KDU přede mnou se sklání!
Je to fakt žár,
když vám ožralej žhář
zapálí refektář;
je to hukot moře –
hasič uvnitř kouře.
Touha je žít
v Ček-Landu a složit hit,
nechat se adorovat,
výhrady nevnímat,
Je to fakt třpyt
na plešce sluneční svit,
vidím-li zrcadla zář,
vidím v něm Boží tvář.
Jen na čele žíla,
v ní však skrytá síla.
Touha je zázrak,
takže co chci, to mám,
jen ať imigrant ví,
že bude věčně kmán.
Ovládám čáry,
jak zblbnout nevěřící;
probouzím zázrak, kámo, zázrak
ve tvých nohavicích!
Touha je krám,
mystickej supermarket,
slíbím ti všechno, co chceš,
ale zaplať mi hned.
Touha je blána
panny, o které sníš,
těsně než vykrvácíš…