Bohumil Krátký: Umění se začíná vracet ke kořenům
Telčská retrospektiva malíře Bohumila Krátkého Zátiší, krajiny, figury nepojímá jeho dílo v celé šíři: na jeho imaginativní umění si budeme muset ještě počkat.
V Telči, v rekonstruovaném historickém domě na náměstí Zachariáše z Hradce, v září 2004 otevřeli Městskou galerii Hasičský dům. Úvodní výstava představila výběr z tvorby Bohumila Krátkého, tehdy již jednadevadesátiletého akademického malíře a grafika, pražského rodáka působícího v Telči od roku 1948.
Koncem letošního března uplynulo deset let od Krátkého smrti. K tomuto výročí uspořádal Městský úřad Telč v Městské galerii Hasičský dům výstavu pod názvem Bohumil Krátký 1913–2005 / Zátiší, krajiny, figury. Připravily ji akademická malířka Alena Moravcová-Krátká, umělcova dcera, a historička umění PhDr. Helena Jarošová.
V úvodu tiskové zprávy Jarošová píše: „Výtvarného umělce Bohumila Krátkého (1913–2005) zná širší veřejnost nejspíš jako grafika, autora lyricky laděných litografií a nespočetných exlibris. Současnou výstavou ve městě, v němž Bohumil Krátký prožil téměř šedesát let, představujeme umělce jako malíře krajin, Telče, zátiší a lidských figur. Vystavená díla seznamují diváka s jeho malířským talentem a pocházejí vesměs z padesátých až sedmdesátých let minulého století.“
Krátký absolvoval v roce 1932 Státní grafickou školu v Praze (profesoři Jan Konůpek, Josef Solar a Josef Sejpka). Pak byl šest let výtvarníkem v pražské tiskárně Melantrich. V roce 1938 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru profesora Williho Nowaka. Když bylo vyhláškou říšského protektora Neuratha ze 17. listopadu 1939 uzavřeno deset českých vysokých škol, také Akademie výtvarných umění v Praze, Krátký se vrátil k práci výtvarníka do tiskárny Melantrich. Po válce studoval na pražské AVU v grafické speciálce profesora Vladimíra Pukla a v letech 1947 a 1948 studijně pobýval v pařížské L’École des Beaux-Arts.
První autorskou výstavu měl v roce 1941 v Kračmarově galerii na Kladně. Od začátku 60. let až do konce roku 2004 uskutečňoval autorské výstavy v rytmu téměř pravidelném. Vícekrát se představil v Brně, Jihlavě, Praze, Telči, Dačicích a Třebíči, vystavoval v Přerově, Adamově, Chrudimi, Uherském Hradišti, Českých Budějovicích, Novém Městě na Moravě a jinde. V zahraničí měl samostatné výstavy ve Švýcarsku, Německu, Dánsku a Rakousku. Zúčastnil se mnoha zahraničních přehlídek volné grafiky a exlibris, na nichž získal v rozmezí dvanácti let (1981–1993) četná ocenění: 3. cenu v Mönchengladbachu (Německo), Cenu Ex aequo Inter Exlibris ve Frederikshavnu (Dánsko), Zlatou medaili v Malborku (Polsko), 1. cenu v Bormiu (Itálie), 3. cenu v Deggendorfu (Německo), 2. cenu v Güterslohu (Německo) a 3. cenu v Kostnici (Německo). Poslední autorské vystoupení uskutečnil na přelomu let 2004 a 2005 v Galerii Malovaný dům v Třebíči.
Na počátku nového tisíciletí Krátký ve vzpomínkách mínil, že velká umělecká díla vznikají zpravidla v časech autorům nepříznivých, kdy se uzavírají před nepříznivým světem a více se soustředí na své nitro. Však si užil nelásky dozorujících ideologů ažaž. S odstupem let vše viděl s nadhledem: „Účast na pravidelných kolektivních výstavách, převážně v jihlavské Oblastní galerii jsem neměl zakázanou, ale mým obrazům přidělovali místo v temnějších koutech, nebo při dveřích na toaletu. Takto ‚privilegovaný‘ jsem až do listopadu 1989 samozřejmě nebyl sám.“
Na podzim 2004 poskytl Bohumil Krátký autorovi tohoto článku rozhovor. Na otázku, jaké vidí možnosti umění, odpověděl: „Teď je svoboda, a zdá se, že úroveň umění klesá. Uměním je kdeco. Ale nakonec stejně vyplyne to původní. Už je to vidět. Když dnes jedete do ciziny, všímáte si, že umění, to dělané rukou, se začíná vracet ke kořenům. V tom je naděje.“
Aktuální telčská výstava sice představuje několik formových a materiálových poloh Krátkého tvorby, přesto nabízí pohled jen částečný. Však je to obsaženo v jejím podtitulu: Zátiší, krajiny, figury. Ač Městská galerie Hasičský dům (přízemí a patro) není malá, úhrnnou Krátkého tvorbu nemůže pojmout. Vystavená díla pocházejí, jak shora uvedeno, z 50. až 70. let – kresby tužkou, akvarely, malby, litografie a hlubotisky. V horní části expozice je i několik studijních tužkových kreseb z cest z 80. let.
Ze zátiší vyniká především komorní olejomalba „mezi dveřmi kubismu“ Zátiší s karafou(1958), v krajinářské tematice tvarově harmonická, expresívně barevná olejomalba Vysočina – Červená pole (1960), v telčských námětech olejomalba Telčské věže (1958). Zcela jiná je malba Telč – růžová imprese (1963), vyznačující se čistou kubistickou formou s emotivní barvitostí. A olej Trýzněné město (1970) znamenitě zrcadlí počátek posunu Krátkého formy k imaginaci (zde spolu s konstruktivismem).
Později řekl: „Chci malovat to, co je za věcmi.“ A tam už byl prostor imaginace. Ale nevysouval ji do popředí, neměla pro něj dimenze programového úzu. Ovšem když řekl, že umění, to dělané rukou, se začíná vracet ke kořenům, rozhodně řadil k oněm kořenům i duchovní rozměr a čistotu imaginace, té schopnosti tvůrce spojovat si v představách libovolným způsobem smyslové obrazy věcí a jejich vlastnosti.
Přítomná výstava však k dimenzím Krátkého obrazotvornosti upomíná minimálně. Ano, nebylo možné ukázat „vše z Krátkého“ najednou. Pro sezonu 2017 má být do téhož interiéru připravena, jak sdělila umělcova dcera, výstava Krátkého litografií. Ale o případném záměru rozkrýt pro futuro imaginativní část jeho umělecké pozůstalosti, nepadlo zatím jediné slovo. Avšak čas ukáže…
Bohumil Krátký 1913–2005 / Zátiší, krajiny, figury. Městská galerie Hasičský dům, náměstí Zachariáše z Hradce, Telč. Výstava je přístupná do 30. srpna 2015, otevřena je od úterý do neděle 10.00–12.00, 13.00–17.00. Více informací zde.