Jan Zrzavý v pražské Loretě
Malou, ale zajímavou výstavu obrazů a kreseb Jana Zrzavého je možné navštívit po celé léto v prostorách výjimečné pražské barokní stavby.
Na přelomu loňského a letošního roku se konala velká retrospektivní výstava Jana Zrzavého v Ostravě. Pražská Loreta nabízí v době prázdnin a ještě po celé září rovněž výstavu Jana Zrzavého. Je nazvána Benátské maličkosti a pro návštěvníka může být zajímavým doplněním velké výstavy ostravské. Ta pražská je komorní a skromná. Jak co do počtu vystavených obrazů a kreseb, tak co do jejich rozměrů v centimetrech čtverečních. Ve výtvarném umění ovšem jistě neplatí, že čím je obraz větší, tím je lepší. A tak i komorní výstava v pražské Loretě, přestože skromná, je velmi působivá. A evokuje i skromnost františkánskou, neboť představená díla jsou zapůjčena z kapucínského kláštera Il Redentore v Benátkách.
Velkolepý dojem, kterým působila rozsáhlá Zrzavého expozice v ostravském Domě umění, zastupuje v pražské Loretě pražská Loreta sama, jedna z perel barokní Prahy. Od jejího vzniku v sedmnáctém století ji spravoval právě řád kapucínů a v jeho správě je Loreta i dnes. Kapucíni jsou vedle minoritů a františkánů jedním ze tří mnišských řádů, které vycházejí z idejí svatého Františka z Assisi. A z kapucínského kláštera do Prahy dorazily zde vystavené obrazy a kresby Jana Zrzavého. V klášteře Il Redentore se Jan Zrzavý jako host zdejších kapucínů objevil v roce 1964. Navázal zde přátelství, která trvala až do jeho smrti. A také benátským kapucínům daroval několik svých obrázků.
Vzhledem k tomu, že v té době vládla v Československu komunistická strana, směl Jan Zrzavý do Benátek či jinam do kapitalistické ciziny vyjíždět jen sporadicky. A naopak v Československu nebyli právě vítanými hosty benátští kapucíni. Jeden z nich Prahu ale navštívil na začátku sedmdesátých let, a to kvůli materiálu pro svoji práci o Vavřinci z Brindisi, kapucínovi, který v Praze působil na konci šestnáctého století. Jan Zrzavý svému příteli tehdy pomáhal jednat s úřady a také mu věnoval některé své práce, které tak přibyly do sbírky benátského kláštera.
Tradice františkánské pokory a prostoty je nepochybně na výstavě Benátské maličkosti přítomná. A zřetelně vyvstává zejména v souvislosti s barokní a rokokovou nádherou, která v pražské Loretě obklopuje Sancta Casu - Svatou chýši. Prostý domek, v němž bydlela Panna Marie v Nazaretu a který je duchovním středem každé lorety.
Obrazy a kresby Jana Zrzavého jsou vystaveny v jedné z bočních chodeb prvního patra. Mají tři hlavní, opakující se témata. Pannu Marii, Ježíše Krista a kapucínský klášter na Loretánském náměstí v Praze. Jde o variace témat ze Zrzavého pozdního tvůrčího období. Jan Zrzavý patřil k těm malířům, kteří se ke svým utkvělým tématům znovu a znovu vracejí, stále znova hledají to nejlepší možné ztvárnění. Na ostravské retrospektivě byla tato témata představena v podobě jaksi definitivnější, v té, kterou snad sám tvůrce byl ochoten představit veřejnosti. Zatímco u darů benátským kapucínům s vystavováním zřejmě tak úplně nepočítal. V každém případě tyto variace či doklady hledání, které jsou k vidění v pražské Loretě, jsou nesmírně působivé. Jan Zrzavý byl geniální malíř, s tím se nedá nic dělat a přesvědčuje o tom prakticky vždy. Výstava Benátské maličkosti ho představuje jako malíře křesťanských témat. A Zrzavý zde působí více než jindy jako tvůrce duchovní, a to nikoliv v obecném smyslu, ale v konkrétně katolickém.
I při vší chvále, kterou je nutné vzdát mistrovým dílům, i při vší chvále, kterou je třeba ocenit uskutečnění výstavy, jedno je nutné vytknout. Instalace obrazů je snad nejhorší, s jakou
jsem se kdy v životě na nějaké výstavě výtvarného umění setkal. Samotná chodba v pražské Loretě je jistě úžasné prostředí a navíc prostředí vstřícné právě k takovéto výstavě. Obrazy jsou ale umístěny ve skleněných vitrínách, jaké se používaly v muzeích v osmdesátých letech a jaké se někde ostatně používají dodnes. V těchto vitrínách bývaly či jsou vystaveny knihy nejrůznější provenience, přesleny a zuby pravěkého medvěda a čepice a dopisy z první světové války. Návštěvník pamětník ty dva metry vysoké skleněné hranoly určitě dobře zná. Postavit dovnitř těchto skel obrazy Jana Zrzavého, to je opravdu smutný příběh.
A ještě na jednu věc je třeba upozornit. Zajít do pražské Lorety na výstavu Jana Zrzavého je možné pouze po zakoupení vstupenky do celého objektu. Ta stojí sto čtyřicet korun. Vstup zdarma je tu pro biskupy, kněze, jáhny, mnichy a jeptišky. Zaplatit si vstup ale určitě stojí za to, uvnitř najdete jakoby kousek Itálie přenesený anděly do Prahy. Sochy, obrazy v ambitech, diamantová monstrance za neprůstřelným sklem. U hlídací služby, která Loretu v minulosti střežila, dlouhá léta pracoval básník Ivan Wernisch. A Jakub Arbes do Lorety umístil část děje svého romaneta Ukřižovaná.
Ale to jsem se od Jana Zrzavého trošku vzdálil. Na závěr tedy ještě citát ze Zrzavého Jeníkových pohádek: "Někdy se zastavil Jeník na dlouhé šeré chodbě, kam světlo padalo jen jedním vysokým oknem na jejím konci. A hle, stěny chodby začaly se rozsvěcovat, a na nich se zjevovaly překrásné hlavy s květinami ve vlasech, usmívaly se a kývaly na něho, jako by ho někam zvaly. Někdy ukázaly se za nimi nádherné podivné stromy, nevídaní ptáci a květiny, a mezi nimi rozestřela se duhová křídla andělů. A chodba jako by se naplnila sladkým zlatým světlem a kdesi zdaleka zazníval zvuk harfových strun. To bylo tak krásné, že Jeníkovi tlouklo srdce a slzy se mu draly do očí. Tak krásné to bylo, že nemohl ani dýchat, mžitky se mu dělaly před očima a on musel rychle odejít."
Jan Zrzavý: Benátské maličkosti, 7. května - 30. září 2013, Loretánské náměstí 7, Praha.