Počteníčko: Pan d´Emery
Alexandre Dumas starší o správě veřejných financí před čtyřmi sty lety.
9. ledna přišli ke kardinálovi zase státní radové. Ten, jenž se toho slova ujal za všecky, mluvil s takovou rozhodností a odvahou, že z toho byl kardinál celý užaslý. Propustil je s týmiž slovy jako vévoda orleánský: „Uvidíme!“ Aby tedy uviděli, svolal radu a poslal pro vrchního správce financí d´Emeryho.
Tohoto d´Emeryho lid strašně nenáviděl. Byl to syn lyonského bankéře, který se jmenoval Particelli. Udělal úpadek a dal si jméno d´Emery. Kardinál Richelieu v něm poznal výborného finančníka. Představil ho králi Ludvíku XIII. Pod jménem d´Emery navrhl jej za správce státních financí a nesmírně ho vychvaloval.
„Jsem tomu velmi rád,“ odpověděl král, „že mi navrhujete pana d´Emeryho na místo, kam patří jen poctivý muž. Říkali mi, že podporujete toho taškáře Particelliho, a bál jsem se, že mi ho budete vnucovat.“ „Vaše Veličenstvo může býti klidno,“ odpověděl kardinál. „Particelli, o němž mluvíte, byl oběšen.“ „To je dobře!“ zvolal král. „Nezvou mě tedy zadarmo Ludvíkem Spravedlivým.“ A podepsal jmenování d´Emeryho.
První ministr ho teď dal vyhledati. D´Emery přispěchal celý bledý a vyděšený. Vypravoval, že na náměstí před palácem málem zavraždili jeho syna. Potkal ho dav lidu a vytýkal mu přepych jeho ženy, která měla celý byt vyčalouněný červeným sametem se zlatými třísněmi. Byla to dcera Nicolase de Camus, tajemníka z roku 1617, který přišel do Paříže s dvaceti librami v kapse a který teď právě rozdělil svým dětem devět milionů a sám sobě ponechal jen skromný důchod čtyřicet tisíc liber…
Úryvek z knihy Tři mušketýři po dvaceti letech (1845) přeložila Růžena Pochová.