Státní podniky v České republice a v Evropě (1. část)
Státní podniky jsou součástí ekonomické politiky státu. Pomáhají mu plnit jeho základní funkce, vytvářejí jeho zřetelnou ekonomickou a materiální základnu, přispívají k jeho sociální a ekonomické stabilitě. Po období ideologicky zatíženého negativního vnímání státních podniků je zapotřebí ve veřejném zájmu přehodnotit jejich smysl a využít jejich strategického potenciálu pro stát.
Státní podniky představují určitý doplněk v rámci tržního ekonomického systému. Základem moderní ekonomiky je soukromý sektor, přesto však role státních podniků není tak okrajová, jak by se na první pohled mohlo zdát. Lze souhlasit s tvrzením, že hlavním smyslem státu není podnikání. Stát však musí disponovat určitou ekonomickou a materiální základnou, aby mohl plnit své funkce. Státní podniky tedy vykonávají svou činnost ve veřejném zájmu.
Před rokem 1989 představovaly státní podniky rozhodující subjekty centrálně řízeného hospodářství. Míra zestátnění u nás byla dokonce vyšší než v mnoha jiných socialistických státech (např. v Maďarsku). Po revolučním roce 1989 následovaly privatizační a transformační procesy. Převládající nálada ve společnosti a negativní zkušenost se státními podniky z minulého období způsobily, že se stát ochotně zbavoval téměř všeho, co by mohlo byť jen vzdáleně připomínat státní podnikání. Privatizační procesy probíhaly často chaoticky, překotně a netransparentně, vykazující až znaky hospodářské kriminality. Státní podniky byly považovány za neefektivní, nepružné a zastaralé, nehodící se do liberálně orientované tržní ekonomiky. Tento negativní postoj ke státním podnikům do určité míry přetrvává i dodnes.
V následujícím výkladu se pokusíme ukázat, že tomu tak není a že státní podniky mají i v současnosti nezastupitelné místo v národním hospodářství. Zdůraznění role státních podniků v tomto příspěvku není voláním po hromadném znárodňování ani centrálně řízené ekonomice. Jde jen o to, zajistit státním podnikům odpovídající místo ve struktuře národní ekonomiky. Státní podniky si zaslouží objektivní pohled.
Právní status státních podniků v České republice
Z právního hlediska představuje státní podnik poměrně specifický subjekt, spojující v sobě znaky veřejného i soukromého práva. Způsob jeho vzniku a řízení bychom mohli označit jako veřejnoprávní, zatímco jeho běžná činnost vykazuje spíše znaky soukromoprávní, neboť je v rovném postavení se všemi ostatními právnickými osobami soukromého práva (včetně soukromých podniků).
Postavení a právní poměry státních podniků upravuje v současnosti zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. Státní podnik je vymezen jako právnická osoba provozující podnikatelskou činnost s majetkem státu vlastním jménem a na vlastní odpovědnost (§ 2 odst. 1). Podnik má právo hospodařit s majetkem státu a nemá vlastní majetek (§ 2 odst. 2). Zakladatelem podniku je stát a jeho jménem vykonává funkci zakladatele ministerstvo, do jehož působnosti spadá předmět podnikání podniku (pokud zákon nestanoví jinak). Jako příklady takového subjektu můžeme uvést státní podnik Lesy České republiky, Vojenský výzkumný ústav, Česká pošta, MERO (přeprava ropy), apod.
Státní podniky, založené podle tohoto zákona, vznikají za účelem uspokojování významných celospolečenských, strategických nebo veřejně prospěšných zájmů (§ 3 odst. 2). Státní podnik může být založen pouze s předchozím souhlasem vlády. Práva a povinnosti zakladatele vůči podniku jsou podrobně vymezena v § 15.
Podle § 19 odst. 4 může zakladatel rozhodnout o tom, že podnik je povinen vytvořit a spravovat fond zakladatele. Důležité je ustanovení, podle něhož finanční prostředky v tomto fondu mohou být na základě rozhodnutí zakladatele převedeny do státního rozpočtu, do rozpočtu státních fondů nebo uvolněny pro krytí odůvodněných potřeb podniku (po předchozím souhlasu vlády).
Stát může mít ze zákona majetkovou účast v různých typech společností
Od státních podniků v pravém slova smyslu je třeba odlišovat případy, kdy stát vlastní obchodní korporaci nebo její část. Typickým příkladem je zde ČEZ, a. s. V tomto případě se jedná o obchodní společnost, která nakládá se svým vlastním majetkem a platí pro ni jiná pravidla. Odlišný bude i způsob řízení těchto společností.
Základním předpisem, který upravuje hospodaření a nakládání se státním majetkem, je zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích (ZMS). Paragrafy 28 až 30 ZMS upravují problematiku účasti státu v jiných právnických osobách a sdruženích, včetně obchodních společností s majetkovou účastí státu. Stát může založit obchodní společnost nebo se účastnit jejího založení pouze ve formě akciové společnosti, a to jen po předchozím souhlasu vlády (§ 28 odst. 1 ZMS). Stát se může také stát akcionářem společnosti, na jejíž založení neměl žádný vliv. Akcie takové společnosti může nabýt v podstatě všemi dovolenými způsoby nabývání majetku státu, to znamená jak smluvně, tak ostatními způsoby, čili např. zákonem, děděním ze zákona (tzv. odúmrť) či ze závěti, apod.
Kromě akciové společnosti nemůže stát žádnou jinou obchodní společnost založit nebo se jejího založení účastnit. S ohledem na zmíněnou zásadu, že státu nelze upřít právo nabýt jakýkoli majetek, a z podstaty věci samé však nelze vyloučit, aby se stát stal společníkem i v jiné, bez jeho přičinění vzniklé, obchodní společnosti než akciové. Nabýt podíl i v jiné než akciové společnosti lze např. i bezúplatným smluvním převodem (viz § 12 odst. 2 ZMS). ZMS požaduje pro vkládání majetku státu do obchodních společností a pro nakládání s majetkovými účastmi státu v těchto společnostech předchozí souhlas vlády (§ 28 odst. 3).
Můžeme rovněž zmínit, že výnosy obchodních společností s účastí státu se mohou stát po předchozím souhlasu vlády (§ 28 odst. 3 ZMS) součástí státního rozpočtu. Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, v § 6 odst. 1 písm. l zahrnuje výnosy z majetkových účastí státu mezi příjmy státního rozpočtu.
Vedle „běžných“ státních podniků zde existují i zvláštní typy státních podniků. Za státní podniky sui generis lze považovat např. některé podniky z oblasti vodního hospodářství či železniční dopravy. Určité specifikum představuje zákon č. 305/2000 Sb., o povodích, na jehož základě (s účinností od 1. ledna 2001) vzniklo pět nových státních podniků, tj. Povodí Labe, Povodí Moravy, Povodí Odry, Povodí Ohře a Povodí Vltavy, které do té doby měly podobu akciových společností. Tyto podniky Povodí, které vznikly přímo ze zákona, představují případ speciálních státních podniků podléhajících úpravě vykazující některé odlišnosti i od zákona o státním podniku. Na místě státní organizace České dráhy vznikla na základě zákona č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizace Správa železniční dopravní cesty. Její postavení a právní poměry se řídí přiměřeně zákonem o státním podniku, pokud není stanoveno jinak.
Pokračování příště