Z knihovničky socialistického novináře
Pouhých osm let před rokem 1989 vyšla v edici Knihovnička novináře publikace Jiřího Vymětala a Jaroslava Nussbergera Prostředky masového sdělování a kultura. Byla, stejně jako mnoho podobných publikací v té době, určena jako příručka pro ideologickou práci v oblasti kultury, pro vysokoškolské studium a další vzdělávání profesionálních žurnalistů. Byla výstupem vědecko-výzkumného úkolu řešeného Ústavem teorie a praxe žurnalistiky při Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy v rámci Hlavního úkolu Státního plánu základního výzkumu. Uvádíme z ní krátké ukázky:
Motto knihy (úryvek):
Ze zprávy přednesené na XVI. sjezdu KSČ soudruhem Gustávem Husákem (viz Poznámka)
Ve své kulturní politice Komunistická strana Československa usiluje o soustavný růst společenské úlohy umění, jehož posláním je obohacovat nejširší vrstvy pracujících skutečnými hodnotami, posilovat činorodý vztah občanů k ideálům socialismu a komunismu, být nedílnou součástí socialistického způsobu života, napomáhat rozmachu kulturní a společenské aktivity lidí. Podporujeme a budeme i nadále podporovat uměleckou tvorbu prodchnutou komunistickou stranickostí, která reaguje na hlavní otázky současnosti, bojuje za socialistickou morálku, zobrazuje člověka našich dnů v jeho reálných zápasech i pracovním úsilí a vychovává ho v duchu vlastenectví a internacionalismu.
Z předmluvy (prof. Dr. Miloslav Brůžek, CSc.):
Autoři se ve své práci snaží využít nejnovějších poznatků teorie kultury, umožňující začlenit prostředky masového sdělování do systému a struktury kultury především jako důležitý nástroj zprostředkování a šíření kulturních hodnot.
Podobná práce nebyla dosud v Československu zpracována a přístup autorů i výběr tématu svědčí nejlépe o narůstající potřebě osvětlit závažné otázky praxe řízení kulturního rozvoje na odpovídající teoretické úrovni. (…)
Důležitosti, účinnosti i moci prostředků masové komunikace jsou si dnes velmi dobře vědomi představitelé všech tříd a politických skupin různých částí světa. Není to však pouze záležitost technické dokonalosti, i když ani tu nelze podceňovat. Zápas o názory, myšlení a postoje proměňuje celou oblast kultury v bitevní pole protikladných ideologií. Kultura sjednocuje i rozděluje, pomáhá k osvobození z útisku, či jej ospravedlňuje a zakrývá. Potvrzuje se, že stejně tak jako v minulosti platí zásada zdůrazňovaná zakladateli marxismu-leninismu, že bez revoluční pokrokové kultury se neobejde ani revoluční pokrokové hnutí. Mírové soužití neznamená klid zbraní na ideologické frontě. Kultura, úroveň hodnot socialistické kultury je proto důležitým předpokladem úspěchů v ideologickém střetávání. (…)
Obsah knihy tvoří mimo jiné kapitoly Pojetí kultury v socialistické společnosti, Obsah a směry kulturně politického působení prostředků masového sdělování (PMS), Podíl prostředků masového vzdělávání při realizaci kulturní politiky KSČ a socialistického státu, Socialistické kulturní revoluce a dělnická třída, Podíl kultury a umění v PMS na formování a výchově socialistického člověka a utváření socialistického způsobu života jako jevu vysoké kulturnosti socialistické společnosti, Podstata a charakter lidového umění, Rozdíly mezi uměním pro široké vrstvy lidu za socialismu a masovou kulturou v buržoazní společnosti, Rozdílnost PMS v kulturně politické oblasti a utváření společenského klimatu v socialistické a buržoazní společnosti. Z posledně jmenované kapitoly pochází následující ukázka (str. 185 a další):
(…) V socialismu nestačí žurnalistům vykázat se činností, nejde rovněž o tematické plnění redakčních plánů pro svislou čárku tematického zastoupení. Žurnalistická autokritika musí více postihovat popisnost, "pouhou" informativnost, schematičnost, ulpívání na zajetých kolejích, malou náročnost a schopnost ukázat problém v novém světle, poukázat na příčiny nedostatků apod. (…)
Nové perspektivy žurnalistiky jsou spojeny s kvalitativně novým nazíráním kulturních a mravních hodnot. Víme dobře, že všechny sociální systémy, jež byly nebo jsou založeny na soukromém vlastnictví, jsou většině lidu cizí, ponižující lidskou a občanskou důstojnost. Za socialismu dáváme společenskou výrobu do služeb všeho lidu, sociální systém je plně ovládaný lidem, uskutečňujeme podstatné přeměny v morálce, psychologii i kulturním životě pracujících. Kultura a umělecká tvorba je dávána plánovitě do služeb pokroku, vznikají nové formy vědomí tvůrců dějinného pokroku, a to jak ve společenském, tak i individuálním vědomí.
Společenská situace, prostor a podněty ke kritice jsou pochopitelně u socialistického a buržoazního novináře zcela odlišné, což vyplývá ze samostatného obsahu, poslání a cílů působení žurnalistiky. Po věcné stránce může být v řadě otázek a nahlížených problémů shoda, avšak zásadní rozdíly jsou dány v samotných nazíracích a hodnoticích přístupech k politickým, ekonomickým a kulturně-estetickým činitelům. (…)
Za socialismu klademe důraz na vytváření společenského klimatu optimálního pro dynamický rozvoj všech sfér života a také pro tvůrčí žurnalistickou činnost s podněty ke konstruktivní kritice nazrálých problémů. V kapitalismu je tvorba společenského klimatu spojena s manipulací veřejným míněním a vytvářením takových modelů a schémat, které odpovídají potřebám kapitalistického systému a buržoazní morálce; socialistické společenské klima umožňuje rozvíjet aktivitu ve společenských, politických, hospodářských a kulturních otázkách; společenské klima v kapitalismu nemůže počítat s aktivitou většiny, tj. se širokými vrstvami lidu, který se nepodílí na rozhodování o věcech veřejných.
Pravdivě zobrazovat kapitalistickou realitu by znamenalo psát a hovořit otevřeně o jevech a faktech každodenního života pracujících - tj. o nezaměstnanosti, boji stávkujících, o projevech neofašismu, rasismu a také kulturních neřešených otázkách, uměleckých výstřelcích, o potlačování základních lidských a občanských práv. Tato pravda by byla pochopitelně proti zájmům vládnoucí třídy. Uvedené otázky nemají například přístup na obrazovku americké televize. "Objektivnost", nezúčastněnost, tzv. nestrannost a další "výdobytky" buržoazní "svobodné" žurnalistiky existují pouze jako prázdné pojmy.
V žurnalistické praxi se osvědčují jiné zásady, mj. též schopnost "nandat" to konkurenci, umět se vypořádat s nepohodlným člověkem, vést zničující polemiku a zásadně zaujímat v případě potřeby krajně vyhraněné postoje při hodnocení rozhodujících, vnitropolitických, zahraničně politických a kulturně politických otázek (např. formou politického humbuku). (…)
Prostředky manipulace rovněž natolik pokročily, že sami buržoazní publicisté, psychologové a sociologové pod zorným úhlem masového zpracování čtenářů, posluchačů a televizních diváků se nyní častěji pozastavují nad základní společenskou otázkou: říkají lidem masová média pravdu, uvádějí všechny informace a postupují v souladu se zájmy lidu?
Jiří Vymětal, Jaroslav Nussberger: Prostředky masového sdělování a kultura. Knihovnička novináře 23. Vydavatelství a nakladatelství Novinář, Praha 1981.
Poznámka:
Citováno dle Wikipedie: Sjezd se odehrával ve dnech 6.-10. dubna 1981. Konal se v Praze, v nově dobudovaném Paláci kultury. Účastnilo se ho 1 447 delegátů, kteří zastupovali 1 538 179 tehdejších členů KSČ. Generálním tajemníkem byl zvolen Gustáv Husák (…). Sjezd představoval výraz stability normalizačního režimu. Ve srovnání s předchozím XV. sjezdem KSČ neprovedl žádné zásadní personální ani programové změny.