Při svých cestách po Evropě jsem nikde nic takového neviděl
Od poloviny července do poloviny září probíhal na pražské "náplavce" cyklus autorských čtení. A to na lodi upoutané u nábřeží u železničního mostu mezi Smíchovem a Vyšehradem. Duchem těchto čtení byl básník Josef Straka.
V cyklu čtení na lodi se vlastně propojily dva tvoje setrvalé zájmy, a to jsou kavárny a chození po městě. Loď je zakotvena u nábřeží, u místa procházek. A uvnitř lodi je kavárna. Jak se ti to spojení líbilo?
Byl jsem už v září 2011 hned na první větší akci, která se na lodi kotvící u železničního mostu konala, byl to tehdy víkend věnovaný designu. To místo mě nesmírně zaujalo svojí uvolněnou atmosférou a také tím, jak loď vypadala. Jde vlastně o industriální vrak se zachovanými technickými prvky, který je doplněný postmoderním designem. Na nic si to nehraje, je to trochu zarezlé, trochu špinavé, což je v této souvislosti plus. Já mám velice rád Berlín, a loď upoutaná u nábřeží má v sobě něco z ducha současného kulturního prostředí v Berlíně, kde se taky prolíná staré a nové, záměrně a smysluplně. Na lodi je také cítit, že je přítomen "berlínský duch" uvolněnosti a otevřenosti, v Praze ojedinělý.
Rok po zahájení kulturní činnosti na lodi tu proběhla první čtení, a sice v září 2012. Ty jsem ještě nemoderoval, ale zúčastnil jsem se jich jako účinkující. A jako divák jsem byl na každém večeru. A rád jsem se na loď vracel. Je to výjimečné místo a při svých cestách po Evropě jsem nikde nic takového neviděl. Jistě je možné, že taková loď s literárním programem třeba někde kotví, například v Amsterodamu. Ale zatím jsem o ničem takovém neslyšel. Ani od mladých českých literátů, kteří putují po světě, ani jsem nic takového nenašel na internetu. Takže soudím, že pražská loď je svým pravidelným literárním provozem, který probíhá přímo na řece, opravdu unikátní.
A program čtení na lodi probíhá přímo uprostřed města, což je určitě také výjimečné. Z paluby lodi je vidět jako na dlani silueta Hradčan. To je zajímavé spíš pro turisty, pro mne je silueta Hradčan "zkonzumované místo", jak fenomén turistických lokalit nazývá John Urry ve své knize Consuming places. Já myslím, že daleko zajímavější je, že loď nabízí možnost úplně jiného pohledu na Prahu, zároveň na dění na řece a na dění na nábřeží na obou stranách řeky, na chodce na "náplavce" i na činžáky nad řekou. Obzvláště večer, když probíhá autorské čtení a zapadající slunce mění barvy domů, odráží se v oknech a na hladině řeky a atmosféra se proměňuje doslova před očima. Pak se sluneční svit postupně snižuje a pohasíná a nakonec se úplně setmí a domy na nábřeží už jakoby "nejsou" a jde opravdu o jedinečný zážitek.
Na "náplavce" nebyla loď, na níž se četlo, jediným místem, kde se letos v létě provozovala kultura. Mohl bys něco říct o dalších zajímavých místech na nábřeží mezi Palackého mostem a železničním mostem.
Ta loď patří k projektu (A)VOID Gallery, která je na nábřeží hned u Palackého mostu. A tam se kromě výstav konají také hudební produkce. Odehrávají se také na lodi, která se oficiálně jmenuje (A)VOID Floating Gallery. Hned vedle "pevné" AVOID Gallery se nachází Bajkazyl. Jde o projekt Ondřeje Kobzy, člověka, který provozuje − nejen − Café v lese ve Vršovicích, známé kulturní místo Prahy, kde se koná kromě jiného i řada autorských čtení. V Bajkazylu na nábřeží se nečte, koncepcí Bajkazylu je hudební program. V širokém spektru. Rock, etno, jazz a třeba i taneční večery ve stylu tanga nebo salsy. Další kulturní programy se konaly na lodi Tajemství, která je také ukotvena u nábřeží. Dění v těchto jednotlivých prostorech není koordinováno, každý má svojí samostatnou dramaturgii.
Letos to na "náplavce" vypadalo, jako by se nábřeží opravdu probudilo. Zvláště ve srovnání s protějším smíchovským břehem. Ten byl za starosty Jančíka zahrazen a obsazen "smíchovskou pláží", kde se konávaly rauty pro high society. A bylo to tam mrtvé a je to tam mrtvé i dnes.
Ano, novoměstská strana Vltavy mezi Palackého a železničním mostem je zcela jistě výrazně živější než smíchovské nábřeží. "Náplavka" ožila. Kromě jmenovaných kulturních akcí k tomu určitě přispěly také farmářské trhy, které se tu konají každou sobotu a mají velice příjemnou atmosféru a velkou návštěvnost. A lidé na ně nechodí jen nakoupit, ale zároveň se projdou po nábřeží nebo se tu setkají se známými.
Další zajímavou aktivitou je jednou do roka se konající veletrh malých nakladatelství Knihex, kdy je celé nábřeží zaplněno stánky knihami. A letos proběhne v polovině prosince i Zimní Knihex.
Dále je na nábřeží hojně využívaná cyklostezka. A také malé bary v kamenných obloucích nábřeží. V nich neprobíhá kulturní program, lidé se jen náhodně zastavují a posedí nebo se tu setkávají. Je to určitě nové korzo Prahy: nový pražský fenomén a něco, co Praze chybělo. Praha je důvěrně spojená s Vltavou, ale na její nábřeží lidé v posledních desetiletích příliš nemířili. Až nyní na "náplavku". A celá Praha tím dostala jiný rozměr.
Chodí tam i dost turistů…
To ano, ale na "náplavku" chodí i Pražané, zatímco na Malé Straně nebo na Karlově mostě jsou jenom turisté. A to, že na "náplavce" tvoří většinu Pražané, je určitě pozitivní.
To místo úplně ideálním místem na čtení ale není. Nábřeží je díky tomu, že je dost navštěvované, také dost hlučné.
Hluk tam určitě je. Ale čte se na mikrofon, funguje ozvučení a lidé, kteří na palubu lodi přišli jen posedět, čtení respektují a neruší. A řada lidí, kteří se procházejí po nábřeží, se zastaví, sednou si na lavičku nebo přímo na kamenné nábřeží a poslouchají. Někdo se zastaví třeba jen na pár minut, někdo zůstane až do konce čtení. Vzpomínám si, že na čtení Simony Martínkové-Rackové, Jitky N. Srbové a Oliny Stehlíkové poslouchalo z nábřeží čtení až do konce dvacet náhodných kolemjdoucích. A na palubě bylo čtyřicet diváků. To bylo velice pěkné. A pozornost zůstala zachována.
Během celého léta jsem postupně mluvil s řadou z těch náhodných příchozích. Někteří z nich mi prozradili, že tímto způsobem navštívili své první autorské čtení v životě. A zaujalo je.
Uvedl bych ještě jedno hledisko, totiž že čtení na palubě lidi na poezii upozorní ve smyslu fungujícího kulturního provozu. A kolemjdoucí vidí na vlastní oči, že poezie není něco mrtvého nebo zbytečného. Ale naopak vidí, že poezii desítky lidí věnují svůj čas a že poezie má publikum, které jí pozorně naslouchá. Nikdo pak nemůže tvrdit, že poezie se nečte. Každý z náhodných kolemjdoucích vidí, že poezie žije. A uvědomí si to na názorném příkladu.
Kdo se podílel na organizaci?
Organizátory čtení na lodi jsou pan Ivo Slavík, představitel občanského sdružení, které provozuje (A)VOID Gallery. Dramaturgii zajišťoval hlavně básník Viktor Špaček. A já jsem čtení moderoval a částečně jsem se podílel i na dramaturgii.
Na mne jsi působil, Josefe, především jako duchovní motor toho všeho dění na lodi. Kdo tam všechno vystupoval? To také něco řekne o šíři té akce.
Čtení probíhala od 9. července do 24. září 2013.
9. července četl Jonáš Zbořil. 16. července četl Ewald Murrer a Mrášnivor. Mrášnivor je tajemná postava Prahy osmdesátých let. 23. července četla Sylva Fischerová, Marek Šindelka, Ivana Myšková a Václav Chochola. 30. července četla Simona Martínková-Racková, Jitka Srbová a Olga Stehlíková, jak už jsem říkal, to bylo velice vydařené čtení. Vystoupila také kytaristka Ira Mimosa. 6. srpna četla mimo jiné Eliza Stăncescu. 13. srpna se konalo čtení skupiny Fantasía, na kterém vystoupili všichni tři její členové: Adam Borzič, Kamil Bouška a Petr Řehák. A jako jejich host četl Jakub Řehák. 20. srpna proběhl večer časopisu H_aluze, četl Ivan Pasadena, dále Tomáš Čada s kapelou Sew a také já s bubeníkem Cyrilem Kaplanem v rámci tzv. projektu V mlze. 27. srpna četli Jonáš Hájek a Štěpán Nosek. A na kytaru je doprovázela Kilda. 3. září četl Milan Šedivý, Miroslav Olšovský, Ondřej Lipár a polský básník Robert Rybicki. Na kytaru mezi jejich čtením hrál Lukáš Sommer. 9. září se konal druhý večer časopisu H_aluze. Četla Alice Prajzentová, Tomáš Mika a Radek Fridrich. 10. září četl Jaromír Typlt, Roman Telerovský a Robert Kanda. 11. září četly Ester Fišerová a Bětka Stančáková. 17. září se konal večer Art-boxu, četli Karel Matouš Zavadil a Filip Straka. 19. září se konal večer nakladatelství Perplex, kde četl Dan Jedlička, Daniel Hradecký a Irena Šťastná. A na posledním čtení 24. září četla Johana Švarcová a její hosté.
A ještě něco, doneslo se ke mně, že má vyjít knižní sborník, ve kterém každý z účastníků čtení bude mít několik básní. S podmínkou, že ta báseň bude věnována Vltavě. Je to tak?
Sborník se začal připravovat hned po prvním cyklu čtení, to znamená na podzim 2012. Editorkou sborníku byla Sylva Fischerová. Do sborníku jsou opravdu zařazeni pouze autoři, kteří se účastnili čtení na lodi. Na téma Vltava se ale nakonec nesešlo dost básní, takže se téma rozšířilo na vodu a řeku obecně. Sborník je připraven, ale bohužel zatím nevyšel. Snad na jaře.
Nicméně ve stadiu přípravy je už další sborník, opět z tvorby autorů, kteří se čtení na lodi zúčastnili. Opět je tématem řeka a voda, či nejlépe by se mělo jednat o báseň přímo věnovanou Vltavě. V ideálním případě by to mělo být tak, že na začátku každého dalšího ročníku čtení na lodi by měl být k dispozici sborník textů z předchozího ročníku.
Já ti, Josefe, na závěr rozhovoru přeju do dalšího ročníku čtení na lodi hodně energie. Ať se ti to vydaří.
Už se na příští rok na lodi těším. Na lidi a na atmosféru. Na zrezivělou loď u nábřeží a na básníky. A na zapadající slunce nad řekou.
Ptal se Petr Motýl.