Výtvarné umění jinak (3. část): Co je to disability art?
Etablování pojmu disability art je spojené se změnami vnímání postižení ve společnosti, s vlastní aktivizací handicapovaných v sociokulturním prostředí, ale také s obecnou diskusí o normalitě a jinakosti a o nebezpečí sociálního vyloučení těch, kteří jsou „jiní“.
Dominantní otázkou disability art jsou možnosti tvorby nového jazyka, obrazových prostředků a definice estetiky ve vztahu k postižení (psychickému i fyzickému). Cílem je formulovat a reprezentovat jinakost v uměleckém prostředí takovým způsobem, který nebude upevňovat ideologii normality a vize společenské ne-způsobilosti. Koncept disability art tak představuje zásadní obohacení pro aktuální diskuse na témata společenského mainstreamu a alterity (jinakosti), sociálního vyloučení a inkluze nebo rovnosti a nerovnosti životních šancí.
Disability art, historicky vycházející z komunity postižených a stále s ní úzce propojené, je nejčastěji charakterizováno jako umělecký směr, který usiluje o kritickou konfrontaci (obvykle pomocí ironizace, parodie, brikoláže a jiných technik a strategií dekonstrukce) normativních předpisů sociální normality a o konceptualizaci postižení jako společností produkované alterity a odlišnosti. Obecně lze říci, že umělecká díla z oblasti disability art jsou schopna zprostředkovat jinou formu vhledu do fungování sociálních struktur a norem nežli odborné diskuse ovládané diskursy expertní a administrativní státní správy, a dokonce také této mnohdy překonané politice marginalizace nemocných a postižených vůči zdravým a normalizovaným nastavit zrcadlo. Disability art totiž často vyžaduje afektivní a nekompromisní odpovědi, které umožňují vykročit mimo racionální interakci se zobrazovaným tématem postižení, a dále také inspiruje odbornou veřejnost k diskusím o společenské normě, normalitě a o mechanismech prosazování inkluze jako strategie rovného přístupu ke zdrojům ve společnosti.
Alternativní pohled na problematiku umělecké tvorby osob s postižením přináší takzvaný sociální model postižení. Schopnost účastnit se společenských aktivit a zastávat sociální role, včetně té umělecké, tak závisí na přístupnosti (bezbariérovosti) různých prostředí. Odborníci z oblasti disability studies, jako je Libor Novosad, Lenka Krhutová a Kateřina Kolářová, předpokládají, že omezení aktivní participace handicapovaných není způsobeno onemocněním, vadou nebo poruchou, ale důsledkem organizace sociálního prostředí. V rámci tohoto pojetí se začíná postupně měnit přezíravý pohled na výtvarnou tvorbu osob se zdravotním postižením, která se tak začíná chápat jako svébytná umělecká činnost, demonstrovaná i sebeprezentací v galeriích současného umění. Překážkou v kvalitě života není primárně samo postižení, ale bariéry a společenské mechanismy povahy sociální, vzdělávací a zdravotnické politiky vlád a též společenské klima vůči abnormalitě a jinakosti.
S ohledem na současné vystavující tvůrce disability art je v závěru nutné konstatovat, že autorem artefaktu v rámci tohoto uměleckého směru nemusí být jen sám handicapovaný, může jím být i umělec bez zdravotního postižení, který tématem svého díla učiní problematiku disability ve společnosti či postižení svých spoluobčanů. Příkladem je socha od nepostiženého autora Marca Quinna, v letech 2005–2007 umístěná na vysokém podstavci na Trafalgar Square v Londýně, která znázornila tělesně handicapovanou těhotnou ženu Alison Lapper (Alison Lapper Pregnant). Nalezneme však i příklady tvůrců s postižením, kteří nevytvářejí disability art, ale art brut či outsider art, jimž jsme věnovali předchozí díly naší trojdílné série o „jiném“ umění. Klíčová je tedy otázka, proč tito umělci tvoří a co chtějí sdělit skrze svoji tvorbu.
Významným kulturním počinem bylo loňské uvedení disability art na umělecké scéně v České republice. Přelomový výstavní projekt byl prezentován v Centru současného umění DOX v Praze pod názvem Postiženi normalitou (Disabled by Normality).
Tato práce byla podpořena z projektu „Zaměstnáním čerstvých absolventů doktorského studia k vědecké excelenci“ (CZ.1.07/2.3.00/30.0009), který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Prameny:
- Kateřina Kolářová: Jinakost-postižení-kritika. Slon, Praha 2012.
- Lenka Krhutová: Úvod do disability studies. Ostravská univerzita v Ostravě, Ostrava 2013.
- Libor Novosad: Tělesné postižení jako fenomén i životní realita. Portál, Praha 2011.