Identita v literatuře Těšínska
Kniha Libora Martinka Identita v literatuře Těšínska je nejnovější publikací opavského literárního vědce. Ukazuje, jak důležitá je reflexe regionální identity a zdrojů, z nichž vychází.
Libor Martinek je docentem české literatury v Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity v Opavě, od roku 2012 působí i jako mimořádný profesor Vratislavské univerzity, kde přednáší českou literaturu polským studentům bohemistiky, a je také známým překladatelem z polštiny. Hlavními Martinkovými badatelskými tématy jako bohemisty a komparatisty jsou česká a polská literatura a také česko-polské kulturní, zejména literární vztahy.
Dosavadní práce opavského vědce, zůstaneme-li u problematiky Těšínského Slezska, je imponující: Polská literatura českého Těšínska po roce 1945 (2004), Polská poezie českého Těšínska po roce 1920 (2006), Życie literackie na Zaolziu 1920–1989 (2008), Identita v literatuře českého Těšínska, Vybrané problémy (studie) (2009) a Władysław Sikora. Monografie (2015), která se dočkala recenze i na stránkách Kulturních novin. Kromě knižních výstupů Martinkových výzkumů na česko-polském pohraničí patří mezi jeho texty také odborná monografie Region, regionalismus a regionální literatura (2007) a k tomu připočtěme dva objemné svazky kompendia věnovaného české, německé (i německo-židovské a česko-řecké) literatuře jeho rodného Krnovska Hledání kořenů I.,Od středověku po interetnické vztahy v literatuře 20. století (2009), Hledání kořenů II.,Od národního obrození do současnosti (2010), monografii Fryderyk Chopin v české literatuře (2012) a také několik skript pro studenty bohemistiky, které Libor Martinek sepsal díky své odborné specializaci Český jazyk a literatura – Hudební výchova, vystudované na PdF UP v Olomouci: Současná česká literatura (Opava 2008), Literatura a hudba (Opava 2009), Literatura i muzyka (Opava 2015; s polskou muzikoložkou dr. Małgorzatou Gamrat jako příručka pro polské studenty slavistických oborů).
V současném, stále více globalizovaném světě se módními i produktivními (v historii, sociologii, kultuře atp.) staly tendence spojené s hledáním společných kořenů, osobní nebo skupinové identity, zdrojů identifikace s místem a minulou i současnou dobou.
Znalci problematiky se domnívají, že existují dva obecné druhy identity: emocionální, tj. prožívaná, vycházející z každodenní zkušenosti člověka, a funkcionální, vyplývající ze skupinových zájmů. Obě mohou vystupovat na několika úrovních: individuální, lokální, regionální a národní.
Pokud jde o literaturu, ze školy jsme si odnesli určité vědomosti o národní literatuře (v případě českého Těšínska o polské a české), s níž se do určité míry ztotožňujeme a můžeme v ní nalézt citové vazby s naším malým, lokálním světem, se svou malou vlastí (otčinou), s rodnou vsí nebo městem. Literatura (poezie, epika a dokonce drama) čtenářům často pomáhá v hledání ztraceného času a místa (někdy dokonce několika míst) a v nacházení sebe v dílech místních, ale také v čase a prostoru vzdálených tvůrců psaného slova. Hodně zde má co říci vzpomínková (memoárová) literatura, deníky, zápisky, ale i korespondence.
Bylo by zajímavé zjistit, kolik z nás se ztotožňuje nebo – lépe řečeno – nachází střípky svých kořenů pomocí lokální literatury, ať již české, polské nebo světové. Může dokonce nastat taková situace, že čtenář nenajde v literatuře sebe jako rodáka ze svého regionu, svého místa (neidentifikuje se), ale s uspokojením nachází sebe a svůj svět v díle spisovatele, který „není odtud“. Příčin může být mnoho: odlišnost nebo podobnost myšlení a vidění světa, vkus, étos atp.
Barbara Toruńczyková, šéfredaktorka Literárních sešitů („Zeszytów Literackich“), se v úvodu článku „Proč je Adam Zagajewski mým básníkem?“ (Dlaczego Adam Zagajewski jest moim poetą?), zveřejněném v č. 130/2015, vyznává: „Když říkáme, že někdo je ,mým básníkem‘, máme na mysli to, že nacházíme sebe sama v jeho tvorbě; přitom máme dojem, že autor hovoří za nás, že vyslovuje náš vztah ke světu přesněji, než bychom to dokázali my sami, dokonce ho vytváří. Není to častý jev.“ („Kiedy mówimy, że ktoś jest ‚moim poetą‘, mamy na myśli to, że odnajdujemy siebie w jego twórczości; odnosimy przy tym wrażenie, że autor mówi za nas, wyrażając nasz stosunek do świata trafniej, niż my byśmy potrafili, nawet go kształtuje. Nie jest to częste zjawisko.“)
To má právě za následek, že pak často, když nacházíme v nějakém literárním díle „svého autora“, shromažďujeme jeho knihy v naději, že tam najdeme nějaké další (možná nevědomé) útržky nás samých.
Odběr a interpretace literárního díla je procesem subjektivním a dva lidé po četbě stejné, ale ve finále také subjektivní knihy v ní mohou nacházet úplně něco jiného nebo zhola nic, když to byla třeba povinná četba. Není to tak, jak nás učili v socialistické škole, že autor knihy chtěl v tomto díle říci… a tady následovalo nějaké ideologické chtění…, což píšu jen in margine.
Libor Martinek má specifické predispozice k hledání a nacházení motivů, symbolů a témat, která se týkají problémů ztotožnění se čtenáře s literaturou, zejména poezií. Sám je totiž také básníkem, autorem dvou česko-polských sbírek poezie Co patří Večernici – Sekrety Gwiazdy Wieczornej (Kielce – Opava, 2001) a Jsi mým signifié – Jesteś moim signifié (Krnov 2012).
Nová kniha Libora Martinka, jak již naznačuje sám její titul, nám může být nápomocna v nacházení autorů, díky nimž se mohou spojovat místa a prožitky během četby literárních děl nebo životopisů jejich autorů s našimi vlastními časoprostorovými identifikacemi.
Autor prezentuje analýzy děl spisovatelů Těšínského Slezska, především (z pochopitelných důvodů) hlavně polských, ale i českých, pokud pocházejí z tohoto terénu nebo jsou nějakým způsobem spojeni s těmi prvními. Libor Martinek po teoreticko-metodologickém úvodu uchopil celek svých otázek a úvah do dvou zásadních částí: kulturně-historické a kulturně-sémiotické. O kulturně-historické vypovídají takové podtituly jako: Literatura Těšínského Slezska a její postavení na styku kultur, Nástin vývoje literatury Těšínského Slezska do roku 1920, Nástin vývoje literatury Těšínského Slezska v letech 1920–1945, Nástin vývoje literatury Těšínského Slezska po roce 1945.
Autor jen zčásti vychází ze svých dřívějších textů a publikací. Podstatou je analýza zdejší krásné literatury z hlediska, které je obsaženo v titulu práce – identity (a identifikace).
Čtenář i odborník na dějiny a kulturu Těšínska se zde setká s periodizací tvorby tohoto regionu a s díly autorů, jako jsou Paweł Kubisz (o něm je zde nejvíce materiálu), Óndra Łysohorsky, Adolf Fierla, Henryk Jasiczek, Władysław Sikora, Renata Putzlacher, Kazimierz Kaszper, Wilhelm Przeczek, Jindřich Zogata, Gustaw Sajdok, Jan Pyszko, Gabriel Palowski, Janusz Gaudyn, Piotr Horzyk, Tadeusz Wantuła, Jan Daniel Zolich, Lech Przeczek, Lucyna Waszek, Bogdan Trojak a jiní.
Nejvíce pozornosti Martinek soustřeďuje k básníkům a jejich poezii. Není na tom nic divného, kvantitativně v regionu vždy převažovali a autor je navíc sám básníkem. Kromě toho v díle každého básníka lze nepochybně objevit několik poetických záblesků, které čtenáři dovolí, aby se našel v autorově světě, ztotožnil se s ním a nějakým způsobem si přivlastnil jeho obrazy k vlastní potřebě. Tento svět je přitom velmi často tvořen těšínskými reáliemi, beskydskou krajinou, ale i průmyslovými centry. Martinek nám pomáhá obrátit pozornost na tyto jevy v literárních analýzách, a často si uvědomit to, čeho jsme si během četby nevšimli nebo na to již zapomněli.
V kulturně-sémiotické části Literatura Těšínského Slezska jako literatura pohraničí nás Martinek uvádí do světa svých úvah a výzkumů na témata, jako jsou mj. aspekt pohraničí dvou kultur, symbolika mostu, řeky, hor, domu a domova v těšínské poezii a próze atd. Vynikají zde opět Martinkovy analytické schopnosti a cit pro přiměřenou interpretaci jevů a textů regionální literatury. Ta v některých případech dovedla své hranice úspěšně překročit do obou národních literatur – české a polské, dokonce v případě díla Óndry Łysohorského, v zahraničí třikrát nominovaného na Nobelovu cenu za literaturu, se zapojila do literatury světové (Weltliteratur).
Libor Martinek: Identita v literatuře Těšínska. Kielce, Opava 2015. 434 s.